Kuchyňský klub

8. kapitola: A umíš vůbec vařit?

Další den se rozhodnu zlepšit si náladu nákupy. To mě vždycky bavilo. Vyrazím do IGY - místního nákupního centra a jen tak prolézám obchody. Zajdu do knihkupectví, kde samozřejmě neodolám a pořídím si nějakou četbu. Zajdu do Costy na kávu, vytáhnu knížku a dám se do čtení. Nell dneska letí, ale uvidíme se až přijede. Koneckonců si od sebe musíme taky odpočinout. Zrovna přemýšlím, co si uvařím k večeři, když mi na mobilu pípne zpráva.

Vím, že oficiálně začínáte až ve Švédsku, ale nechcete omrknout, jak to chodí na soustředění? Mohly byste na pár dní přijet. Všechno domluvím. Odesílatelem je Makula. Trochu jsme pokecaly ve Wiesbadenu...

Nell je sice pryč, ale jestli se spokojíte s mou maličkostí, tak přijedu moc ráda. Děkuju za pozvání. Odepíšu během pár minut, rozhodně nemám nad čím přemýšlet. 

Aspoň nebudu muset myslet na Emilienovu tajnou známost ani přemítat, z jakého důvodu mi Johannes denně píše. Sice si vystačíme s jednou až dvěma zprávami, ale i tak je to zvláštní. Béčko mladší mi píše - kdo by to byl před pár měsíci řekl.

...

Blíží se moje první reprezentační setkání. Makula mi poslala instrukce i adresou. Věci nechám prozatím v autě a vydám se směr areál v Novém Městě na Moravě. Všimnu si hloučku, který tvoří Makula, Evík, Jess a Lucka a vydám se směrem k nim.

„No néé, naše nová posila," huláká Makula a letí ke mně. Málem mě srazí na chodník, jak mě prudce obejme.

„Ahoj," pozdravím i ostatní a při té příležitosti se oficiálně seznámíme.

„Tak jak se cítíš, posilo?" brkne mě Evík do ramena.

„S tou posilou bych byla opatrná," odpovím.

„Jak jako? Myslela jsem, že si bereš i sportovní oblečení. Máme pro tebe uvítací transparent," řekne Jess.

„Jaký transparent?" ptám se nechápavě. Lucka zaloví v batohu a vytáhne A4 s nápisem: Vítej mezi elitou!

„Co to je?" směju se a ukazuji na růžového panáčka pod nápisem. Evidentně je to biatlonistka, ale řekla bych, že jí malovalo dítě ze školky.

„To jsi ty," dodá Lucka, teď už se smějeme všechny.

„Děkuju holky."

„Vítej Anie, ale v tomhle opravdu sportovat nemůžeš," ozve se Egil za našimi zády. Jo já vím, nejspíš jsem se zbláznila. Na druhou stranu to bude zajímavá zkušenost.

„Ale musíte se mnou mít trochu trpělivost," řeknu odhodlaně.

...

Nástup na kolečkové lyže byl pro mě peklo. Sice jsem trochu jezdila, ale zdaleka jsem neměla v nohách vítr jako holky. Dávala jsem přednost kolu nebo běhu. Strašně moc jsem se těšila na trénink na běžkách. Jelikož jsme si s holkama užily spoustu zábavy, nechala jsem se přesvědčit na závody do Sjusjøenu. Po rychlé konzultaci s IBU jsem dostala i jejich požehnání a můj pracovní kalendář se najednou zaplnil...

„Nejsou ty terče nějak daleko?" ptám se Jess. Dneska mám první střelecký trénink.

„Nejsou dál než obvykle," zasměje se.

„Vždyť jsou jak blechy. Sakra. Budu ráda, když trefím ten obdélník." Hodím pohledem na Makulu, která se dnes ujala funkce kameramanky a točí moje výkony na střelnici. Nakonec z toho bude i menší letní video. Budu tam muset dát anglický titulky. Moje celková bilance činí jeden sestřelený terč a hromadu nábojů, které jsem na to potřebovala.