Kuchyňský klub

10. kapitola: Sjusjøen 1. část

„Jsem hotová, bolí mě snad úplně všechno," bručí Lůca cestou z tréninku. Celkem jí rozumím, dneska dostali pořádně do těla, kluci ani nemluví.

„Co večeře?" zajímá se Evík.

„Dneska vaří Nell s Anie, konečně se dobře najíme," mrkne na nás Kuba. Doteď vařili spíš pánové.

„Proto taky půjdeme do sprchy jako první," usměju se na ně.

První část plánu se povede. Když se v pokoji oblékám, Lůca mě nechápavě pozoruje.

„To si nebudeš brát nic pěknýho?" ptá se šokovaně. Na černém triku a modrých teplákách nevidím nic špatného, dolů si beru ještě černou mikinu, kdyby byla u telky zima.

„Co se ti nezdá? Měla bych mít džíny? Lůco vždyť je to děsně nepohodlný..."

„No, abys udělala dojem."

„Úžasná představa. Sexy oděv a pak vkročí třeba Edík a už se ho nezbavím, co?" ušklíbnu se.

„No, já si rozhodně něco pěknýho vezmu..." prohlásí.

Moje oblečení je pěkný, jen to není typ oděvu, který si vezmete třeba do divadla. Společně s Nell uvaříme penne alla puttanesca (trochu improvizované) a pánové myjí nádobí.

„Co si pustíme?" ptá se Markéta. Mimochodem všechny kromě Lůcy na sobě máme triko a tepláky.

„Jenom ne Emily v Paříži," zazní z kuchyně otráveně Kuba.

„Nemůžeme si pustit něco normálního?" ptá se Adam.

„Jako ten váš Rambo včera, jo?" šklebí se Makula. Nakonec volíme Johnnyho Englishe.

„Dala bych si popcorn," řekne zamyšleně Jess.

„Já taky, co ostatní?" otočím se na zbytek. Všichni souhlasí a tak se vydám do kuchyně. Popcorn najdu, jen by to chtělo nějakou větší mísu. Pánové si s rovnáním nádobí starosti nedělají a prostě to našoupou tam, kde je zrovna místo. Objevím jí v polici nejvíc nahoře - klasika. Vezmu židli snažím se ji vydolovat.

„Kdybyste mi chtěli třeba pomoct..." zavolám na ně....„vezměte aspoň tu mísu," dodám. Skříňka je tak inteligentně srovnaná, že musím jednou rukou držet zbytek věcí, aby nevypadly a druhou rukou mávám ve snaze upoutat pozornost. Ucítím, že tu mísu někdo bere.

„Sláva, konečně jste se někdo obětoval," zašklebím se. Zavřu skříňku a slezu ze židle. Otočím se na svého pomocníka zírám do tváře Emilienovi. Nevím, kdo z nás vypadá víc zaskočeně.

„Ehm, děkuju za pomoc. Takže vy tu s námi teď bydlíte," plácnu. Ne, on ti jen přišel pomoct s míso - jasně, že tu budou bydlet, ty chytrá!

„Už to tak vypadá. Ahoj, Anie, rád tě zase vidím," usměje se.

„Kde si nechal zbytek?"

„Vyndávají věci z auta. Kde se máme ubytovat?" zajímá se.

„Po schodech nahoru a jsou to ty první dva pokoje vlevo." Poděkuje mi a vydá se korigovat svoje kolegy. Rozdýchávám to v kuchyni pár minut...

...

„Jéé, ty si toho udělala hodně. Kdes našla mísu?" rozzáří se Kuba.

„Nahoře ve skříňce. Vůbec ste mi nešli pomoct, styďte se. Nebýt Jacquelina, tak tam ty talíře držím doteď," vypláznu na něj jazyk. Pokusím se o neformální tón, ale všimnu si, jak po mně Nell střelí pohledem.