Yunīku

Jsem doma!!!

"Jsem doma!", zakřičela jsem. Hned ke mně přiběhla moje nevlastní ségra Aya. Byla ze tří mých sourozenců nejstarší. Bylo ji devět. Yukine byl můj mladší bráška, kterému bylo sedm a pak tu byla Rika, které byli tři roky. Aya mi skočila kolem krku a já ji zatočila. "Kde jsi byla, tak dlouho?", zeptala se Aya. "No to teď není podstatný. Ukaž mi tvoje vysvědčení", řekla jsem při sundavání bot a zamířili jsme do obýváku. "Vítejte doma paní Yui-san", řekla jedna služebná, která stála nad Yukinem. Dělal domácí úkol. "Rika už spí madam", dodala ještě služebná. "Tak to je dobře. Můžeš už jít domů. Já se už o ně postarám a pozdravuj děti. Na stolečku v hale máš něco málo. Kup něco tvým dětem", řekla jsem a usmála jsem se na ni. "Děkuji má paní. Hezky se vyspěte", řekla a odešla.

Mezi tím jsem už seděla vedle Yukiho a pomáhala jsem mu s češtinou. Když jsme udělali domácí úkol zapla jsem jim disneychannel a nechala jsem je koukat. Já jsem šla do kuchyně a udělala jsem jim palačinky. Hned je snědli. "Ayi vezmi brášku a vyčistěte si zuby. Já ještě připravím jídlo pro mamku", řekla jsem při uklízení nádobí do myčky. Aya vzala Yukina za ruku a šli po velkých schodech nahoru do koupelny. Já jsem mezi tím namazala pár palačinek marmeládou pro mamku a dala jsem je do mikrovonky, aby si je ohřála. Na stůl jsem ji položila tři hezká vysvědčení a šla jsem je nahoru zkontrolovat.

V koupelně už nebyli. Prvně jsem skočila k Rice do pokoje. Krásně spinkala v postýlce. A objímala malou plyšovou sovičku. Měla je moc ráda. Dokonce i pyžamo měla se sovičkama. Potichu jsem zavřela okno, které měla otevřené na větračce a šla zkontrolovat Yukiho. Když jsem došla k Yukimu měl všude hrozný bordel. Všechno jsme to uklidili a pak jsem mu přečetla pohádku. Yukine měl rád zimu. Všechno spojené se zimou. Taky se to hodí *Yuki* je sníh. Četli jsme nějakou pohádku o sněhulákovi. Hned usnul, tak jsem moc nečetla. Přikryla jsem ho a potom jsem šla do pokoje za Ayou.

Když jsem otevřela dveře od jejího pokoje seděla na okně v noční košilce a nad něčím dost usilovně přemýšlela. Ani si nevšimla, že jsem už přišla do jejího pokoje. Vypnula jsem její počítač a šla jsem si sednout k ní na okení parapet. "Ahoj ségra", všimla si teprve teď, že jsem u ní v pokoji. "Něco tě trápí Aya-chan. Děje se něco?", zeptala jsem se. Otočila se na mě čelem a začala se tvářit dost vážně, "Ségra měla jsi někdy ráda nějakýho kluka?" Dost mě ta otázka překvapila, tak ale je to normální dívčí problém. Chvilku jsem přemýšlela jestli jsem fakt někdy někoho měla ráda, "Jo měla jsem ráda jednoho kluka jako malá. Proč se ptáš?" "A věděl o tom, že ho máš ráda?", tvářila se dost vážně, když to říkala. "Asi ne. Ale proč se ptáš?", zajmalo mě. "No víš, dneska ve škole řekl jeden kluk, že mě má rád a pozval mě, aby jela moje rodina s tou jeho rodinou k moři. A já nevím jestli to mám říct mamce", řekla a koukla se zase z okna. "A co jsi mu řekla?", zeptala jsem se. "Utekla jsem", řekla smutně Aya. "Nó a máš ho ráda?", Furt jsem se musela vyptávat. "Trošku", řekla Aya potichu. "Tak by jsme ho mohli navštívit a domluvit se s tím mořem. Co ty na to? Já to řeknu mamce", řekla jsem s úsměvem. "Vážně?" "Jo", teď tam někdy zajdeme. Aya mi skočila do náruče a objala mě. "Jsi fakt nejlepší ségra, kterou mohu mít", řekla a dala mi pusu na tvář. Hned potom skočila do postele. Přikryla jsem ji a ještě jsem ji dala pusu na čelo. "Dobrou Aya-chan", řekla jsem a zavřela dveře od pokoje.

Potom jsem si napustila horkou vanu a vykoupala jsem se. Byl to úžasný pocit. Hned potom jsem si uklidila pokoj a skočila jsem na postel. Dnešek byl dost zajmavý. Po dlouhý době jsem si povídala s Amim a přemýšlela o minulosti. Převlíkla jsem se do noční košile a šla jsem se ještě napít dólů do kuchyně. Se skleničkou jsem vyšla ven na zahradu a sedla jsem si na verandu. Chvilku jsem sledovala nádherné noční nebe. Pak jsem se rozhodla, že už půjdu spát. Když jsem se dobelhala zpátky do pokoje bylo půl dvanáctý. Docela dost pozdě. Padla jsem do postele a usla.

Ráno jsem se zbudila dost brzo. Nějak v sedm. Když jsem přišla dólů na gauči ležela mamka. Na stolečku před ní byl talíř na kterým byli palačinky. Byla jsem ráda, že je snědla. Přikryla jsem ji a šla jsem dělat snídani. Dala jsem píct croasandy. Asi v devět jsem slyšela nahoře zamknout dveře od koupelny. *Aya už byla vzhůru*, pomyslela jsem si. A asi po deseti minutách cvakli dveře od záchoda. To byl bráška. Vždycky prvně chodil na záchod. Rozhodla jsem se, že se tedy půjdu kouknout na Riku.

Když jsem přišla do jejího pokoje už seděla na konerečku a hrála si se sovičkou a králíkem. Králíka měla taky moc ráda. Vzala jsem ji a posadila na nočník. Teprv začínala s chozením na záchod. Všude v domě byl dost vysoký, tak ještě chodila na nočník i když záchod taky zvládala, když ji tam někdo vysadil. Potom jsem ji vzala do náručí a šli jsme spolu dólů. Mamka už byla vzhůru. Posadila se ke stolu a vzala do rukou vysvědčení. "Aya má hezký známky jako ty", řekla po chvilce. "Jojo" odvětila jsem a podala ji kávu. "Yukine má taky hezký známky", řekla a napila se kávy. "Budeme prázdniny procvičovat češtinu a příští rok to bude ještě lepší", usmála jsem se na mamku a podala jsem ji dva čerství croasandy. "Děkuji", odpověděla mi. "Jo a mami?" "Ano" "Víš, že Aya má ráda jednoho kluka. Ten ji pozval, aby celá naše rodina jela s jeho rodinou k moři", řekla jsem a pak jsem dodala, "určitě by byla ráda kdyby jste jeli i ty s tátou." "Víš jaký máš štěstí. Tátovy a mě dali na prázdniny volno, aby jsme byli s rodinou", řekla a usmála se na Riku, která už snědla skoro celý croasand. "A řekneš ji to?", zeptala jsem se. "Jo řeknu ji to", byla jsem tak ráda, že to dovolila.

Najednou sešli dólů Aya s Yukinem. "Pojďte jídlo máte na stole", řekla jsem jim a při tom jsem mrkla na Ayu. Aya se usmála. Sedla jsem si k nim a dala jsem si taky snídani. Hned potom jsem se běžela převlíknout. Venku to vypadalo, že bude hezky, tak jsem si vzala černý kraťasy a bílý tryčko s barevnými vzory. Popadla jsem malou taštičku. Ještě jsem se rozloučila a vyrazila jsem k Haničce.

Cestou jsem se stavila ještě v siročinci, abych pozdravila po ránu Amiho a protože jsem chtěla, aby na mě čekal potom u našeho stromu. Bylo už půl jedenáctý a tak jsem vyběhla z hlavních dveří siročince. Najednou jsem vrazila do vysokého kluka. Měl blonďatý vlasy a zářivě modré oči. Když jsme se srazili oba jsme skončili na zemi a jemu upadla kšiltovka. *Už jsem ho někde viděla. Byl mi povědomý, ale od kuď. Asi je ze školy.* pomyslela jsem si. Zvedla jsem se a podala mu kšiltovku, "Omlouvám se, že jsem do tebe vrazila", řekla jsem a chtěla jsem zase běžet. Ale než jsem to stihla, "Taky se omlouvám. Tohle místo mi vyvolalo spomínky a já nedával pozor. Mohl bych tě později pozvat na kávu?", řekl a ušklíbl se na mě. "Dobře někdy spolu můžem skočit na kávu, ale teďkon spěchám, takže kdyžtak někdy jindy. Zatím ahoj", rozeběhla jsem se a zamávala jsem mu.

•••••
Další dílek je hotový. Nemůžu se dočkat až budu psát pokračování. Mám to vymyšlený, ale čas na psaní nemám. Na obrázku jsou Yuini sourozenci Rika, Yukine a Aya
-Yui