Yunīku

Misu zachránce

Misu
Musel jsem vypadnout z té vánoční atmosféry. Neměl jsem dvakrát největší radost je oslavovat. Vlastně tento svátek nesnáším. Ano je pravda, že se má slavit s člověkem nebo lidmi, které máte rádi, ale i s rodinou.

Když pro mě je... byla nejdůležitější má pravá rodina. Brácha a Yui jsou vlastně jediný, kteří mi zůstali a já pro ně ani nemám dárky. Jsem strašný sourozenec a kamarád. Vlastně jsem jim ani nenapsal.

Rozhodl jsem se, že prvně zavolám Amimu. Dlouho jsem ho neviděl a tak proč mu nezavolat na své obchůzce.

Mluvil jsem s ním asi třičtvrtě hodiny. Vyprávěl mi, co všechno prováděli na horách a já jsem mezi tím prošel naše tři bloky. Neměl jsem potřebu spěchat domů. Venku bylo docela přijatelně.

V půl sedmí se spustila velká vánice. Až když jsem strčil ruku s mobilem zpátky do kapsy mi došlo, že je děsná kosa a měl bych už jít.

A v sedm jsem šel konečně naší ulicí, když v tom jsem před sebou uviděl někoho spadnout na zem. Okamžitě jsem se rozeběhl tím směrem.

,,Yui!" Opatrně jsem ji vzal do náruče. Byla děsně ledová a nereagovala. Rozeběhl jsem se s ní k nám do baráku. Při našem štěstí jsme stáli zrovna před naší branou.

Hned jakmile jsem otevřel dveře nás zahřálo teplo vycházející z krbu. Vůně mléka a sušenek byla najednou strašně neodolatelná. Yui se v mé náruči zachvěla.

,,Michaeli, kde jsi byl tak dlouho? Báli jsme se o tebe." Slyšel jsem Isabelinu mamku. Vstala z gauče a mířila ke mně. Já se mezi tím zul. Když jsi mě vzali k sobě začali mi říkat Michael. Moc se mi to nelíbí, ale co s tím zmohu.

Jenom co uviděla Yui se zatvářila, tak jako znechuceně, bych to asi nejlíp popsal. ,,Prosím je to kamarádka a potřebuje pomoc. Zůstane tu jenom chvilku." Prosil jsem. Oni stejně zítra odjedou zpátky do Austrálie, takže se nedozví, když tu zůstane déle.

,,Já vím, kdo to je. Pamatuji si ji. Bude ve tvém pokoji, aby nebyla v těch čistých hostinských. Odnes jí tam a sundej jí ty vrchní mokré věci. Já dojdu pro nějaké oblečení a převléknu ji, pak se o ni staráš sám." Otočila se a zmizela někde v domě.

Já jsem rychle vyběhl schody a hned zahnul do svého pokoje. Třásla se. Položil jsem ji na postel a začal sundavat mokrou bundu, mikinu a následně přišla macecha. V rukou držela hromadu oblečení.

,,Otoč se!" Nařídila mi a já ustoupil a otočil se k nim zády. Mezi chvilkou ji převlékla a s mokrými věcmi odešla pryč. Yui byla oblečená do roláku, svetru a já nevím čeho všeho ještě, ale vypadalo to, že jí je teplo.

Trošku se mi ulevilo. Nemohl bych, kdyby se stalo i něco Yui. Asi bych to nezvládl. Přikryl jsem ji a pohladil po studených vlasech. Měla opuchlé tváře jak očividně brečela. Bylo mi jí strašně líto.

Pak mi došlo, že mi Ami říkal něco o tom, že Sebastian chce Yui překvapit krásnou večeří, tak co se mohlo pokazit. Chtěl jsem Sebastianovi zavolat, ale Yui by to nechtěla pokud od něj utekla a nebo se něco stalo a Yui utíkala před tím pro nějakou pomoc.

Rozhodl jsem se tedy zavolat Yumi.

Ahoj Misu, copak se děje, že voláš v tuhle nekřesťanskou hodinu?