Yunīku

*Nesnáším ho! Tohle mi dělá už od dětství*, vyřítil jsem se vzteky z jejího pokoje a nechal jsem jí tam s nima. *Oni se o ni dobře postarají, ale prostě...* Bouchnul jsem do stěny, kde se udělala malá prasklinka. "Kssssssssso!!!" *Nesnáším tenhle pocit, když nemůžu nic dělat*, vešel jsem do našeho pokoje a vyskočil jsem nahoru na palandu, kde jsem měl útočiště já. "Tak co Sebby?", ozval se červenovlasý Hiraki, který seděl na vedlejší normální posteli. Nic jsem neříkal. "Hele můžu se vrátit do mého pokoje?", zeptala se mě Yumi, která vyšplhala ke mně a odkryla mě z pod deky. "Ty brečíš?", *možná jsem měl trošku slzy v očích.* "No a co! Ještě tam nechoď! Momentálně tam uklízí společně s Misuem bordel, který tam udělala Meiku", vychrlil jsem na ni a zabalil se zpátky do deky. "No tak Sebby, proč brečíš? Ty snad miluješ Yui?!", vyjekla a sama se začala červenat. "Prosímtě. Chceš mi říct, že náš bezcitný vůdce Sebby má slabinu a ke všemu, že je to láska k holce", začali se tomu nápadu vysmívat kluci. "Nevšímej si jich Sebby. To se vyřeší. Musíš o ni bojovat, tak ji získáš a nesmíš udělat nějakou blbost", zašeptala mi do ucha a slezla z palandy dólů.

"Hikari!!! Vrať mi moji hygienickou taštičku!!!", vtrhla do pokoje Meiku. Stačilo mi, že ji slyším, natož vidět. "K-kdo ti to řekl?", zeptal se červenovlásek překvapeně. "To je teď jedno! Rychle mi ji vrať než se sem vrátí Sebby. Nechci, aby mě takhle viděl", přišla blíž k Hikarimu a vyhrožovala mu. "Fajn", řekl a zakroutil očima. Šáhl do přihrátky a podal ji růžovou hygienickou taštičku. Ona ji popadla a odkráčela pryč.

"Yui nás dokonce práskla, tak teď už nevím, co si mám o ni myslet", řekl Hikari, když se zavřeli dveře. "Tohle neříkej!", vykřikla Yumi a dala mu facku. "Já jsem ji to řekl", seskočil jsem z palandy a otevřel dveře. "Za chvilku začíná hodina", dodal jsem a zabouchl dveře.

*Docela se divím, že na nás ještě nepřišla učitelka, potom co tady všichni tak řvou*, říkal jsem si v duchu, když jsem zahlédl třídní, jak se baví s kuchařkou dole v jídelně.

~~~

"Yui jsi v pohodě?", zeptal se mě ustaraně Jack. "Jo jsem. Za chvilku musíme jít, bude začínat hodina", řekla jsem a zandala poslední věc, tam kam patřila. Všichni jsme pomalu vyšli z pokoje a směřovali jsme si to do jídelny.

Skoro všichni už seděli na svých místech. Vzala jsem si ještě hrníček s čajem a sedla si vedle Yumi. Ta se na mě usmála a pak mi nějak chtěla naznačit, abych se koukla na Sebbyho. Prvně jsem vůbec nepochopila, co myslí tím mrkáním a různými pohyby, ale nějak jsem dospěla k závěru, že se mám kouknout na něj. Vypadal furt stejně. Měl výraz, že mu je všechno jedno a koukal do blba. Otočila jsem se zpátky na ni a zvedla jsem ramena. Ona si položila ruku na hlavu a pak mě cvrnkla do čela. "Jau! To bolí", malinko jsem vyjekla a chytla si čelo. Hned jsem se jí to snažila vrátit, ale v tom mě za rameno chytil Jack a ukázal na třídní. *Počkej. Potom ti to oplatím*, smála jsem se v duchu. Už jsem měla překvapivě lepší náladu.

"Tákže, prosím o klid. Začíná jakoby hodina", začala třídní, "Nebudeme se učit jako normálně. Budete plnit zadané úkoly společně ve skupinkách. Skupinky jsou zatím rozdělený podle stolu. Kdyžtak potom ještě někoho přeházíme. Jo a takhle budete pracovat až do konce tohoto zájezdu, tak se seznamte", ještě dodala a přistoupila k prvnímu stolu.

"Tak. Vaše skupinka je největší, ale to vůbec nevadí. Váš první úkol je vymyslet si název vaší skupiny a namalovat erb, který vás bude vystihovat. Teď si to promyslete, poraďte si a za chvilku vám rozdám věci", vysvětlila a šla k další skupině.

"Proboha co to po nás chce", zařval Oliver. "Nevím, ale zní to jako velká sranda", škodolibě se zasmála Rin. "Mělo by nás to vystihovat všechny. Třeba do erbu by jsme mohli nakreslit něco, co máme rádi všichni", řekla Kate. "Ták co všichni máme rádi?", zamýšlela se nahlas Yumi. "Máte rádi vlky?", zeptal se Jack. "Já mám vlky ráda", usmála jsem se na něj. "Jo jsou v pohodě", dodali ostatní.