Yunīku

1. Den v horách

Když jsem se probudila, měla jsem hlavu položenou na Sebbyho nohách. On měl na mě položenou ruku a ještě spal. Opatrně jsem si sedla, abych ho neprobudila. Přikryla jsem ho a koukala jsem se z okna. Nechtěla jsem ho budit. Bylo teprve sedm a to je prostě brzy. Jeli jsme podel pobřeží a venku nebylo dvakrát hezky. Bylo zamračeno a foukal dost silný vítr. A očividně jsem zase po chvilce usla.

Probudila mě dost silná rána, prudké zabrždění a skřípání brzd. Vedle mě nikdo nebyl. Vlastně většina utíkala ven z autobusu. Nechápala jsem proč. Z náší party jsem tam byla jenom já a ten blonďáček pod dekou. Byl furt pod dekou, to ho nic neprobudilo? Je divnej. Většina lidí už byla venku a popadali své kufry. Došla jsem k blonďáčkovi a začala jsem ním třást, aby se zbudil. Zepředu se ozvala obrovská rána a autobus cuknul směrem dozadu. Spadla jsem na zadek do uličky a o opěradlo jsem se praštila do hlavy. Bolelo to teda šíleně.

"Můžeš chodit?", ozval se známý hlas. Pokusila jsem se zvednout, ale v půlce cesty se mi zamotala hlava a já skončila zase na zadku, "asi ne". Blonďáček mě postavil a popadl mě do náručí. Teprve až teď mi došlo kdo mě to drží. Blonďák s modrýma očima, známý hlas a povědomá tvářička.

"Misu!", vyjekla jsem, když vyskočil z rozjíždějícího se autobusu. Dost silně pršelo a byla šílená bouřka. Rychlým krokem pomalu docházel k velké budově nahoře na kopci.

~~~

"Jsme tu všichni? Nechybí někdo? Máte každý svého spolusedícího?", řvala učitelka, když jsme doběhli do velké budovy do prostorné haly. Učitelka stála na recepci a počítala si nás. Byl jsem vedle Hirakiho a hned za námi byli Hikari a Yumi. My tři kluci jsme za sebou táhli naše kufry a baťohy, samozřejmě jsme táhly kufry a Yumi a Yui. "Kde je Yui?", otočil jsem se na Yumi. "Já nevím, myslela jsem, že je s tebou", vyjekla. "Chybí i Misu", vykřikl Hiraki. "Sakra oni ještě spali", začal jsem panikařit. "Paní učitelko! Paní učitelko!", rval jsem se přes dav nechápajících spolužáků a snažil jsem se dostat blíž k třídní, "chybí nám Yui a Misu!" "Tichóóóóóóóó!!! Nejsme tu všichni. Držte prosím své zobáky a radši si zkontrolujte jestli máte ty nejdůležitější věci!!!", zařvala Yumi a kývla na mě. Všichni rázem začali šeptat. "Jakto, že někdo chybí?", ptala se třídní.

Rozrazili se vchodové dveře a v nich stál Misu a v náručí držel Yui, které po čele stékala krev. Hned jsem se k nim rozeběhnul, ale těsně před nima jsem se zastavil. Chtěl jsem ji obejmout a nepustit ji. Hrozně jsem se o ni bál, ale nedokázal jsem to před Misuem a navíc nechci, aby někdo věděl, že k ní něco cítím. "Děkuju", řekla potichu Yui směrem na Misua a nespouštěla z něj udivený pohled. Až teď mi došlo, že mi Ami říkal, že se už hrozně dlouho neviděli a že spolu vůbec nekomunikovali. K Yui přiběhla Yumi a dost ji k sobě přimáčkla. "Ty debile, co si dovoluješ mě takhle děsit! Já myslela, že jsi se Sebbym a když jsme zjistili, že tu nejsi hrozně jsme se o tebe báli... Áááá! Ty krvacíš! Ukaž já ti to ošetřím", už odtahovala Yui ke straně a začala ji čistit ránu na hlavě. Byl jsem dost naštvaný na Misua. *Celý to tu kazí. Teď si s ním bude chtít určitě popovídat. Musím být furt s ní a ochraňovat ji. Nechápu jak jsem ji tam mohl nechat, ale já ji za sebou opravdu viděl vedle Yumi. Tak ale to už je jedno. Hlavní je, že jsou všichni v pohodě a ten blesk nenapáchal větší škody.*

~~~

"Co se vlastně stalo?", zeptala jsem se Yumi, když mi vázala obvaz okolo hlavy. "Jauuuu", kapánek jsem vypískla. "Promiň, ale to máš za to, že jsi mě takhle vyděsila. Nóóó, jak mám začít, já jsem se zrovna koukala z okna a učitelka kecala něco o tom, že tak za půl hodinky budeme tam v *hotelu* (měla to být taková ta větší chata) a že se máme chovat slušně a další různé poučky o bezpečnosti. Potom uhodil vedle autobusu blesk a po té kluzké silnici jsme dostali smyk. To nebylo až tak hrozný. Potom před autobus spadl strom a pak prostě učitelka řekla, ať si vezmeme věci a utíkáme za ní", dotáhla mašličku na straně mé hlavy. "Děkuji", usmála jsem se na ni, ale bolelo to. Opodál jsem si všimla Sebbyho, který stál a koukal se tak trochu vylekaně na mě. *Asi se o mě bál*, pomyslela jsem si a začala jsem se červenat. Misu se taky na mě díval. Cítila jsem se hrozně trapně.