Kuchyňský klub

6. kapitola: Svendsenova výzva

-----vypráví Tarjei Boe

Dojím sendvič a rozhlédnu se po přítomných. V podstatě jsou to všechno známe tváře, ale najde se i pár nováčků. Johannes zmizel před chvílí s výmluvou na záchod. To zrovna. Objevím ho na druhé straně baru, jak se baví s tou holkou z odpoledne - Anie. Vydám se směrem k nim. Před odchodem jsme si stihli poslechnout i ten rozhovor. Johannes na tom trval, prý bude jednodušší navázat s ní konverzaci. Ušklíbnu se - už z dálky vidím, jak jí balí. Typickej brácha. Potom, co se rozešel se svojí přítelkyní - se kterou tentokrát vydržel celé 3 týdny - si potřebuje zase dokázat, jak je dobrej.

„Ahoj," přeruším jejich konverzaci. Anie se na mě usměje. Brácha se zamračí - jeho výraz jasně naznačuje - jdi opruzovat někoho jinýho.

„Říkal jsem si, jestli tu budete," řeknu jí. Johannese si nevšímám.

„Jo, Nell bude někde poblíž. Je potřeba udělat nějaký kontakty, na sezónu se budou hodit," zasměje se Anie.

„Poslouchal jsem ten váš rozhovor. Bylo to zajímavý."

„To říká hodně lidí, ale v angličtině je to trochu jiný. Čeština je na tohle lepší, ale jsem ráda, jestli ses pobavil."

„To jo, už se tě Jossi ptal na oblíbeného biatlonistu? Hodně ho to zajímalo," zeptám se jí.

Anie se pobaveně zasměje a podívá se mi zpříma do očí: „Jasně, že jo. Řekla jsem, že ty."

Málem mi zaskočí, teda vím, že fanoušků mám hodně, ale je rozdíl to číst v komentářích, nebo to slyšet takhle napřímo.

„Aha, tak díky. Ježiš, to zní blbě," směju se.

„Ale Johannese mám taky ráda," dodá. Všimnu si, jak se Jossi zašklebí. No jo, tohle mu dělá dobře.

...

„Tak co si o ní myslíš?" ptá se Jossi na hotelu.

„Myslím, že to není holka pro tebe," odpovím mu.

„Vidíš a já si myslím přesný opak, čekal bych trochu podpory," zamumlá.

„Proč?"

„Pořád mi říkáš, abych si vybral jiný typ holky než obvykle. Tahle to přesně splňuje."

„Protože je pěkná?" ušklíbnu se. Vždycky vybírá pěkný holky, jen jsou to obvykle tmavovlásky. Možná je to tím nedostatkem pigmentu, kterým sám trpí...

„To není ten důvod," odsekne.

„Že bys nešel po vzhledu? To je pro mě novinka."

„Holka musí být pěkná, to víme oba. Ale Anie mě ještě nezná - nemá ten pokřivený názor ženských ze svěťáku." Jistě, spousta z nich by tě teď poslala do háje.

„Takže po letech chceš konečně vztah? Že by nám Jossi konečně dospěl?" zaironizuju.

„Drahý bratře, nejsem ty. Já na vztahy nejsem, ale ta holka bude moje."

„Nechceš doufám zase hrát s klukama tu pitomou hru, že ne?" protočím oči.

„Přesně to chci. Nová sezóna - noví lidi - Svendsenova výzva může odstartovat. A kdysi si býval králem výzvy ty. Škoda, že sis našel Gitu," řekne ledabyle. Cítím, jak se mi pomalu vaří krev v žilách.

„Johannesi, myslím to vážně. Dej od ní ruce pryč."

„Snad se ti nelíbí?" dobírá si mě.

„Mám Gitu, ne?" ušklíbnu se. Vzhledem k tomu, že na sebe s Gitou teď spíš řveme, je to asi dost silné tvrzení.

„Otázka je, jak dlouho. Kdykoliv s ní mluvíš, tak seš pak nasranej. Možná je čas na změnu. To by byla teprve soutěž," zamyslí se. Ten konec věty spíš zamumlá.