Kuchyňský klub

5. kapitola: Oblíbený biatlonista

Soustředění bylo naprosto skvělé. Ačkoliv jsme byly s Nell nováčci, řekla bych, že jsme do kolektivu zapadly dobře. Díky známosti s Oliverem jsme se už necítily úplně cizí a do naší party přibyl ještě Ralf, který sice věkem trochu vybočoval - bylo mu skoro 40 - ale jeho nápady odpovídaly spíš naší věkové kategorii. V rámci budování týmu jsme zvládli vyzkoušet různé vodní aktivity - myslím, že moje jízda na vodních lyžích bude mít na YouTube velký úspěch a Nellino prozpěvování na lodičce jakbysmet. Koneckonců to budování týmu rozhodně nebylo jen o sportovních aktivitách a školeních. Památná byla i terénní bojovka, kdy se většina ztratila - prostě v době, kdy má každý navigaci v telefonu, nemůžete vypustit bandu připitých nesportovců do lesa jen s nahrubo načrtnutým plánkem a buzolou. Večer se dost popíjelo a vykládali se historky ze svěťáku, řešila se budoucí olympiáda a taky se propírali biatlonisti a biatlonistky - jejich strasti a slasti, neřesti, no bylo to dost zajímavé. Hodně jsme se zasmáli a když jsme s Nell absolvovaly rozhovor pro Extrarunde - všechno se zdálo být v pořádku. Je pravda, že naše odpovědi budou možná někomu připadat zvláštní - máme trochu specifický humor a navíc v angličtině ty české hlášky zní divně, ale snad si lidi zvyknou...

Brzy nastal čas se přesunout do Anglie. Při loučení si někteří i pobrečeli - koneckonců svazky utužené dobrým alkoholem se prý nedají jen tak lehce zpřetrhat a navíc jsme si povahově hodně seděli. Vidina toho, že se naše životy nyní ponesou v duchu nudných konverzací bez špetky kvalitní zábavy nejspíš mnohé děsila. Koneckonců na začátek sezóny už byla naplánovaná velká párty členů IBU (bez vedení samozřejmě) a možná prý pozveme i pár vyvolených sportovců. Tenhle večírek měl velmi zvláštní pověst - mluvilo se o něm uctivým šepotem a v souvislosti s ním se používala slova jako legendární, velkolepý a epický...

„Musíte do Anglie už hned teď?" zajímá se Ralf během loučení.

„No bylo to v plánu, ale plány se dají měnit. Jak tě znám, máš jiný nápad," zašklebím se na něj.

„Za pár dní - od 15. srpna bude biatlon u nás ve Wiesbadenu. Nechcete přijet a nasát místní atmosféru?" zamrká na nás. Střídavě kouká na mě, Nell a Olivera.

„Pochybuju, že seženeme nějaké ubytování. Je to velká akce, všude bude plno," zamračí se Oliver.

„Myslel jsem to tak, že budete bydlet u mě. Mám velký byt a pohodlně se vejdeme. Vy dvě můžete spát v pokoji pro hosty a Oliver na gauči," zasměje se Ralf.

„A nebude ti to vadit?" zajímá se Nell.

„Kdyby mi to vadilo, tak vám to nenabízím. Navíc očekávám, že mi uvaříte nějakou vaši specialitu," řekne Ralf.

„Vlastně proč ne," řekne Nell a my s Oliverem přikývneme.

....

Před začátkem biatlonu ve Wiesbadenu jsme se s Nell zastavily v Čechách. Potřebovaly jsme obměnit šatník a taky se ukázat doma. Vlakem jsme se pak přesunuly do Salcburku a tam jsme se připojily k Oliverovi, který vzal auto. Domluvili jsme se s IBU, že tam pojedeme částečně pracovně, tak nám zapůjčili i vozidlo - pracovně přezdívané Šemík (bílé BMW). Byla dost legrace slyšet Olivera, jak to vyslovuje.

Do Wiesbadenu jsme dorazily 13. srpna v odpoledních hodinách. Ralf už na nás čekal i s drinkem v podobě Aperolu a pak jsme se společně vydali na večeři. Vybrali jsme místo zvané Taverne Niko - řeckou restauraci. Vlastně ji vybral Ralf, ale nikdy jsme tam nebyly a stálo za to udělat naší první IBU / Kuchyňský klub recenzi. Každý z nás si objednal něco jiného a vzájemně jsme ochutnávali tzatziki, gyros, souvlaki, mousaku a baklavu. Když jsme se o půl 11 večer vraceli do bytu, byli jsme všichni tak přejedení, že jsme se sotva kutáleli. Navíc těch drinků (nejen vítacích) taky pár bylo. Dost mě udivilo, že na nás nikdo nezavolal polici. Náš smích se nesl po širém okolí. Zábava pokračovala ještě u Ralfa, kde jsme povídali dlouho do noci a nakonec šli spát někdy okolo 3 ráno.