Yunīku

Sebby?!

"Jdu se osprchovat", řekl jsem si sám pro sebe, když jsem si dal školní tašku do pokoje. "Yui ještě není doma", oddychl jsem si. Vešel jsem do koupelny a svlékl ze sebe oblečení. Chvilku jsem se na sebe koukal do zrcadla. Byl jsem vychrtlý a neměl moc síly. "Měl bych trošku přibrat. Za chvilku by se mě lidi mohli začít lekat", s těmito slovy jsem vlezl do sprchy a spustil na svojí hlavu ledovou vodu. Měl jsem pocit jako kdyby všechny moje obavy a myšlenky odplouvaly neznámo kam. Strácely se. Byl jsem konečně po dlouhé době v klidu.

Voda začala být vlažná. Já jsem tam jenom stál a nechal to všechno ze sebe spláchnout. Najednou jsem sebou cuknul a ucítil bolest na hrudníku. V hlavě se mi objevil dost živý obrázek Yui přimáčknuté na stěně a oblizovaná Misuem. Ani se mu nebránila. Prostě... Prostě...

Okamžitě jsem vylezl ze sprchy. Osušil jsem se a s ručníkem okolo pasu vyšel z koupelny. Vlezl jsem do pokoje a skočil na postel. Byla tak měkká a hřejivá a... byla cítit po Yui. Z peřiny byla cítit její vůňe. Chvilku jsem tam ležel a jenom si ji představoval.

Bílé dlouhé šaty, rozpuštěné vlasy poletující okolo ní, velký pletený klobouk s bílou mašlí, řetízek se slzou, bosky sedící ve trávě a koukající se na zapadající slunce nad mořem.

Byla to nádherná představa. Moc jsem si to užíval. Krásnější holku jsem doposud nepoznal. Po chvilce, když už jsem si ji prohlédl ze všech stran, k ní přistoupil vysoký blonďatý kluk. Ona se postavila a objala ho. Vítr ji najednou začal odnášet klobouk. Přistál mi na obličeji. Když jsem ho konečně sundal z obličeje...
vášnivě se líbali.

Otevřel jsem oči. Byl to pouze sen. Došel jsem do kuchyně a napil jsem se z krabice mlíka. Pohledem jsem zavadil o hodiny. Právě bylo okolo čtvrt na jedenáct a ona tu ještě nebyla. "Mohl bych ji zavolat", popadl jsem mobil a vytočil její číslo. Vyzvánělo to, ale nebrala to. Radši jsem to rychle típl. "Vlastně co bych jí řekl", řekl jsem si a zapnul televizi. Nic nedávali. Jako vždycky. Vypnul jsem jí.

Když jsem procházel po chodbě směr můj pokoj, průvan pootevřel dveře od jejího pokoje. "Vlastně od té doby, co se nastěhovala jsem tam nebyl", vešel jsem dovnitř. Bylo tam dost uklizeno. Každá věc byla položena na místě kde měla být. I tužky na stole byli pečlivě poskladaný vedle sebe. Na posteli ležely knihy. Byly to asi ty, co měla s sebou na adapťáku. Tři od toho Murakamiho, diář, barevný sešit a fotoalbum. Vzal jsem si ten sešit a fotoalbum a s tím jsem se následně vrátil do pokoje. Lehl jsem si do postele a prohlížel si fotoalbum. Byly tam především fotky z dětství. S jejími rodiči a sestrama. Taky tam byly fotky s Misuem a Amim. Všichni vypadali moc šťastně.

Byl jsem skoro na konci alba, když mě z přemýšlení vyrušilo cinkání klíčů. Schoval jsem album a sešit pod polštář a šel se zamknout. *Právě položila klíčky na skříň*, řekl jsem si s uchem na dveřích. "Proč je tu taková tma?", slyšel jsem její jemný hlas. "Jo je doma. Má tu svoje klíčky", musela vejít do kuchyně, protože tam jsem je nechal. Uslyšel jsem otevření ledničky. "Proboha! To už je tak pozdě", vykřikla, zaklapla rychle ledničku a někam běžela. Za chvilku se ozvalo zamčení dveří v koupelně.

Hned jsem se odemkl a došel do kuchyně pro mobil a sklenici s vodou. V kuchyni na stole jsem zpatřil růži a dárkovou tašku. Zvědavost mi nedala a vytáhl jsem malou bílou krabičku. Byli v ní srdcové náušnice a prstýnek. *Řetízek má určitě u sebe*, pomyslel jsem si. Vzal jsem růži a dal ji do vázy. Krabičku položil vedle ní.

Okamžitě jsem se vrátil do pokoje. Když jsem procházel kolem koupelny, slyšel jsem, jak si zpívá. Ta písnička mi byla povědomá nebo teda ta melodie. Nikdy předtím si nezpívala. Sklesle jsem se tedy vrátil do pokoje a zamknul se. Sklenici jsem si položil na noční stolek a mobil dal na nabíječku. Lehl jsem si zase na postel a prohlížel si zase fotky. Najednou z alba vypadla bílá obálka. Vzal jsem ji a otevřel. Někdo už ji otevřel, ale hned zase zalepil. Byl tam štos fotek. Hned z první fotky jsem se zděsil. Bylo na ni rozbité auto, sníh a krev. Když jsem si takhle projížděl ty fotky cítil jsem se fakticky hrozně. Všude krev a kusy končetin. Byli tam fotky všech těl. Dokonce i Yui tam byla. Měla zimní šatičky a tlusté punčochy, na hlavě vlněnou čepici. Byla celá od krve. Bylo vidět že se klepala. A v ruce svírala řetízek. Brečela.