Yunīku

Silvestr

Je to pravda lidička! Yui-chan vydala! Užijte si ji a přehlížejte chybičky. Ještě chci poděkovat za neuvěřitelné 6K. :o Wow!!!

-Yui

Misu

Dneska je Silvestr a u Olivera se pořádá párty. Rád bych tam šel, ale je mi blbý nechat tady samotnou Yui s Isabel. Yui mi vyloženě oznámila, že tam nechce jít a nikdo ji nepřemluví. Prý mám jít, že tu nejsou rodiče a ona se postará o Isabel. Domů do Nagoje pojede až zítra. Byla dost nemocná, i když to na sobě nenechala znát, vlastně tak jako vždycky.

Štval mě ten její kašel. Měla by si s tím dojít k doktorovi. Ke všemu byla podchlazená a neustále si stěžovala na zimu. I když v pokoji bylo nehorázný teplo, prostě jí byla zima.

Zaťukal jsem a následně vstoupil. V pokoji byla společně s Yumi a o něčem se hádaly. ,,Sakra, ale on za to nemůže Yui! Já chápu, že se bojíš, protože už se to stalo, ale sakra pochop, že on je teď na tom fakt špatně!... Kdyby ses tam aspoň ukázala určitě by mu to udělalo děsnou radost...." Pomalu ztlumila hlas, protože si uvědomila, že jsem jí slyšel.

,,Yui... Yumi má pravdu. Mě je to docela někde, ale i tak nejsem rád, když vás oba vidím se trápit. Nechtěl jsem ti to říkat, ale měla by sis s někým promluvit o čem se ti zdá, protože vykřikuješ jeho jméno a nezní to dvakrát nejšťastněji a následně se vždy s trhnutím probudíš a rozbrečíš." Vypadala hodně vystrašeně. Schoulila se pod deku a hlasitě dýchala, snažila se uklidnit. Přistoupil jsem k posteli a posadil se vedle Yumi, která přelétala pohledem ze mě na Yui pod dekou.

,,Promiňte..." Rozbrečela se. ,,Yui... pšttttt. Nemusíš nám to říkat, pouze to jsou fakta." Yumi šla otevřít okno a vyklonila se z něj. Yui se přetočila na bok zády ke mně a čelem k oknu. ,,Vždycky ho vidím, jak mu ubližují... Kvůli mě. Tváře nikdy nepoznám, ale tento sen mám od té doby, co jsem tady. Pokaždý to ale končí tak, že umírám já jakýmkoliv způsobem." Oba s Yumi jsme na ní vytřeštili oči a ona se rozbrečela tentokrát úplně.

Neměl jsem co říct, sám mám noční můry. ,,Třeba by ses měla vrátit do vašeho bytu." Nechtěl jsem to říkat, protože za tu dobu, co u mě byla jsem... Ach to je vlastně jedno. Prostě ty sny se jí zdají u mě, takže když se možná vrátí do své postele, tak to přestane.

,,Ale co když mu ublížím?" Už se docela přijatelně uklidnila. ,,Tak tam příjdeme my a zachráníme vás." Yumi se otočila k ní a následně ji silně objala. Sama měla slzy v očích, ale dost je skrývala. Je silná a obdivuju ji. Je zvláštní, že si Sebb nikdy nevšiml jejích citů k němu.

,,Yui zvládneš to tady? Nechceš, abychom zůstali?" Nevadilo by mi to. Nechci ji tady nechat. ,,Jo... Budu v pořádku. Potřebuji jen chvilku času." Do pokoje jsme jim donesli nějaké hry a jídlo a s Yumi nastoupili do jejího auta a jeli k Oliverovi.

Bylo tam docela dost lidí. Myslím...já vím, že jsem koutkem oka zahlédl i Victora. Povídal si zrovna s Amim. Všichni vypadali takový nesvý. ,,Yumi, půjdu za bráchou, tak kdyžtak najdi Sebba a dej mi vědět." Odtrhl jsem se od ní a rychlou chuzí jsem šel za nima.

,,Nazdárek," prohlásil nechutným slizkým hlasem ten brejlounek. ,,Dlouho jsme se neviděli. To ses nebál sem dneska jít?" Na tváři mu pohrával škádlivý úsměv. Měl jsem sto chutí mu jednu vlepit, ale ještě na to bylo brzy, až později... ,,Mohl bych se tě zeptat na to samí. Chci si popovídat s Amim." Odfrkl jsem si a zatvářil znechuceně nad jeho přítomností.

Naštval se. ,,Později..." zašeptal. Měl úplně stejné záměry jako já, proč vlastně nechci mu tu hubu rozbít už teď? Možná se chci před tím aspoň trochu slít, abych neměl následně špatný svědomí.