Yunīku

Mamí?!

Móc se omlouvám za zpoždění, vím že měla vyjít ve čtvrtek, ale díky brigádě a taky mě nic nenapadalo jsem to nestíhala. Doufám, že to chápete a já se ještě jednou omlouvám.

U školy na nás čekali všichni kromě Misua. Byl jsem tak trošku rád, že tu stále ještě není. Jakmile jsme je spatřili pustila mou ruku. Asi se styděla. Nechal jsem to bejt.

"Nazdar! Co vám to tak dlouho trvalo? Normálně už jste dávno ve škole", promluvil první červenovlásek. "Ahoj. Měli jsme menší problém se sousedem", usmála se. Byl to jiný úsměv. Nebyl tak krásný a příjemný jako ty předtím. Už zase na sobě měla masku, ale tentokrát skrývala něco se mnou. "Už jste se udobřili? Přišli jste spolu a jste u sebe docela blízko", ňoumala si prst Yumi. "Jo všechno jsme si vysvětlili", zase se falešně usmála. Ne, že by se nechtěla usmát, ale... byl prostě jiný. "Už by jsme měli jít do třídy", prohodila Rin při pohledu na školní hodiny. Všichni jsme se rozešli ke skříňkám. Do třídy jsme doběhli přesně před učitelem.

Dějepis- hodina spánku...

Opravdu jsem usnul. Při většině hodin mám jen zavřený oči a vnímám učitelův výklad, ale teď jsem opravdu tvrdě usnul. Měl jsem další erotický sen s Yui. Tentokrát to bylo vášnivější a můj sen skončil, že jsme vešli do tmavé místnosti. Probudil mě nepříjemný hlas našeho dějepisáře.

"Milý pán Ōmi bude určitě tak laskav a na tabuli nám napíše rok, kdy vypukla druhá světová? Pokud tak neučiní bude mít co dělat, aby udělal...", nenechal jsem ho doříct, rozešel jsem se k tabuli. Stále jsem měl před očima ten sen. *Kurva soustřeď se! Druhá světová. To přece víš. To bylo tisíc...*, už jsem stál před tabulí. *Kurva!*, přemýšlím. Napsal jsem jedničku a devítku. Teď jenom ty dvě čísla. Buď si zaručím nadměrné úkoly z dějáku a nebo že mě pro teď nechá na pokoji.

Mozku vzpomeň si na základku v devítce. Seděl jsem v lavici skoro vepředu. Před tabulí stála tlustá učitelka a psala něco na tabuli. 1. září 1939 To je ono!

Na tabuli jsem tedy napsal 1939 a otočil se na našeho dějepisáře. "Přesný datum?", mračil se. "1. září", vyslovil jsem. Na čele mu vyskočila žilka. "A mohl bys nám k tomu ještě něco říct?", myslel si, že mě dostal, ale tohle byla věc kterou jsem si překvapivě pamatoval. "Nacistické Německo napadlo Polsko. Krátce poté vyhlásily Francie, Velká Británie a státy Commonwealthu Německu válku, ale prvních osm měsíců poté nebyly na západní frontě vedeny velké boje. 17. září 1939, tedy šestnáct dní potom, zahájil Sovětský svaz, ve skratce SSSR...", napsal jsem to na tabuli a pokračoval, "... invazi do Polska na východě tehdejšího polského území. V Asii je za počátek druhé světové války považováno přepadení Číny Japonskem, které začalo již 7. července 1937", skončil jsem výklad.

"Napíšu ti jedničku, ale budu tě sledovat", odfrkl si a já se rozešel ke svému místu. Cestou jsem si plácnul s Oliverem a když jsem se posadil, otočil jsem se k Yui. Ušklíbla se a zvedla palec.

"Slečno Kurono, mohla by jste nám něco říct o Adolfu Hitlerovy?", ona se postavila a taky s ním vytřela podlahu. Nevím jestli si to všecko pamatovala a nebo se poctivě připravovala, ale řekla toho opravdu hodně. Byl jsem ohromený. Byla opravdu úžasná.