Yunīku

Hřiště

"Já jdu na skluzavku!", vykřikl Yukine. "Pojď Niso půjdeme na kolotoč!", řekla Rika a společně se svým králíkem odcupitala ke kolotoči. "Hele Ayo nechceš se houpat?" "Fajn, ale jen pro tentokrát", holky šli na houpačky. Sedla jsem si na lavičku a koukala se jak si hrajou. Vytáhla jsem mobil, zapojila do něj sluchátka a začala jsem poslouchat písničky. Zavřela jsem oči a nechala se unášet v myšlenkách.

Seděla jsem ve třídě a koukala se z okna. Pršelo. Na sobě jsem měla mokré oblečení, ale to mi bylo v ten moment asi jedno. "Pokuď takhle budeš sedět dlouho, tak nastydneš", o rám od dveří do třídy se o rameno opíral kluk s havraními rozcuchanými vlasy. "No a co?! Můžeš za to ty!", otočila jsem se uraženě k oknu. "No tak. Nemůžeš zůstat takhle", přistoupil ke mně a na ramena mi dal svojí mikinu. Otočila jsem se, abych mu mohla poděkovat, ale... "Vždyť jsi taky mokrý! Okamžitě se padej převléct. Vem si tělák nebo něco!", tlačila jsem mu do zad a táhla ho ven na chodbu. "Nemáš zač", usmál se. "No tak! Dělej!", tlačila jsem. Najednou se vyvlíkl a já letěla k zemi. "Yui!", vykřikl a chytil mě, ale nakonec jsme stejně oba dva spadli. "Jsi v pořádku?", bála jsem se, protože měl stále zavřený oči. "Hej Sebby!", vykřikla jsem a chytla jeho tváře.
"Jsem v pohodě", zašeptal. Oddychla jsem si. "To už mi nikdy nedělej! A padej se převlíct!", zkřížila jsem ruce na prsou a otočila se zase zády. "Yui...", ozvalo se za mnou. "Padej!", vykřikla jsem a on tedy odešel. "Úchylák jeden"

"Ségro! Sestřičko vstávej! Aya potřebuje tvoji pomoc!", ten hlas přicházel z dálky. Pomalu jsem začala otvírat oči. Najednou jsem byla zase na hřišti a ne ve škole. Bylo zamračeno, ale nepršelo. Vedle mě stála Rika a třásla mnou. "Vstávej!", měla slzičky na krajíčku svých oříškových oček. "Co se děje?!", chytla jsem ji. "Tam", ukázala na vysokou prolejzačku. "Vzali mi Nisu a Aya ji šla zachránit, ale oni ji teď nechtěj pustit", vzlykala. "Kdo?", naléhala jsem. "Nějací kluci", řekla. "A kde je Yukine?", vykřikla jsem, když jsem ho taky nikde neviděla. "Ten jen tak tak zachránil Mari, která taky pomáhala zachránit Nisu. Teďkon stojí pod tím hradem, protože je nechtěj pustit dovnitř", stále byla rozrušená. "Dobře pojď se mnou. Zachráníme Nisu i Ayu", popadla jsem svojí tašku a Riku a rozeběhla jsem se k prolejzačce připomínající hrad.

"Pusťte moji sestřičku!", slyšela jsem Yukineho. Doběhla jsem k němu a k Mari. "Aya je uvnitř a nechtěj jí pustit ven a nás tam taky nepustí", řekla rychle a zřetelně Mari. "Co budeme dělat? Já už se tam nevejdu. I kdybych se dostala dovnitř, nemohla bych se tam otáčet", přemýšlela jsem nahlas. *Musím ji zachránit*

"Já pro ni dojdu", kolem nás proběhl nějaký kluk s kapucínů na hlavě a vběhl do hradu. Chvilku bylo ticho a pak bylo slyšet nějaký rámus. Po chvilce přestal a z tunýlku se ozývaly kroky. Z tunýlku vylezla Aya s králíkem v ruce a za ní byl ten kluk, který kolem nás proběhl. Aya se ke mě rozeběhla a objala mě. "Jsi v pořádku? Moc se ti omlouvám. Nějak se mi podařilo omylem usnout", přidřepla jsem si k ní a celou jsem si ji prohlížela. Nic ji nebylo. Naštěstí. Otočila jsem se na kluka, který ji zachránil a jak jsem byla v dřepu, tak jsem mu viděla pod kapuci. Byl to Usagi. Sebbyho mladší bráška.