Kuchyňský klub

29. kapitola: Domeček rozbitých hraček

Letošní Vánoce nám daly hodně zabrat. Hlavně kvůli ségře a Pavlíkovi. I přes naše úsměvy, jsem cítila, že nikdo z nás není v pohodě. Babi i mamka se snažily nekomentovat nastalou situaci a ségra se snažila nebrečet. Alespoň Pavlík měl z dárků pod stromečkem radost, i když si nejvíc přál tátu. Tohle přání jsem musela jít rozdýchat do kuchyně, protože mi to bylo hrozně líto. Tušila jsem, že Vánoce u nás doma nebudou úplně na pohodu, ale jaké šoky mě ještě do konce roku čekají, jsem opravdu netušila.

Začalo to 27. prosince a zpráva od Nell, že se mnou potřebuje mluvit. Znělo to tak naléhavě, že jsem opustila pohodlí svého bytu a vydala se za ní.

...

„Jsi tu brzy," řekne Nell, když mi otevře dveře. Co mě na ní zarazí na první pohled, je absence jakékoliv emoce.

„Psala jsi, že je to důležitý," odpovím.

„No, raději se na to posaď."

„To asi nebudou moc příjemný zprávy," řeknu nervózně a posadím se na gauč. Nell přede mě postaví hrnek s čajem a posadí se proti mně.

„Do Německa s tebou nepojedu," řekne.

„Počkej, jak nepojedeš? Ty končíš?" vykulím oči.

„Končím, alespoň na chvilku. Potřebuju pauzu, potřebuju odstup od toho všeho," pokrčí rameny.

„Nell, my nemůžeme jen tak skončit. Máme smlouvu a jisté závazky."

„Já vím, však ty jeď, ale já nepojedu. Nepojedu s tebou ani za holkama na chalupu. Mám něco domluveného."

„A co máš tak důležitého na práci?" divím se.

„Začínám chodit na terapii. Tvoje mamka mi to domluvila, jinak bych čekala další měsíc. Po tom všem, co se stalo ji potřebuju. Musím pár věci vyřešit."

„Jde o Tondu?"

„O Tondu, Marka. I když vlastně to začalo už Jeffem."

„Co s tím má společného Jeff?" Jeff - kluk z Anglie, který s námi kdysi chodil rok do školy.

Nell se zhluboka nadechne: „Asi bych ti měla pár věcí říct. Už je načase, mrzí mě, že mi to trvalo tak dlouho."

...

Nell asi 5 minut hypnotizuje svíčku na stole. Neptám se, jen čekám až sama začne.

„Vzpomínáš na ten večírek po posledním zvonění na gymplu?"

„Matně, dost se toho tenkrát vypilo," pousměju se.

„Vyspala jsem se s Jeffem. Nebylo to plánovaný, prostě se to stalo. On pak odjel do zpátky do Anglie."

„Tak proto ses celý červen chovala tak divně? Kvůli Jeffovi?"

„O Jeffa tak úplně nešlo, zjistila jsem, že jsem těhotná. Jeff byl fuč a já se dostala na vysněnou školu. Nebylo tenkrát, co řešit, ale když jsem - když jsem - když jsem šla na ten zákrok a viděla tam ty holky, tak..." rozhodí rukama.

„Proč jsi mi nic neřekla? Nechala jsi mě odjet do Španělska na brigádu a ..."

„Já nevím. Tenkrát jsem se rozhodla, že si to dítě nechám. Nebyla jsem si jistá, jestli to zvládnu, ale přišlo mi to správný. Chtěla jsem ti to říct v září - až by ses vrátila a já už bych věděla, že je všechno v pořádku, ale.." hlas se jí zlomí „...přišla jsem o něj. Nic jsem ti neřekla, protože jsem o tom nedokázala mluvit ani s našima. Promiň, Anie."