Yunīku

Little Princess

"Dobrý den", pozdravila jsem. "Ahoj Yui. Pojď dál", zavedla mě dovnitř. Vyzula jsem se a šla za ní. "Tomy spinká v pokojíčku. Nechceš udělat kávu. Mám ještě chvilku", koukla se na hodinky. "Káva by bodla", usmála jsem se na ni a ona mi úsměv opětovala.

"Jak se vlastně máš? Už jsme se docela dlouho neviděli", podávala mi kávu. "Děkuji. Tak už to bylo i lepší. Mám teď menší problém se spolužákem, ale jinak je to v pohodě", no jo. Už od malička jsem hrozně velká lhářka. "Vypadáš nevyspale" "Ne ne ne. Je mi opravdu dobře. Měla jsem trošku horší noc, ale to je v pořádku. Jsem plně funkční", upila jsem si trošku kávy. "Tak to ráda slyším. Promiň, ale už budu muset jít" "Jo, jo, to je v pořádku. A v kolik se vrátíte?", zeptala jsem se, když si obouvala hnědé lodičky. "Ohhhhh, pravda. Očekávej mě tady kolem pátý až šestý. A předem se ti omlouvám, kdyby jsem se náhodou zdržela" "Ne, ne, to vůbec nebude vadit. Mě tady ta práce baví", zamávala jsem ji a ona odjela ve svém Volvu pryč.

"Hmmmm už by jsme mohli jít pro Shiro", podotkla jsem při pohledu na hodinky. Vyšla jsem nahoru po schodech a šla do Tomyho pokoje. Už nespinkal.

"Ahoj Tomy. Dlouho jsme se neviděli. Tak pojď. Půjdeme pro sestřičku jo", vzala jsem ho do náruče. Pečlivě jsem ho oblékla a položila do kočárku. Zamkla jsem dům a vyjeli jsme.

"Héééééj Yui!", ozvalo se za mnou. Otočila jsem se. "Ty jsi nám utekla a my tě hledali. Jééééé! Koho pak to tu máš?", přiběhla ke mně Yumi a za ní pomalu šli ostatní. "To je Tomy", pošeptala jsem. "Hele neměla by jsi pracovat, když ti není dvakrát nejlíp", přistoupil ke kočárku Jack. "Já to jako práci neberu. Mám je moc ráda", usmála jsem se na Tomyho, který koukal zmateně po tich ňoumech.

"Jdeš pro Shiro?", ozval se Sebby. Všichni se na něj tázavě otočili. "J-jo", odpověděla jsem. "Tak já jdu s tebou", popošel blíž k nám. "Ale to nemusíš. Já...", otočila jsem se a on stál přímo za mnou. "Stejně to mám cestou", sklopil trošku hlavu, aby mi viděl do očí. "Ale tvůj byt je...", nenechal mě to doříct, protože mi položil prst na pusu. *To je moje gesto*, vnitřně jsem byla naštvaná, ale taky byl dost blízko, takže jsem celá zčervenala i tím.

"Takže jdeš ke školce?", ozval se Hiraki. Odtáhla jsem se od Sebbyho a zahýbala hlavou na souhlas. "No tak to máme stejnou cestu všichni!", vykřikla Rin a objala mě. "Víš mi jsme totiž plánovali, že by jsme šli třeba na bowling nebo někam, ale potom jsme z toho přešli, protože bez tebe a Misua by to nebylo ono", usmála se na mě Kate. "No a kam teda jdete?", zajmalo mě. "No ještě jsme se nedomluvili, ale říkali jsme něco o pizze", odtáhla se ode mě Rin. "Tak to si to užijte", usmála jsem se.

"Tak tady se s vámi rozloučím", řekla jsem před školkou. "Dobře. Tak zatím. Ahoj", loučili se. Potom ke mně přistoupil Sebby. "V kolik končíš?", zeptal se. "A-asi v šest", vykoktala jsem. "Přijdu pro tebe", řekl a přidal se k ostatním. "Achhhhh...", oddychla jsem si a vešla do školky.

"Yui!", skočila mi na krk Shiro. "Ahoj. Jak pak se máš Shiro? Dlouho jsme se neviděli", otočila jsem se s ní a následně ji položila na zem. "Tím, že jsi tu dneska ty, tak se mám skvěle", usmála se na mě a odběhla.

"Dobrý den" "Dobrý den, jdete si pro Shiro?", pozdravila jsem se s vychovatelkou. "Ano, jdu", odpověděla jsem. "Dobře, Shiro!", stratila se v davu malých prosících dětí.

"Máš všechno?", poptala jsem se ji, když jsme vycházeli. "Jo mám. Neboj se. Budeme si dneska hrát?" "To si piš", usmála jsem se a chytla ji za její maličkou ručičku.