Kuchyňský klub

9. kapitola: Trochu jiná večeře

Tarjei zastaví asi po 20 minutách plynulé jízdy před komplexem tvořeným vilkou (na ty vilky mám fakt štěstí) a tenisovým kurtem.

„Pěkný to tady máte," poznamenám.

„Být mezi elitou se vyplácí, budeme tu ještě týden. Jak dlouho tu budeš ty?"

„Ještě 4 dny, pak se vracím domů."

„Štěstí, že existují sociální sítě. Mám tak šanci tě vidět trochu dřív než v listopadu," mrkne na mě.

Zavede mě dovnitř, připraví drink (gin s tonikem) prý musíme dodržovat mou odpolední rutinu a oznámí mi, že mi to odnese k bazénu. Zaběhnu si do koupelny, abych se převlékla. Nevím, jestli je to jejich společná koupelna, ale tolik různých přípravků jsem pohromadě dlouho neviděla. Kromě hromady různých lahviček taky objevím šampon pro růst vlasů (kdo ví, čí je - Jossimu teď docela narostlo háro, Sturla to asi nepotřebuje), krém proti vráskám - kde na spodku objevím napsáno Vetle (asi má mindrák ze svého věku), krabičku s kondomy (ta není podepsaná) a jahodový sprchový gel (po bližším zkoumání také Vetleho). Tak konec šmejdění, vzhůru k bazénu. Tarjei už na mě čeká s drinkem a v plavkách. Je rozdíl vidět ho na fotkách a nebo takhle živě. Ta jeho vypracovaná postava, sakra, utřu pomyslnou slinu a snažím se nasadit inteligentní výraz. Bohužel se mu nezvládám dívat do očí, fakt mi to nejde. Myslím, že jsem zapomněla všechna anglická slovíčka. Tak Anie, řekni něco - pokud možno inteligentního.

„Už chápu tvůj záměr s koupáním," řeknu mu, abych nějak odvedla pozornost od svého civění.

„Vážně a jaký to je záměr?" pousměje se.

„Chceš zjistit, jestli nekupuješ zajíce v pytli," odpovím.

„To nechápu. Zajíc v pytli?" zarazí se. No jo, jazyková a kulturní bariéra.

„No, jako, že je fajn udělat si o něčem představu, než do toho půjdeš. Volně vysvětleno."

„Jo tááák, jako, že jsem tě chtěl vidět v plavkách. Nepopírám, jsem chlap. Mám rád pěkný holky," pokrčí rameny a sjede mě pohledem od hlavy až k patě. Naskočí mi z toho husí kůže...

„Aha, je fajn, že to říkáš." Tomu říkám inteligentní odpověď.

„Koneckonců i ty si to užíváš, ne?" dodá. Aby taky ne, Tarjeie v plavkách viděti, hezčí den díky tomu míti.

„Myslíš, jako dívat se na tebe v plavkách?" zvednu obočí.

„A ne snad?"

„Zrovna jsem ti chtěla pochválit boty," zašklebím se.

„Jo oba máme moc pěkný boty," směje se. Dojde mi to vzápětí - ani jeden z nás boty nemá. Sakra, to je zase trapas.

„Tak nepůjdeme se koupat?" navrhnu radši.

...

Po koupačce, kde jsme oba udržovali uctivou vzdálenost, ačkoliv jsem byla ve velkém pokušení zjistit, jestli ty břišáky třeba nejsou namalovaný se přesuneme k barovému pultíku, který je spojený s kuchyní. Tarjei se pustí do přípravy jídla a mně zakáže jakkoliv zasahovat. Do ruky mi šoupne další sklenici ginu s tonikem a já se posadím na barovou židli, kde ho můžu sledovat při práci. Teplota stoupá, naliju si ještě sklenici vody a přidám led, abych se trochu ochladila.

„Pustím víc klimatizaci, ale nevím jestli to pomůže. Sedíš blízko grilu," řekne po chvíli.

„Jo to ten gril," odpovím. Ne, ten gril za to může úplně minimálně.