Yunīku

Celou noc spolu

"Tak pojď", řekla jsem a hodila jsem mu dólů lano pro případ nouze. Okamžitě vylezl nahoru. Z hlavní ulice se neustále ozývali hlasy.

"Pšttttt", řekl a chytl mě za pusu, když už byl nahoře. Měl dost silný stisk. Odtáhl mě dovnitř do pokoje a zavřel dveře na balkón. Hodil mě na postel a zamknul dveře do pokoje. Pomalu se přiblížil k oknu, z kterého bylo vidět na hlavní ulici. Začal se z něj nenápadně koukat. Přiblížila jsem se k němu, abych něco viděla. On mě ignoroval. Byl zaměřený na někoho tam dole a nespustil z něj své černé oči.

"Kssss", kousnul se do rtu, "zasraní titáni." "Vím, že mi do toho nic není, ale co jsou zač?", řekla jsem při pozorování asi vůdce, který máchal rukama a na všechny řval. "Je to skupina proti který bojuje moje skupina", řekl a nenávistně sledoval stále tu samou osobu. "A co udělali tak vážnýho?" "Jsou to zloději a vrazy", řekl potichu.

"Děkuji", řekl, když se na mě otočil. "To je v pohodě", odvětila jsem. Najednou spadl do mé náruče. Byl celý pomlácený a od krve. Rychle jsem se ho snažila přenést na moji postel. Nebyl až tak těžký, ale je samozřejmnost, že já ho do náručí nebrala. Nic neříkal, jenom se svíjel bolesti. "Musím tě ošetřit. Sundej si tričko", řekla jsem a šla jsem do koupelny pro obvazy a menší lékárničku. Když jsem se vrátila už opravdu neměl tričko. Začala jsem mu čistit rány a potom je ošetřovat. Rány měl dost hluboké. Něco jsem mu musela zašít. Hrozně ho to bolelo. Potom jsem mu to všechno obvázala a šla jsem do koupelny se opláchnout od krve. Cestou jsem vzala další mé dlouhé tričko ze skříně a dala jsem mu ho.

"Můžeš spát v mé posteli lehnu si tady na madračku", řekla jsem a vzala jsem si ze skříně druhou deku a polštář. "Můžeš zůstat u mě?", řekl, tak sladce. Když jsem se na něj otočila vypadal, že mě tam opravdu chce. No nedivím se mu když mám jenom dost volné tričko s velkým výstřihem a krátké kraťásky. "Ne! Ještě furt jsem nezapomněla na to, co jsi mi dělal v lese", naštval mě. Sprosťák jeden, myslí si, že mu na to naletím, ale nejsem jeho hračka. "Auuu", trošku zakřičel. "Ticho debile, zbudíš rodiče", přiběhla jsem k němu, abych se ujistila, jestli nemá vážná zranění.

Přitáhl si mě k sobě. Lekla jsem se. "Víš, že moc hezky voníš?", zašeptal. Objímal mě a mačkal k sobě. "Jo to už mi někdo řekl a teď mě pusť", řekla jsem výhružně. "Nechce se mi", odvětil, "Víš, kdy jsme se poprvé viděli?", šeptal. "Ne", snažila jsem se dostat z jeho objetí.

"Jednou na nějaký akci siročince jsi tam vypomáhala a já jsem si od tebe koupil jablečný koláček. Byla jsi tak roztomilá, ale vídali jsme se už dávno jako malý. Nejen kvůli rodičům, ale taky kvůli Misuovi. Byl to můj nejlepší kamarád. Nikdy k tobě nic necítil, ale ty jsi měla prostě ráda jeho. Bral tě jako sestru..."

"Mlč už!", vykřikla jsem se slzami v očích, "nechci to slyšet". "Já to vím, tak to prosím neříkej. Má minulost je minulostí. Už nikdy se mnou nemluv o tom jak jsme byli malý. Rozumíš!", křičela jsem a koukala jsem se Sebbymu do nádherných černých očí, ve kterých jsem se strácela.

"Klid, pštttt, všechno nejlepší k narozeninám", zašeptal a pohladil mě po vlasech. Zvedla jsem hlavu a chtěla jsem se ho zeptat, jak to ví, ale on mě políbil.

Můj první polibek. Nevím proč, ale né že by mi to vadilo. Cítila jsem se najednou v bezpečí. Byl to příjemný pocit. Nejsem si jistá, proč to udělal. Chtěl mě umlčet a nebo to prostě nevydržel. Potom se ode mě oddálil a vzal mi ruku. Navlékl na ni náramek. Byl trošku silnější než ten od Amiho. Neviděla jsem jakou má barvu, ale nevadilo mi to. "Děkuji", řekla jsem. "Nemáš zač", ušklíbl se na mě.

"Vždycky jsem tě pozoroval. Klukům jsem naziřoval, aby tě sledovali a dost často chodili zpátky i zmlácení. V den vysvědčení před školou jsem tě viděl v obchodě. Řekl jsem si, že tě dneska oslovím. Myslel jsem, že po konci hodiny budu mít odvahu tě oslovit, ale neměl jsem ji. Když jsem tě přistihl u skříněk jak si vyběhla z vchodových dveří, tak jsem prvně jednal a až potom jsem myslel. Svolal jsem všechny kluky a zbytek si snad už pamatuješ.

Když jsme vzdali tvé hledání, vyrazili jsme zpátky na základnu a cestou jsme potkali Hani. Řekla nám, že se zítra u ni stavíš a že jestli tě tak chceme, tak mám přijít.

A když se potom v lese objevil Misu, který mě seřval za to jak se k tobě chovám, vzal jsem si to k srdci a snažil jsem se sebrat odvahu, abych ti řekl co k tobě cítím. Ale než jsem to stihl vymyslet, ty ses objevila u nás. A ke všemu si spala u mě v posteli. Celou noc jsem nespal, ale nekoukl jsem se na tebe. Bál jsem se, že by jsi utekla. Yui víš já...", odmlčel se. Civěla jsem na něj jak na blázna. Stále jsem byla ještě vykulená z toho polibku a pak ještě tohle. Jestli to řekne, nevím jak mám reagovat.

Povolil sevřetí a já jsem se od něj konečně dostala. Rychle jsem běžela na balkón. Tam jsem se zastavila. Sebby se zastavil uprostřed dveří a potom ke mě přistoupil. "Jestli mě tu nechceš, tak já odejdu", řekl, když mi stál za zády. Prudce jsem se na něj otočila a políbila jsem ho. Hned jsem se odtáhla a objala jsem ho. "Yui já tě miluji", pustila jsem ho a dala jsem mu facku. "Prosím už mě nikdy nelíbej a neříkej tyhle slova. Prosím", v hlavě se mi smíchalo vše dohromady a pak to vybuchovalo. Prostě jsem nevěděla co mám k němu cítit. "Prosím odpusť mi. Můžeš tu zůstat", řekla jsem a lehla jsem si na madračku.

On tam jenom stál. Nevím jak dlouho tam ještě jenom tak stál a držel si ruku na tváři.

Ráno jsem se vzbudila sama v pokoji. Dole někdo dělal snídani. Podle vůně to byly vafle. "Bré ránko, snídani máš už na stole", řekl Sebby a ušklíbl se na mě. "Rodiče už odjeli do práce?", zeptala jsem se. "Jo, počkal jsem než odjeli", řekl a posadil se vedle mě. Docela dost jsme jich snědli, bavili jsme se a on mě rozesmíval. Nebyl to až tak hrozný kluk.

Když jsem se převlíkla doprovodila jsem ho domů, protože já jsem musela jít vyzvednout sourozence, kteří přijeli z táborů. "Tak se uvidíme na letišti", zakřičel na rozloučenou a odběhl směrem ke svému domu.

Hned první se kolem mého krku vrhl Yukine. Za ním šla Aya s Isagim. Malá Rika byla u babičky a přijede ještě později i s babičkou. Rozloučili jsme se s Isagim a vyrazili jsme domů. Od Yukina jsem dostala náušničky a od Ayi řetízek s tučnákem.

Doma jsem jim udělala oběd a vyprávěli mi všechno co zažili. Potom jsem se vyptávala chvilku Ayi na Isagiho. Popisovala například, jak zmlátil nějaký kluky, protože ji ubližovali. "Tak to je hodný, že tě zachránil", zazubila jsem se na ni. Potom jsme všichni snědli velkou čokoládu a šli jsme na nádraží pro babičku a Riku.

"Dobrý den madam", hold jsme si s babičkou vůbec nerozuměly. Ona byla úplně jiná než já a ke všemu mě nesnášela, protože jsem nebyla vlastní. Vždycky mě za něco kárala. Proto jsem s nima nikdy nejezdila k babičce.

Večer přijeli rodiče a všichni jsme se bavili. Babička potom v úterý odjela a my jsme si začali balit kufry na dovolenou.

•••••
Ták a je tu další dílek. Moc vám děkuji za všechny vote a komentáře. Hned se dám do dalšího dílku a tentokrát už na dovolený. Doufám, že se vám dílek líbil a hlavně se usmívejte

-Yui