Yunīku

Cesta za seznamováním

Vstala jsem o hodinu dřív než jsem měla v plánu. Zkontrolovala jsem si jestli mám sbalený všechny věci, abych na něco nezapoměla. Udělala jsem nám snídani. Omelety. Byly dost horké, tak jsem se šla do koupelny zatím učesat. Když jsem vyšla z koupelny z druhého pokoje právě vyšel dost ospalý Sebby. Měl na sobě jenom kraťasy a mnul si oči. "Bréé ráno", řekl se zívnutím. "Dobré, ke snídani jsem udělala omelety. Máš ji na stole", řekla jsem a odešli jsme ke stolu.

"Je to dobré", řekl a dal si do pusy další sousto. "Děkuji", poděkovala jsem. "Máš všechno sbalený?", ptala jsem se ho pro jistotu. "Jojo mám všechno", řekl a dal si do pusy další sousto. Vzala jsem talíře a dala je do mičky. Sebby mezi tím zmizel v koupelně. Já jsem odvezla naše kufry do haly, aby jsme je nemuseli tahat, kdyby jsme to zase nestíhali. Vyšel po patnácti minutách. Byl oblečený v teplákový soupravě od Adidasu. Hned jsem si koupelnu zabrala pro sebe. Udělala jsem si hygienu a potom jsem si taky vzala tepláky od Adidasu, tričko a do baťohu jsem si dala mikinu.

"Můžeme vyrazit", zakřičela jsem do bytu, když jsem vyšla z koupelny. "Ok", otevřeli se dveře od jeho pokoje a přistoupil ke mně. Chvilku jsme se návzájem koukali do očí. Vypadal, že mi chce něco důležitého říct, ale on mlčel. Už se nadechoval, ale. "Kssss...", kousnul se do rtu a odešel do haly. Začal si obouvat boty. "Ty nejdeš?", zeptal se mě, když jsem stála furt na tom samým místě. "Jo, jo už jdu", rychle jsem došla do haly a obula se. Už jsem se ho nebála po tom týdnu strávený u něj.

"Hój Yui!!! Tady jsme!!!", pořvávala na nás Yumi, která stála společně s Hikarim u autobusu. "Jak budeme sedět?", zeptal se hned Hikari, když jsme k nim přišli. "Já sedím s Yui", vykřikla Yumi. "A s kým bude sedět Hiraki?", dost mě zajmalo, protože jsme byli už od začátku všichni spolu. "On bude sedět s tím klukem, který chyběl", řekl Hikari a v ruce držel fotoaparát. "Cvak" "Co to děláš? Proč mě fotíš?", vykřikovala Yumi a všichni okolo se smáli. "Hej Sebby!", mrknul na Sebbyho. Ani jsem si toho nevšimla jak jsem se smála ještě tamtomu. Přistoupil ke mě a obejmul mě ze zadu. "Cvak" "Tak ta se povedla", vykřikl Hikari. "Ukaž", hned mu vzala Yumi z rukou foťák. "Jéééé, vypadáte, tak sladce", ukázala mi tu fotku. "Je pěkná", usmála jsem se.

"Dobrý den žáci, můžete začít nastupovat do autobusu. Všechny důležité věci vám řeknu až uvnitř", oznámila třídní. Kufry jsme dali autobusákům a šli jsme si najít místa. S Yumi jsme si sedli hned za druhý dveře do prostřed. Byl tam malinký stoleček a dokonce zásuvka. V celém autobuse byla wifina, takže si nikdo nestěžoval. Hned za námi seděl Sebby a Hikari a za nimi seděl zatím sám Hiraki. Já jsem si sedla k okýnku. Byla jsem tak trochu ospalá, protože jsem stávala na mě až moc brzy, takže jsem hned usla.

"Ták už jsme všichni. Ještě jednou vás všechny zdravím. Pojedeme autobusem přibližně jeden celý den, pokuď nebudou nějaké potíže. Budeme zastavovat každou čtvrtou hodinku, ale kdyby to bylo akutní zde je taky záchod. Jedeme do Španělska, do Pyrenejích, do města Pamplona. Doufám, že si to tam všichni užijeme", zbudil mě hlas třídní. "Zmeškala jsem něco?", otočila jsem se na Yumi. "Ne teprve jsme vyjeli. Spala jsi asi patnáct minut. Než se všichni posadili a všechno vyřešili, no a pak začala mluvit třídní a ty ses probudila", odpověděla mi. Dost dlouho jsme si povídali. Vyprávěla jsem ji o sourozencích, ona mi taky vyprávěla o sestře a kočce. Bavili jsme se taky o anime a manze. Byla taky otaku. Což bylo super.

"Hele holky nechcete si zahrát karty?", vystrčil hlavu k nám Hikari. "Jo klidně. Proč ne?", řekli jsme skoro stejně. Sklopily jsme sedačky, jak nejníž to šlo a červenovlasý Hiraki si k nám přisedl. "Kde je tvůj spolusedící?", byla jsem zvědavá. "Už od začátku cesty řeší něco s třídní", odpověděl červenovlásek. Hikari mezi tím rozdal karty. Hráli jsme žoliky, pak autobus (to sedí ;)), prší, černýho Petra a dokonce jsme tam někde našli pexeso s krtečkem. Po kartách jsme hráli slovní kopanou. Vyhrál Hikari, byl z nás pěti nejvíc ukecaný. Samozřejmě mezi tím byli i svačinové pauzy a zastávky na čůrání.

Už se uchylovalo pomalu k desíti. Učitelka už spala. Hirakiho spolusedící byl schovaný pod dekou, stále jsem ani jednou neviděla jak vypadá, ale to je fuk. "Zahrajeme si flašku!", tak trošku zakřičel Hikari. Měl dost trhlý nápady, ale nikomu se nechtělo jít spát, tak jsme s tím tedy souhlasili.

První točil on, když to byl jeho nápad. Dopadlo to na Yumi. Očividně chtěl, aby to skončilo na ní, protože se škodolibě usmál. "Pravda nebo úkol?" "Úkol", odpověděla a koukla se na mě. "Fajn", zamyslel se, rozhlídl se po autobuse, "Ha! Mám to! Doneseš mi hygienickou taštičku Meiky", ušklíbl se na ni.

Pro vysvětlení: Meiku je ta růžovlasá dívka, kterou jsem zmiňovala v předchozích dílech. Je to hrozná mrcha, balí každého kluka a nejvíc ze všech Sebbyho. Má mega prsa a velký zadek, hezkou tvářičku, prostě sen každého kluka. Je dost arogantní a sebevědomá. Když si něco umane, že to chce, snad skoro vždycky to dostala. Její rodiče pracují někde ve vládě, takže na tom není ani špatně.

"Děláš si srandu? Ta mě sežere za živa!", byla odhodlaná to nesplnit. "Tak si sundej tričko", usmíval se na ni natěšeně Hikari a hned vedle něj i Hiraki, Sebby se tvářil nijak. "To...to radši udělám!", vstala a šla přímo dozadu, kde seděla Meiku. Vzala její tašku z horní přihrátky a vyndala z ní hygienickou taštičku. Vrátila baťoh zpátky nahoru a došla si ke mně zase sednout. Všichni už spali, proto to bylo, tak jednoduché. Když si sedla plácla si se mnou a potom podala Meiky hygienickou taštičku Hikarimu. Ten jen přikývl.

"Teď točím já", zazubila se a otočila flaškou. Flaška se zastavila víčkem směrem k Hirakimu. "Pravda nebo úkol?" "Úkol" "Tákže.... Probuď svého spolusedícího", uchechtla se. "To je v pohodě", odvětil Hiraki a otočil se směrem ke klukovi zabaleném v dece. "Hej kámo stávej!", trošku pořvával a kynklal s ním. Jak s ním hýbal všimla jsem si pramene blonďatých vlasů. "Héj, héj!!!" "Nech mě bejt", ozval se ospalý hlas a rukou se snažil odehnat Hirakiho. "Hmmmm, to se ti nepovedlo, takže si sundej mikinu. Máš štěstí", řekla Yumi a urazila se. Asi jí zajmalo, jak vypadá bez trička. Nemohla jsem se přestat smát.

Okolo půlnoci Hiraki už spal a my stále hráli. Všichni měli sundaný ponožky a i jiné věci, ale nikdo nebyl úplně nahý, kalhoty a trička jsme měli. Všichni pilně plnili své úkoly. Právě točil Hikari a dopadlo to zase na Yumi. "Pravda nebo úkol?" "Pravda" "Miluješ někoho?", všichni se koukli na něj, jestli tu otázku myslí vážně. Myslel. Yumi se začala dost červenat. To byl nezvyk, vždycky se červenám já. "Jo", odpověděla dost potichu a byla celá rudá. "Tak Jo můžeš točit", řekl Hikari. Yumi popadla flašku a dost silně s ní zatočila. Víčko skončilo na mě. "Tak konečně, pravda nebo úkol?" "Úkol" "Dobře, budeš muset vydržet celou cestu tam a i zpátky sedět vedle Sebbyho", ušklíbla se na mě. "A-ale víš, že ty budeš muset sedět vedle Hikariho?", snažila jsem se ji přemluvit. "Jo vím a doufám, že to nebude snad takové utrpení. Až mi bude lízt krkem řeknu, že jsi úkol splnila a bude. Sbalila si věci a vyměnila si místo se Sebbym.

"Teď točíš ty", řekla a podala mi flašku. Já ji zatočila a její víčko skončilo na Sebbym. Byla jsem už dost unavená a hlava mi moc nemyslela. "Pravda nebo úkol?" "Hmmmm, tak například pravdu", odpověděl. "Ale já nemám nic, na co bych se tě chtěla zeptat", řekla jsem. "Tak to nevadí. Můžeš si to zatím promyslet. Stejně jsme už všichni unavení", řekla Yumi. "Ráno moudřejší večera", dodal Hikari. Dali jsme zpátky sedačky do standartní polohy a pomalu všichni začali usínat. Ještě než jsem usla, jsem se koukla do zadu a tam spala Yumi na Hikariim rameni a on měl na ni položenou hlavu. Oba dva jsem je přikryla a vyfotila na jeho fotoaparát. Byli sladcí. Potom jsem si položila polštář na okno a přikryla jsem se. Hned jsem usla.

~~~

*Je tak krásná, když spí. Sakra! Na co to zase myslím. Nedokážu ji dostat z hlavy a Yumi dá ještě tenhle úkol* Nemohl jsem hrozně dlouho usnout, musel jsem stále přemýšlet nad tím, proč se mě nechtěla na nic zeptat? Pohladil jsem ji. *Proč ji musím mít rád a ke všemu mi to sama zakázala. Nechci ji zase naštvat.* Z ničeho nic začala sebou cukat. Asi měla noční můry. Prvně jsem se snažil to ignorovat, ale nemohl jsem, protože se trápila. Tak jsem ji obejmul. Ze zavřených očí ji tekly slzy, ale uklidnila se. Už byla v klidu. *Tak krásně voněla po růžích.* Nevím proč, ale prostě jsem usnul.

•••••
Yooosh, tak je tu další dílek. Na obrázku je Yumi a Hikari. Děkuji za všechny shlédnutí, vote a komentáře. Dopředu se omlouvám za případné chybičky a za nepřidávání, ale tenhle týden budu mít úplně narvaný, tak doufám, že něco napíšu. Mějte se hezky a nezapomeňte se usmívat ;)

-Yui