Yunīku

Vánoce

Yui
,,Konečně... A jsou vánoční prázdniny," oddychla jsem si, když konečně zazvonilo po děsivě dlouhé hodině chemie. ,,Máš pravdu... Tahle hodina mě úplně vysála," v lavici vedle mě se válela úplně vyčerpaná Yumi. Vypadala opravdu jako zombík. Nó... spíš něco neidentifikovatelnýho. 

,,Héj holky! Tak co dneska podniknem? O prázdninách se asi neuvidíme, tak proč někam nejít?" Za námi se objevil Oliver společně s Hirakim. Bylo to strašně komické, protože jak je Hiraki malinký a neustále se pošťuchují, tak vypadají jak Itchy a Scratchy z The Simpsons. Musela jsem se té představě zasmát. Všichni na mě koukali, jak na mimozemšťana, ale já už si zvykla.

,,Hele, můj otec má v horách chalupu. Všichni by jsme se tam v pohodě vešli. Prý je tam už sníh. Mohli by jsme tam jet dneska večer a na Štědrý den se vrátit, aby jste neprošvihli večeře s rodinou," navrhl Hiraki, který začal šťouchat do toho neidentifikovatelnýho vedle mě. ,,Není to špatný nápad," přitakal Jack a usmál se na mě. Také jsem se teda na něj usmála.

,,A co tam budeme dělat?" Sebby se na to netvářil zrovna dvakrát nadšeně. Zajímalo mě, co měl v plánu, budu se ho muset na to zeptat. ,,No co?! Lyžovat, snowboardovat, koulovat se, bobovat, sáňkovat, stavět sněhuláka, já nevím co všechno! Je toho sakra hodně," vyjmenoval toho sakra hodně Hikari. Sebby mlčel.

,,Tak co? Souhlas?!" šlo vidět, že většina souhlasí. ,,Budeme tam sami," trošku úchylněji se usmál Hikari.

,,Já bych jela! Pokud tedy mohu," vykřikla jsem a ta věc vedle mě se začala vracet do lidské podoby. ,,Já bych tě tam samotnou nenechala!" silně mě obejmula a začala se hlasitě smát. Následně se na to také začali smát i ostatní a souhlasili s návrhem.

Pomalu jsme se začali zvedat a odcházet na oběd, když jsem si všimla, že Sebby zůstal stát u naší lavice.

,,Děje se něco?" popošla jsem si k němu. ,,Musíš tam jezdit?" odsekl a odvrátil se ode mne. Trošičku jsem se lekla. ,,Ráda bych tam jela... Chci, abys tam jel se mnou... Nemyslíš, že to bude romantické?" chtěla jsem, aby se mi koukal do očí, a tak jsem ho chytla za loket a jemným tahem chtěla otočit k sobě, ale jenom mě odstrčil. ,,Nebude to romantické! Protože tam budou všichni ostatní!" nikdy jsem ho neviděla tak naštvaného. Ke všemu na mě.

,,T-tak tedy promiň, ale já tam chci jet a taky pojedu! Klidně i bez tebe, je mi to jedno!" otočila jsem se a šla za ostatními. Už jsem byla na chodbě, když se ozvala obrovská rána. Okamžitě jsem se otočila a chtěla se rozeběhnout k němu zpátky do třídy, ale někdo mě chytil za rameno a stáhl na druhou stranu. ,,Já ho zklidním. Jdi za ostatními," někdy, tedy dost často mě Yumi v tomhle překvapuje. I když jsem si v nějakých chvílích všimla, že taky neví co dělat, ale většinou si nechá klidnou hlavu. Poslechla jsem ji tedy a šla za ostatními do jídelny.

Sebby do jídelny nepřišel. Když jsem volala Yumi, abych se zeptala, co se stalo, nebrala mi to. Nějak jsem to ani vědět nechtěla. A když jsem přišla domů, měl uklizeno v pokoji a nějaké věci mu tam chyběli. Na stole jsem následně našla vzkaz: 'Pojedu v autě s Oliverem. Jeď s Amim. Má tě vyzvednout v pět. Uvidíme se až na chatě.' To bylo všechno, ale stejně jsem nepochopila, proč mi to nebrala Yumi. Ale aspoň ho přemluvila, takže to bylo fajn.

Od Amiho jsem se dozvěděla, že tam budeme všichni kromě Misua, který jel do Austrálie kvůli nějakým lékům pro Isabel. Důvody neprozradil a radši jsem to tak nechala. Následně jsme vyzvedli Hirakiho, Jacka a Rin. Cestou z Hirakiho vypadlo, že blízsko té jeho chalupy má chalupu i Victor, a že tam také jede i dokonce jeho celý basketballový tým. Bylo to blbý, ale věřila jsem v to, že je tam nepotkáme.