Who are you? I'm your found woman.

Vnučky

Susan věděla, že už se bude muset postavit čelem odtajnění svého života, svým nejbližší lidem, proto když ji pustili z nemocnice, kde opět skončila kvůli nevydařenému těhotenství, vyrazila spolu s Jenny a Jessy na návštěvu.

Takže teď seděla na sedačce u Severuse a Mii doma a na kolenou měla posazenou Jessicu která se smála, protože s nohama klepala tak aby skákala, bylo to kvůli tomu, aby se malá uklidnila, nebylo jí to tam moc příjemné a Jennifer zkoumala každý kout obýváku.

Naproti nim seděl Severus s neutrálním výrazem ve tváři a čekali, než přijdou Mia, Zoe a Remus. O druhém dítěti se nezmínila.

,,Ahoj." Ozval se přívětivý hlas Mii, která stála za Susan. ,,Posaď se." Podíval se ni Severus, nechápala proč, ale poslechla ho a obešla sedačku a sedla si naproti Susan na kterou nevěřícně koukala a pohledem přeskakovat ze zrzky na brunetku, která už byla potichu a schovala svůj obličej před nimi v rezavých vlasech.

,,Jsi samé překvapení Severusi, nikdy bych nečekala, že nám řekneš abych přišli." Vylezla z krbu usměvavá Zoe a Remus hned za ní.

,,Ne jen já." Nepřestal sledovat zrzku, která jim zamávala na pozdrav. Zoe překvapeně zamrkala a nebylo to jen kvůli Sue.

Oba dva si zaraženě sednuli, netušili co to má znamenat.

,,Susan, co to má znamenat, čí je to dítě?" Zeptal se jí Remus na tu otázku co měli všichni.

,,To je Jessica, jedna z mých dcer." Hladila ji po hnědých vlascích. ,,Cože." Vykřikla zděšeně Zoe. ,,A pak mám ještě Jennifer, která tady už někde pobíhá." Dořekla rychle. Ta zaslechla své jméno a odněkud se vynořila, zezadu se vyškrábala na sedačku a se smíchem spadla vedle Susan s Jessicou.

,,Jak?" Nechápala Mia a dívala se na všechny tři, Susan se ušklíbla. ,,Nevíš jak vznikají děti?" ,,Vím, ale-" Kroutila hlavou. ,,Proč si nic neřekla, proč si nám to tajila?" Bolestně se ptala Zoe, zrzka věděla, že to berou jako zradu a zamrzelo jí to, proto začala vyprávět jak probíhal její život od skončení školy, zasloužili si to.

Po celou dobu kterou vyprávěla ji nikdo nepřerušoval, mluvila o částech sedmého ročníku, rozchodu, o prvním potratu, stěhování, Jenny, Thomasovi, svatbě, Jessy, Emily, dalším potratu který měla minulý podzim a zakončila to svým pobytem v nemocnici minulý týden. Ulevilo se jí když jim to řekla a nemusela to tajit, ale bála se jejich reakce.

,,Bála ses, že bychom tě odsoudili a nebo si nás zklamala, ale proč?" Zeptal se Remus. ,,K tomu nemáme žádný důvod, moc dobře víme, jak tvůj život vypadal do té doby."

,,Ty nás nemůžeš zklamat myško." Mia si otřela slzy, co se jí objevily na tváři a sedla si vedle ní, aby ji mohla obejmout.

,,To spíš tím, že si nám to neřekla." Utrousil Severus. ,,Myslím, že by si nám to ještě několik let neřekla, kdyby si ji neměla ve škole." Susan se na ně stále nechtěla podívat.

,,Nech toho teď, aspoň už to víme." Povzdechnul si Remus.

,,Má pravdu, asi bych to skutečně neřekla." Přiznala potichu.

,,Proč jste tady samy, proč nešel s vámi?" Zvedla se i Zoe a posadila se z druhé strany.

,,Táta teď nebude tši mešíce doma." Objevily se tam obě holčičky, které Susan předtím poslala na zahradu, aby u toho nemusely být. ,,Tři týdny, ne měsíce." Opravila ji Susan, ale poznala, že její pozornost upoutal někdo jiný.