Yunīku

Konečně konec

"Amino Hero, pojď si pro vysvědčení", řekla třídní učitelka. Hnědovlasý kluk, který seděl přede mnou v lavici se postavil a šel směrem ke třídní, ale cestou to vzal k umyvadlu, které bylo plno nádherných kytiček. Vzal světle růžovou růžičku a došel k učitelce. Učitelka mu dala vysvědčení s vyznamenáním a poslala ho sednout.

"Další je Yui Kurono. Tak pojď", řekla třídní. Postavila jsem se, ještě jsem vzala Merci a zamířila jsem k učitelce. Všichni se na mě koukali a mluvili o mě. Ignorovala jsem je. Soustředila jsem se jenom na to, že za chvilku už nebudu student této školy. "Blahopřeji máš samé jedničky", říkala třídní a při tom mi třásla rukou. "Děkuji tady máte něco ode mě", odpověděla jsem jí a podala čokoládu. Vzala jsem si od ní vysvědčení a šla k moji lavici.

Cestou mi říkali "šprte" a jinými nehezkými přezdívkami, nevadilo mi to, jenom jsem byla zklamaná, že mě nikdo nepochválí. Když jsem se posadila někdo po mě hodil asi gumu. Nevím co to bylo. Bylo to tvrdé a né až tak velké. Nevšímala jsem si toho, i když to dost bolelo. Koukla jsem se ještě jednou na vysvědčení a pak jsem ho dala do desek. Mezi tím si všichni ukazovali mezi sebou své výsledky a já se koukala z okna. I když jsem seděla uprostřed třídy a k oknu jsem to měla daleko, tak jsem se koukala na nádherně modré nebe, na kterém bylo pár mráčku. Všude bylo už cítit léto a já se nemohla dočkat až otevřu školní dveře a vyjdu ven.

Ke konci hodiny zůstávalo ještě patnáct minut. "Achhhh...", povzdechla jsem si trochu víc nahlas než jsem sama chtěla. Najednou se na mě otočil Ami, "Hele Yui na jakou to jdeš vlastně střední?". Trošku jsem se lekla té otázky, ale když mi došel význam jeho otázky, odpověděla jsem mu, "Jdu na doktorskou střední. Budu zachraňovat lidské životy". Myslím, že jsem ho trošku překvapila. Chvilku přemýšlel, ale potom řekl "Myslím, že se to k tobě hodí. Jsi hodně učenlivá, takže ti nebude dělat problém latina, a ke všemu jsi i hezká takže ti to bude slušet, ale nečekal jsem to". Začala jsem se červenat. "A co jsi čekal, že ze mě bude?", zeptala jsem se. "Noooo... Já nevím. Představoval jsem si tě někde v kanceláři, ale ne jako sekretářku, ale jako majitelku", řekl a ušklíbl se. Ještě víc jsem se začala červenat, "Aha, tak to jsem nečekala. A kam jdeš ty? Máš dost dobrý známky od ostatních", řekla jsem a při tom jsem se porozhlédla po třídě. Byla to pravda. Zbytek byl průměrný až podprůměrný, ale všichni dokončili základku. "Nóó. Já jdu na právo. Bude ze mě právník. Tedy možná." "Tak to je hustý", řekla jsem a ušklíbla jsem se na něj.

Najednou začalo zvonit. Sbalila jsem si vysvědčení do tašky a vyrazila jsem ke skříňkám. Přezula jsem se, ale bačkory jsem dala do igelitky a tu jsem si dala do tašky, abych ji neměla v ruce. Potom jsem došla ke školním dveřím a otevřela jsem je dokořán. Rozběhla jsem se a s úsměvem a se slzama v očích jsem vběhla do nevého začátku.

•••••
Název této povídky ještě určitě změním jenom mě teď nic nenapadá. Na obrázku je Yui a písnička se vstahuje ke konci. Jako takový menší ending 😉

-Yui