Yunīku

Odlet

"Ve dvanáct odlítáme. Máme ještě čas než pojedeme na letiště. Máte úplně všechno, zkontrolujte si to", křičela mamka po celým baráku.

Rychle jsem začala obíhat sourozence. "Riko máš svého králíčka?", přiběhla jsem k Rice do pokoje. "Ano mám a je to Nisa", seřvala mě. "Dobře, dobře, tak si vem kufřík a jdi dolů za mamkou", řekla jsem a pokračovala jsem v kontrole.

"Yukine máš sbalený spodní prádlo?", stála jsem ve dveřích pokoje, v kterém byl neuvěřitelný bordel, "no Yukine co jsi to tu udělal?" "J-já jsem hledal mého lachtánka", řekl a měl slzy v očích. Došla jsem ke stolu a vytáhla jsem malého šedého lachtánka. "Tady je", podala jsem ho bráškovi. "Jéééé! Díky ségra", začal poskakovat po celém pokoji. "Dobře, dobře, ale teď musíme uklidit tvůj pokojíček a sbalit ti kufr", řekla jsem a popadla jsem kufr, v kterém samozřejmě nic nebylo.

Po úklidu a sbalení jsem šla za Ayou. Vše měla sbalené a uklizené. Seděla na okně a koukala se z něj. "Myslím, že by ses měla rozloučit s Amim. Čeká na tebe", řekla Aya, když jsem k ní přistoupila. Koukla jsem se z okna a on tam opravdu seděl na zídce. "Já jsem tam chtěla jít, ale nevím co mu mám říct", řekla jsem ji. "Prostě mu řekni ať se má tady hezky a že za týden jsi zpátky", zvýšila hlas. "Dobře, tak já jdu za ním", odběhla jsem z jejího pokoje.

"Ahoj Ami", překvapeně se na mě otočil. Sedla jsem si vedle něho. "Takže za chvilku odjíždíš", řekl trošku smutným tónem, "užij si to tam. U moře si přece ještě nikdy nebyla." "Nebyla jsem a právě proto mám z toho strach", otočila jsem se pohledem na náš barák. "Přece tam budeš týden a vsadím se s tebou, že se ti moře bude hrozně líbit", zazubil se na mě. "Dobře, měj se tu hezky a s nikým se neper", řekla jsem výhružně. "Zatím se měj", řekla jsem a rozeběhla jsem se k našemu domu.

"Ani jsi ho neobjala", řekla mi Aya, když jsem se vrátila. "Proč bych ho měla obímat?", dost mě překvapila. "Proč, proč, přece spolu chodíte ne", tak a teď mi spadla čelist až k nohám, "Cože?! Já s nikým nechodím, je to spíš kamarád", byla jsem rozčílená a ke všemu jsem ho nazvala kamarádem, protože kdybych řekla, že je jako můj bráška, tak by to vyznělo divně. "Jo jo. Vždycky to začíná jenom tím, že jsou jenom kamarádi, ale jestli nevidíš, že on k tobě něco cítí, tak jsi fakt slepá sestřičko", řekla a otočila se k odchodu. "Ale on ke mě nic necítí", zakřičela jsem. Měla jsem ve všem hrozný zmatek. Měla jsem taky držet kušnu. "Opravdu, tak proč by ti jinak dával dárek. Nestaral se náhodou o tebe, když se ti něco stalo a nic ti neřekl hezkýho. Pokud ne, tak jsem se já spletla", řekla a odešla z mého pokoje.

"Proboha já nevím co k němu cítím a nebo své pocity skrývám? Ach jo já fakt nevím", hodila jsem sebou na postel a snažila jsem si urovnat myšlenky v hlavě. Zvedla jsem ruku a koukala jsem se na náramky, které jsem dostala. Byla jsem fakt zmatená. "Yui poběž! Už vyjíždíme!", křičela mamka ze zdola. Popadla jsem malý baťůžek a běžela jsem rychle do auta. Seděla jsem sama vzádu v autě. Přemýšlela jsem co cítím, ale vždycky to dopadlo tak, že je to jenom můj bráška.

Zaparkovali jsme na letišti. Našli jsme rodinu Ómi a vyrazili jsme na nástupiště 5B, odkuď mělo vzlítat naše letadlo. Držela jsem se trochu stranou od naší velké skupiny, abych se s nimi nemusela bavit. Když jsme čekali, než nás pustí do letadla prošla jsem většinu obchodů. Jako vždycky tam byly šílený ceny, tedy aspoň to táta s mamkou vždycky říkali.

"Tak co, měli něco hezkýho", řekl Sebby. "Ani ne. Furt to samý", odvětila jsem a posadila jsem se vedle něho. Přišli letušky a začali nás pouštět do letadla. Letěli jsme první třídou. Takže to bylo super. Vedle mě seděl Sebby. Po chvilce letu usnul a položil si na mé rameno hlavu. Všimla jsem si, že na ruce má stále obvaz. Byl roztomilý. *Nad čím to zase přemýšlým. Vždyť já ho nemám ráda nebo jo*, zase se mi smíchaly všechny pocity. "Ach jo", povzdechla jsem si.

Přistání mě zbudilo a taky mi došlo, že jsem si na něho taky položila hlavu. Vzali jsme si zavazadla a nastoupili jsme do menšího autobusu, který nás odvezl do velké vily hned u moře. Dostala jsem pokoj, který měl propojený balkón s druhým pokojem. Samozřejmě, že se do toho druhého pokoje nastěhoval Sebby.

Hned jakmile jsem si vybalila, šla jsem se projít po pláži. Bylo něco kolem osmí. Bylo krásně. Moře mělo modrou barvu a splívalo dohromady s modrým nebem. Byla to krásná podívaná.

"Já tě nechápu", ozval se za mnou Ayi hlas. Přisedla si ke mě na lehátko. "Je tu krásně", řekla jsem zasněně. "Vnímej mě Yui!", zakřičela. "Musíš si vybrat koho miluješ. Není správné dávat jim naděje." "C-cože?! O čem to mluvíš", byla jsem překvapená. "Protože ty něco cítíš k Amimu a něco zase k Sebbymu. A dokonce bych věřila i tomu, že něco stále cítíš k Misuovi. Tak si proboha vyber, který z nich ti je nejsimpatičtější!", křičela. "Já nevím Ayo, já fakt nevím, koho z nich miluji!", vstala jsem a se slzami v očích jsem utíkala po pláži. "Ségra!", slyšela jsem za sebou. Běžela jsem hrozně dlouho. Nic mě nemohlo zastavit. Už dávno jsem neslyšela Ayu. Slyšela jsem pouze tlukot mého srdce a v hlavě neskutečně mnoho otázek, na které jsem neznala odpověď.

"Auuu", vykřikla jsem, když jsem spadla do písku. "Zakopla jsem o vlastní nohu", zasmála jsem se sama sobě. Na nos mi přistál tyrkysový motýl. Vypadal, že mi chce něco ukázat. Šla jsem za ním. Vedl mě do lesa a uprostřed lesa na mýtince se zastavil. Lítal na jednom místě. Stála jsem tam a koukala se na něj. Nejednou na něj začali dopadat měsíční paprsky. Vypadal ještě líp než předtím. Otočil se k měsíci a zmizel. Najednou se mi zatmělo před očima. Spadla jsem do měkkého mechu a zase se mi klepaly ruce a nohy. Po chvilce to přestalo a já cítila příjemný letní vánek a vůni moře.

Otevřela jsem oči a spatřila jsem Sebbyho krásné černé oči. Vypadal naštvaně. Nesl mě asi domů. Po chvilce kdy jsem se strácela v jeho očích mi došlo, že prší. Oba jsme byli promoklý až na kost. Stále dokola si něco blekotal pro sebe. Zase jsem nic neviděla, pouze jsem slyšela šumění moře.

Oči jsem otevřela až ve vile. Pokládal mě do postele. Sundal si ze sebe mokré oblečení a odešel. Rychle jsem se převlíkla a zalezla jsem zase do postele. Hrozně mě bolela hlava. Po asi patnácti minutách přišel zpátky a na hlavu mi položil studený obklad. Přikryl mě a pak si sedl vedle mě. Chvilku si hrál s mími vlasy. Nic jsem nedělala byla jsem na to moc slabá.

"Ksssss", zašklebil se a odešel. Už se nevrátil a mě došlo, že šel spát. Nějakým způsobem jsem dokázala usnout. Přemýšlela jsem o tom co mi řekla Aya. Opravdu mám ráda všechny tři.

•••••
Yoosh, pro případné dotazy, já sama se v tom strácím a nevím stále s kým bude, ale nebojte se nějak to vyřeším. Děkuji za všechny vote a komentáře klidně mi napište co si myslíte, vezmu si to k srdci a zapracuji na nedostatcích. Omlouvám se za případné chybičky.

-Yui