Yunīku

On má holku?!

Už jsme na adapťáku pátý den, dneska by měla být bojovka a zítra prý bude diskotéka. Naše skupina Yunīku má nejvíc bodu za splněné úkoly. Pokuď budeme nejlepší i při bojovce máme to vyhraný. Učitelka slíbila nějaké ceny. Všichni jsme zvědaví, co to bude.

"Lidi! Co chcete dělat než si nás zavolají?", řekl a při tom zívl Hiraki, který se právě vracel ze záchoda. Celé Yunīku bylo u kluků v pokoji, protože chtěli mít ten největší pokoj a taky protože jsem ji řekla, že se mají skamarádit. Předtím jsme hráli různé hry, buď ty které někdo měl s sebou a nebo které vymyslel, ale teďkon už nás všechno nudilo.

"Áááááááá!!!", zhaslo se světlo a (hlavně holky, ale zaslechla jsem tam i klučičí křik) většina začala křičet. "Kdo to byl? Okamžitě rozsviť jinak dostaneš ode mě nakládačku!", vykřikla Yumi, která teď seděla v úplné blízkosti mě. Z druhé strany seděla Rin a Kate, které se ke mě taky strachy přimáčkli.

"Ha ha ha ha ha!!!", ozýval se něčí smích. "Promiňte lidi, ale já si to neodpustil", řekl Sebby a rozsvítil malou lampičku u okna. "No počkej...", vstala Yumi, popadla Jackovu hrozně tlustou a velkou knížku z nočního stolku a praštila s ní Sebbyho po hlavě. "Jau!", vykřikl a já jsem nemohla zadržet smích.

"Mám nápad, jak zabýt čas než nás zavolají", řekl Sebby a přistoupil ke mně. Podával mi nějakou knížku, tak jsem jí vzala a přečetla název, "Strašidelné historky". Tázavě jsem se na něj koukla. On si přidřepl a otočil to na první stranu, "Můžeš začít číst", ukázal na první řádek. *Proč mám začínat já?*, dál jsem to neřešila a začala číst. Byla jsem dost rudá, protože mě vyděsil, když si ke mně přidřepl.

"•I lidé dovedou olizovat ruce•
Jednou když byla holčička sama doma, protože její rodiče byli na firemní večeři...", začala jsem číst. Během mého čtení většina zalezla do postelí a nebo ležela prostě na zemi. Někteří dokonce i usli. Snažila jsem se to podávat trošku strašidelně, protože ten příběh jsem už znala. "... a potom se koukla na zrcadlo nad umyvadlem, kde bylo krví napsáno I lidé dovedou olizovat ruce." Konečně jsem to dočetla.

Najednou někdo zaklepal na dveře. Já jsem se tak hrozně lekla, že jsem se vecpala k Sebbymu do náruče. On mě jenom objal a pak zařval, "Dále!" Pomalu se otevřeli dveře a v nich stála třídní celá od bláta, roztrhaná a od nějaký červený tekutiny. "Jste na řadě Yunīku!", zařvala tak hlasitě a děsivě, že se všichni hned probudili.

Rozdala nám čísla podle kterých jsme udělali dvojice. Skončila jsem s Misuem, Yumi s Hikarim, Kate s Hirakim, Rin s Jackem a Sebby s Oliverem. Potom jsme losovali pořadí a já s Misuem skončila poslední. "Hele Yui, já si odskočím zavolat", řekl Misu a odběhl. Zatím jsem povzbuzovala ostatní, kteří už brzy měli vyrazit.

První z naší party vyrazili Kate s Hirakim. Bylo trošku stupidní když byla vyšší než on, ale on za to nemohl. Aspoň byl roztomilý. Po půl hodině vyrazil Sebby s Oliverem. Sebby nevypadal dvakrát natšeně. Byl dost naštvaný, že neskončil se mnou. *Asi se o mě bojí.*

*Už se nějak dlouho nevrací*, vzpoměla jsem si na Misua a rozhodla jsem se, že ho půjdu najít. Došla jsem až ke dveřím od chaty, když jsem ho slyšela s někým mluvit na recepci.

"... No to víš, že jsem rád RÁD?, že tě slyším. Něco mi vyprávěj. Co je u vás novýho? ... Už tě pustili z nemocnice, tak to je super a líbí se ti náš NÁŠ? nový dům DŮM?. Jó, tak to jsem rád. ... Jéééé nemusíš mi přát znovu. Už jsi mi přála k narozkám K NAROZKÁM? než jsem odjel. Jo a ještě jednou ti děkuji za ten náramek. Je fakt moc pěkný. Vybrala jsi i takový hezký barvy. Představ si, že ho i kluci chválili. ..."