Yunīku

Halloween

Sebby

"Jsem zpátky!" zakřičel jsem do baráku. "Sebastiane! Co si dovoluješ se takhle vypařit bez dovolení?!" do haly se přiřítila má úžasně zase rozčílená mamka. "Dobrý den," vynořila se Yui, která do teď stála za mnou. "Ahoj Yui! Co pak ty tady? Nečekala jsem tě. Seb mi nic neřekl," hodila na mě vražedný pohled. "Jdu mu pomoct s převlekem na tu dnešní halloweenskou oslavu u Olivera," usmívala se úplně stejně jako Sára. "Tak to jo. Připravím vám nějaký občerstvení, tak zatím běžte nahoru," neotálel jsem a vzal Yui rychle nahoru do svého pokoje.

"V čem jsi měl v plánu tam jít?" roztočila se na mé jezdící židli. "Nevím," zastavil jsem ji. "Myslel jsem, že mi s tím pomůžeš ty," pomalu jsem se k ní začal přibližovat. Byla dost v rozpacích. Moc rád ji škádlím. Baví mě se koukat na její reakce. Když už jsem byl skoro u ní, tak se mi dostala ze sevření a začala se hrabat v mé skříni. Sedl jsem si teda místo ní a očekával, co z té skříně vytáhne.

"Tobě nic neříká pojem soukromý majetek?" zkřížil jsem si ruce na hrudi a čekal na odpověď. "A mě stále udivuje, že sis na to nezvykl. Vždyť už spolu bydlíme skoro tři měsíce. Chytej!" hodila na mě černé roztrhané kalhoty, černé tričko a černou čapku. Podiveně jsem se na ni koukal. Asi ji můj výraz potěšil, protože se začala smát. "Obleč si to! Ať vidím jak v tom vypadáš a jestli s tím něco udělám," nakázala mi. "Fajn," sundal jsem si teda tričko a hodil ho na postel.

"C-co to děláš?!" vykřikla a zakryla si oči. "Převlíkám se. Sama jsi mi to řekla," byla úplně celá rudá. "Mohl jsi mě aspoň varovat, abych se otočila," je rozkošná. "Nó a co když jsem chtěl, abys mě takhle viděla?" postavil jsem se a došel k ní. "T-to bys neudělal. Ty nejsi takový," byla dost v rozpacích. Zpozoroval jsem, že i rychleji dýchá. "Opravdu? Jsi si tím jistá?" stál jsem před ní. Bylo vidět, že zaváhala.

"Proč se nekoukneš?" pohladil jsem ji po vlasech. "A proč bych měla? Dělej tak už se převlíkni!" jednou rukou si stále zabraňovala se koukat a tou druhou se mě snažila odtlačit. Jak vtipná tahle scenérie. Chytl jsem ji tu ruku a políbil ji na ni. Celá se naježila. Musel jsem se tomu zasmát. "Nech toho! Co když přijde tvoje mamka?" chytil jsem ji za pas a přitáhl si ji. "Myslím, že to neudělá," byla překrásná. "Jak si můžeš být tak jistý?!" konečně si sundala ruku z očí. "Protože to vím," políbil jsem ji.

Zase jsem cítil levanduli. Ta levandule, kterou jsem cítil ráno po tom zvláštním snu byla nic oproti této vůni. Měla teplé, měkké rty. Ten maličký okamžik spojení byl nezapomenutelný. Přál bych si ho prodloužit, ale odtáhli jsme se od sebe.

"T-tak už si vem to tričko," měla ruce položené na mém hrudníku a nechtěla se mi kouknout do očí. "Hmmmmm, opravdu to tak chceš?" škadlení mě prostě baví. Mlčela, váhala, nevím co se jí honí hlavou zas tak dobrý nejsem, abych uměl číst její myšlenky. "J-jo... A-a pohni si, abych tě mohla nalíčit," odtáhla se a došla k posteli, kde se následně posadila. Zaujatě jsem ji pozoroval. Když si mě všimla, rychle zabořila hlavu do polštáře a očividně nehodlala hlavu zase zvednout, dokud nebudu převlečený. Tak jsem se tedy vydal k židli a převlíkl se.

"Yui?" rozešel jsem se k ní. "Už jsi hotový?!" vykřikla a rychle se posadila. "Týýýýýýý..." pokračovala s pohledem na mě. "Eh, Yui? Co se děje?" byl jsou trošku vyděšený, že jsem něco provedl. "Jsi dokonalý," pošeptala skoro neslyšným hláskem a objala mě.

"Tak jo! Teď jdeme ke mě, musím ti udělat make-up a já se taky musím převléknout," odtáhla se a začala si dávat do tašky věci, které podle mého nazoru brala, protože si myslela, že se jí budou hodit.