Yunīku

Koupelna

"Večeře!", ozval se z chodby křik. "Yooosh", zaklapla jsem knížku a šla do jídelny. K večeři byla ryba s bramborami. Lepší než školní jídelna.

"Žáci! Vnímejte mě na moment", snažila se třídní něco říct, "zítra by se mělo zlepšit počasí, takže si dneska sbalte a zítra vyrazíme výš. Jakmile přijdeme do našeho hotelu dám vám tam další úkol. To je vše, co jsem potřebovala", skončila a někteří se už začali zvedat k odchodu. Já jsem si teprv sedla s jídlem, protože jsem přišla trošku později než ostatní.

"Moment je tu vlastně ještě jedna věc, kterou jsem vám chtěla říct. Od teď mají dívky dvě hodiny sprchy a potom kluci. Né že kluci budou chodit očumovat holky. Máte totiž společné sprchy. Holky pokud to nikdo nestihne může se jít osprchovat ještě po klucích, ale nese se tam riziko, že se tam ještě vrátí kluci. Být vámi jdu se osprchovat hned", dodala třídní a většina začala odcházet.

"Prošvihl jsem něco?!", přiřítil se do jídelny trošku zmoklý Misu. V tu chvíli jsem v jídelně byla už jenom já a nějaký dva brejlounci, kteří stejně už byli na odchodu. Misu si vzal jídlo a sedl si naproti mě na Sebbyho místo. "Učitelka říkala, že máme společné sprchy, tak že první půjdou holky a pak kluci. A taky říkala že zítra má být lepší počasí, tak že vyrazíme dál", řekla jsem jen tak do vzduchu. "Hmmm, dík", řekl a pustil se do jídla.

"Hele proč jsi tak mokrý?", zazubila jsem se na něj. "Učitelka mě požádala, abych ji skočil dólů do města něco koupit a pak našim řidičům předat vzkaz. A představ si, že venku dost prší, tak proto jsem tak mokrý", tvářil se dost vážně. Já jsem to nevydržela a začala jsem se hrozně smát. On se taky začal smát. "Půjč odnesu ti to", vzal mi talíř a odnesl ho na pult. "Děkuji", začala jsem se trošku červenat. "Nemáš zač", usmál se na mě a zase si sedl naproti.

"Hele Yui. Ty bydlíš se Sebbym?", zeptal se mě s dost vážným výrazem. "C-co? Vždyť jsem přece říkala, že mi pomáhal se stěhováním", vykřikla jsem a stoupla jsem si, abych přidala na důrazu, že to myslím opravdu vážně. "Jo, jo, dobře, klídek. Zase si prosím tě sedni. Já jen, tobě bych věřil, co jsi řekla, ale když jsem se koukl na Sebbyho, vypadal jako kdyby nevěděl o čem to mluvíš. Byl překvapený. Chtěl jsem vědět jenom jestli je to pravda. Nic víc", usmál se na mě. Byla jsem v rozpacích. Právě jsem mu lhala do očí a to jsem nikdy nechtěla udělat. Obešla jsem stůl a posadila jsem se vedle něj. *Nebudu mu lhát. Jemu fakt ne* "C-co to děláš Yui?", vypadal tak trošku vyděšeně. "Máš pravdu. Lhala jsem. Ve skutečnosti teď bydlím u Sebbyho, protože můj byt ještě není dokončený. Předchozí majitel ho nechal v hrozném stavu", když jsem to dořekla odvrátila jsem pohled od něj, abych se mu nemusela koukat do očí.

Najednou mě objal. "M-Misu?", vykoktala jsem ze sebe. "Jsem rád, že jsi mi řekla pravdu, ale teď je to ještě víc vážný než předtím", šeptal. Odtáhl si mě a držel mi ramena. "Ty už určitě víš, že jsme byli ty nejlepší kamarádi, ale on se potom přidal k Titánům. Víš o nich ne?", dost mě děsil. Bral to tak vážně. "Něco málo vím mno. Prý to jsou vrahové a zloději", odpověděla jsem. "No to je jen stručný popisek. Ve skutečnosti oni byli najati, aby získali od našich rodičů něco na čem dělali ve firmě. Naši se bránili a aby to ochránili a nedostali to Titáni, tak spáchali schválně autonehodu. Chtěli nás všechny ochránit, ale nepovedlo se jim to, protože jsme přežili.

Jednou když jsme naše parta měli akci a vloupali jsme se k nim na základnu, tak jsem tam našel papíry, kde to bylo popsaný. Bylo tam jenom tvoje jméno. Asi si myslí, že jsi přežila jenom ty. Musíš být opatrná. Když jsem chtěl utéct s těmi papíry, přistihl mě Sebby. No a pak jsme se teda od tamtud nějak dostali všichni v pohodě. Od té doby je Sebby můj hlavní nepřítel, i když od nich už odešel může být s nimi stále v kontaktu", skoro celou dobu mi koukal do očí. *On nelže. Mluví pravdu, ale proč Sebbyho tehdy honili*, do hlavy se mi vrátil obraz dne, kdy se u mě schovával Sebby a dost se na ně mračil. Byl tehdy všude od krve. Byl to večer, kdy mi řekl, že mě miluje...