Yunīku

Bílá kočka

- o měsíc a něco později

Sebby
Když máme to volno, půjdeme dneska ven?                                                                                         Nezapomeň, že zítra je Halloween a u Olivera je večírek, který si nesmíme nechat ujít.

Yui píše...

Na večírek půjdu hrozně ráda, ale dneska máme něco s rodinou, takže pokud by ti to nevadilo uvidíme se až zítra.

A copak máš s rodinou?

To tě nemusí zajímat. :P osobní věci                                                                                                                                      Nic protizákonné to nebude ^-^

No jen aby ;) ale věřím ti :*

Dobře tedy, tak zítra :*

A tak skončilo naše domlouvání přes esemesky. Hodil jsem mobil na druhý konec postele a sám se na ni rozvalil. Ve škole jsme dostali týdenní podzimní prázdniny, takže většina někam jela a byla pryč.

Yui se dnes měla vrátit a tak jsem doufal, že spolu někam zajdem, ale má něco tedy s rodinou. *Zajímalo by mě co? Ale tak když mi to nechce říct, nemohu nic nadělat.* Prostě jsem se válel v posteli a nic nedělal.

"Sebastiane! Okamžitě vylez z tý postele a padej schrabat to listí na zahradu!" rozletěli se dveře do mého pokoje a v nich stála má úžasně rozčílená matka. Otočil jsem se čelem k ní a pozoroval ji. Popravdě vypadala dost rozčíleně.

"Dělej!" zakřičela a bouchla dveřmi. Převalil jsem se zpátky na záda a zavřel jsem oči.

*Už to jsou skoro dva měsíce, co spolu chodíme, ale nijak se nic nezměnilo. Jako kdyby se stále ostýchala. Také se mi nelíbí ten její kašel. Měl bych ji odvést k doktorovi,* představoval jsem si ji. Asi jsem usnul, protože jsem měl dost skutečný pocit, že vedle mě právě teď ležela.

Vzbudila mě velká rána vchodových dveří. *Takhle bouchá jenom mamka. To listí!* okamžitě jsem vyletěl z postele a běžel schrabávat to blbý listí.

- po dlouhé době schrabování listí (opravdu úmorná práce, když tam neustále padalo nové)

"Konečně," oddychl jsem si, když jsem poslední kupičku listí nacpal do igelitového pytle. Popadl jsem pytel a hodil ho do popelnice před barákem. Před brankou stálo pěkné autíčko. Stopro drahé. *Už jsem ho někdy předtím viděl, ale nemohu si vzpomenout kde.*

Přemýšlející o autě před barákem jsem se vrátil do domu. Pověsil jsem si bundu a hrábě strčil tam kam patří. Chtěl jsem se odebrat zpátky do pokoje, ale mamka mě zavolala.