Yunīku

Meiku útočí

Áááááá!!! Moc vám děkuji za 1000 shlédnutí! Jsem opravdu moc šťastná. ;) Miluji vás <3

Ráno jsem se zbudil opravdu dost brzo na to v kolik jsem šel spát. Ustlal jsem si postel a zavítal do koupelny. Spáchal jsem ranní hygienu a šel dělat snídani. Udělal jsem i pro ni. Přece jen bydlela tady. Potom jsem se najedl a vyrazil jsem do školy. Nechal jsem jí vzkaz u snídaně. *Doufám, že se nají. Ještě by chybělo, kdyby ve škole zkolabovala*, říkal jsem si a taky to tam podobně napsal.

Ve škole jsem si lehl na lavici a snažil se dospat to co jsem nenaspal. Z mého snažení mě vyrušili něčí ruce na mých zádech. Okamžitě jsem se posadil a chtěl se otočit na dotyčnou osobu, ale ty ruce mě objali. Na to jak byli docela tenké mě dost pevně drželi. Do obličeje mi spadlo kus "jejích" růžových vlasů. Hned mi došlo kdo to je.

"Meiku! Pusť mě!", zařval jsem na ni. Překvapivě jsme byli ve třídě sami. V tuhle hodinu už tady někdo málo byl. "Nechci!", zmáčkla mě ještě víc. Cítil jsem její ohromná prsa na mých zádech. Trošku se mu zrůžověli tváře. Začal jsem sebou kroutit, ale ona se držela jako klíště.

"Co ode mě proboha chceš!", vykřikl jsem. "Nooo... Chci, aby jsi se mnou chodil", řekla a povolila stisk. Hned jsem ji odstrčil. Červenala se. "Co! Jsi se zbláznila! Proč zrovna já?!", pořvával jsem na ni. "Protože... Protože tě miluji!", vyjekla a ještě víc zrudla. Pomalu přistupovala ke mně.

*Ksoooooooo*, přitlačila mě do kouta. *Co po mě proboha chceš?! Nejsem tvoje loutka! Jo musím uznat, že nevypadáš špatně, ale...* "Ale já miluji někoho jiného!", vykřikl jsem když stála úplně namáčknuta u mě. "No a co?! Jsem lepší jak ona! Nikdy tě neodmítnu! Udělám cokoliv! A nikdy tě nepraštím", to poslední už šeptala. Bylo mi jasné na koho tímhle naráží.

"Nejsem takový jaký vypadám", pošeptal jsem jí do ucha. Vzal jsem jí za zápěstí a přitlačil na zeď. "Sebbíku?!", vypískla. *Co to proboha děláš?! Chci ji dát lekci*, snažil jsem se něco vymyslet. Přitlačil jsem jí ještě víc na zeď. "Už se mě bojíš?", pošeptal jsem. "Nevím... Nejsem si jistá. Spíš mě vzrušuješ", uchechtla se. Najednou se ke mně přiblížila a políbila mě. *Co to děláš! Kreténe! Odlep se!*, řval jsem na sebe, ale když jsem pustil její ruce, ona je dala na můj krk a přitáhla si mě nohou k sobě. Líbání si dost užívala i když jsem se snažil od ní odtrhnout. Chtěla do mě proklouznout svým jazykem, ale já se bránil. I tak tam částečně proklouzla. Měla fakt sílu. *Ty vole! Zachraňte mě někdo!*

"Promiň te... J-já... s-se", ve dveřích stála Yui a klepala se. Udiveně a šokovaně koukala na nás. "Tak vypadneš už!", vykřikla Meiku a přitáhla si mě. Ona se polekala a rozeběhla se chodbou. "Yui!", vykřikl jsem za ní. S vražedným pohledem jsem se zase otočil na Meiku. Čekala další polibek. Odstrčil jsem ji a chtěl rychle běžet za Yui, ale ona mě čapla za ruku. "Nechoď za ní! Ona k tobě nic necítí! Je to jenom husa!", zděšeně jsem se na ni otočil a dal jí facku. "Takhle o ní nemluv! Ty jsi pouze přemalovaná kráva!", pustila mě a já se rozeběhl za Yui.

*Takhle krutý jsem ještě nikdy k žádný holce nebyl, ale to je jedno. Zasloužila si to. Kde jsi? Yui, no tak. Nemohla jsi doběhnout přece tak daleko*, říkal jsem si. "Yui!", zakřičel jsem na chodbě. Nenašel jsem ji. Sklesle jsem se vrátil do třídy.