Kuchyňský klub

19. kapitola: Večerní kino a půlnoční tango

„Nazdar pánové, tak na co koukáme?" zasměju se na bratry Bø, kteří mě dnes oba přivítali ve svém pokoji.

„Vzhledem k tomu, že je to dva na jednu, tak jsme vybrali Top Gun," odpoví Jossi.

„Není problém," usměju se. Sice jsem to viděla už několikrát, ale neva. Na kluky v uniformách se dívám ráda.

„Dáš si kafe?" zeptá se Jossi. Hlavou mi bleskne vzpomínka na jeho poslední vaření kávy.

„Stačí voda. Kam si mám sednout?"

Tarjei významně poklepe na postel - konkrétně teda mezi ně.

„V posteli s bratry Bø a Tomem Cruisem? To zní jak velmi pěkný večer."

„Ale my budeme koukat na film," zdůrazní Tarjei.

„To mi došlo, když jste se ptali - jestli se přijdu podívat na film." 

Uvelebím se teda mezi nimi a Jossi mi podá sklenici s vodou. Tarjei zapne přehrávání filmu. Jde to dobře až do té postelové scény. Každý z nás na ní reaguje jinak. Já stisknu sklenici s vodou, Jossi má zatnuté ruce v pěst, Tarjei bubnuje prsty do matrace a kouše se do rtu. Jsou nějak nervózní. Vydržíme potichu až do konce filmu. Přiznám se, že většinu času spíš přemýšlím o výzvě a pak o blbostech. Nemůžu přeci spát s oběma bratry Bø - jeden večer je tu Tarjei a pak další večer s Johannesem - to nejde. Navíc Johannes a ta jeho výzva. To zrovna, přeci mu to nebudu usnadňovat. Díky mně teda rozhodně nevyhraje. Číslo 32 a 33 - ozve se posměšně moje mysl. Vždycky je tu Felix Leitner a nebo Seb Samuelsson, který mě zval na soukromý střelecký trénink. Zatraceně, Anie - začínáš se vracet do svých starých cestovatelských kolejí - Žaklán je oproti tobě hotový vzor cudnosti. Tahle Anie už přeci neexistuje. Slíbila sis, že už se jí znovu nestaneš a budeš hodná, takže na to hezky rychle zapomeň a jdi si dát studenou sprchu.

„Tak, děkuji vám za film, ale už půjdu."

„Je brzy, nechceš ještě chvilku zůstat?" ptá se Jossi.

„Hrozí, že bych tu třeba usnula a pak se taky musíte vyspat na zítřejší štafetu."

„To by nevadilo, však postel je dost široká a Tarjei může kdyžtak spát ve vaně," uchechtne se Johannes.

„Abych poslouchal vaše dovádění?" ohradí se Tarjei.

„Lepší než kdyby to bylo obráceně a já musel poslouchat věty typu - Téda! Ten je ale velikej..." ušklíbne se Jossi. Tak to bych nahlas nikdy neřekla - jen bych si to třeba myslela.

Teď bych mohla polykat ty tatranky naležato já - jak se usmívám.

„Klid - půjdu spát k sobě, nikdo do vany nemusí."

„Je tu ještě jedna možnost - půjdu s tebou a Tarjei se tu může rozvalovat."

„Řekni mi proč by to měl být dobrý nápad?" tázavě se na něj podívám. Přeci abych vyhrál výzvu, milá Anie! Tak - jsem zvědavá, co si vymyslíš...

„Samota a sexuální abstinence jsou hrozbou pro zdraví. Na srdci mi leží hlavně tvoje pohodlí a dobrý stav mysli. Můžu ti říct o pár odborných studiích na toto téma. Dobrý milenec se těžko shání, stačí říct a jsem ti plně k dispozici," nadhodí Johannes.

„Říct mi o pár odborných studiích na toto téma?" zopakuji pobaveně.

„Ty jsi jak lidský Internet Explorer, Johannesi," poznamená Tarjei a já vyprsknu smíchy.

„Proč ne třeba Google? Rychlý a vševědoucí. Explorer je starý a nudný," ohradí se Jossi.

„A i přesto měl ve své době spoustu uživatelek," rýpe dál Tarjei.