Who are you? I'm your found woman.

Úraz

,,Okamžitě to chytněte," zakřičel Charlie na tři nové, které dostal na starost. Dva z nich byli úplně marní, jen si povídali a tu a tam něco udělali, ten třetí se mu snažil pomoct, ale byl jediný, tak to k ničemu moc nebylo. ,,Pozor," zařval na ty dva, kteří si ani nevšimli že na ně letí hromada kamenů, měl jich tak akorát dost, naštěstí alespoň to zaregistrovali a kouzlem odhodili kameny.

Jenže je odhodili na draka který se vyděsil a mávnul ocasem přímo po tom třetím.

Charlie musel pustit svou část, protože i přes jeho povel to poslední neudělal a strhnul ho na stranu, aby ho ušetřil před útokem, on sám se tomu už se nevyhnul a ocas zvířete ho odrazil přímo na skálu za nimi.

,,Charlie!" vykřikl ten třetí, ale zrzek nereagoval, rychle vystřelil červené jiskry a snažil se draka nějak udržet daleko od něj, aby mu nic neudělal, dva kolegové si dál povídali ani netušili že se něco děje.

Ovšem jen do doby než se tam objevila naštvaná Lucy a seřvala je jako malé děti, pomohla Tobiasovi draka nějak dostat pod kontrolu spolu s Mikem který se tam taky objevil.

,,Kde je Charlie?" zakřičela přes hluk Lucy, která nesedělo, že by je nechal samotné.

,,Tam," kývnul zahanbeně hlavou. ,,No do prdele," vykřikla když na zemi zahlédla svého kamaráda co tam bezvládně ležel. ,,To není dobrý,"

,,Okamžitě ho vemte za Samirem, na ošetřovnu" rozkázal Lucy a Tobiasovi Mike, když to uviděl. ,,Zvládnu to,"

,,Musí do nemocnice," podíval se lékouzelník na Lucy.,, Já je zničím," zavrčela naštvaně. ,,Bránit ti nebudu, ale teď v první řadě musíme pomoct jemu,"

Susan seděla na večeři a povídala si s Pomonou, když se před ní objevil dopis z nemocnice.

,,Pohotovost?" zajímala se kolegyně, nebylo to poprvé co se u ní něco takového objevilo.

,,Ne. Charlie je v nemocnici," vyděsila se když rychle četla dopis. ,,Běžte tam," to už Susan neslyšela protože utíkala pryč.

,,Co se stalo?" vyhrkla Susan jen co doběhla do nemocnice a narazila na Lucy a nějakého kluka co neznala.

,,Měl jednoho agresivního draka a k tomu dostal tři nové, odhodili na draka kameny a schytal to on a odhodil ho na skálu," řekla ve zkratce Lucy a smutně se dívala se vyděšenou ženu.

,,Řekla jsem to Annie, vyzvedla holky, snad ti to nevadí," ,,Děkuji," alespoň maliko si oddechla, když věděla, že jsou ony v pořádku.

,,Řekli vám už něco?" ,,Ne nic, už tady jsme přes hodinu," Susan se zatahala za vlasy, hrozně se o něj bála, nervózně chodila po chodbě. Zbystřila když zahlédla Maisona a rozešla se k němu. ,,Prosím, řekni mi že víš něco co je Charliemu," zaškemrala zoufale.

,,Kdo je to?" zeptal se potichu mladý kluk své kolegyně. ,,To je jeden z doktorů," ,,Já myslel tu ženu" upřesnil ,,Charlieho manželka. Susan," odpověděla, ale sledovala zrzku, z gest pochopila, že se ji Maison snaží uklidnit, ale že ani on nic neví. ,,To jsem nevěděl," ,,Oni oba dva si, před cizími lidmi, drží své soukromí u sebe, vyhovuje jim to, mluví o sobě když se jich zeptáš, ale většinou to nezačínají, ani o dcerách nemluví," vysvětlovala, ale stále se na něj ani nepodívala, její pozornost měla Susan.

Uběhla další hodina a Susan už byla úplně na nervy i když ji tam znali nemohli ji nijak pomoct, věděla to přesto pořád doufala, že ji někdo něco řekne.

Když už konečně došel doktor byla hned u něj. ,,Moc mě to mrzí Susan, víc toho neudělám, je stabilizovaný," Susan zbledla. ,,ale museli jsme ho uvést do umělého spánku, má poraněnou míchu, nevím jak moc, to teď nezjistím," musel ji chytnout, protože se jí podlomily nohy. ,,Spraví se to?" ,,To teď nevím, musíš tomu dát čas. Můžete jít za ním. Já si zajdu zkontrolovat všechny výsledky vyšetření a pokud by to šlo, pokusíme se ho probrat," Susan se vratkým krokem rozešla k pokoji odkud přišel.

Doktor ještě řekl jeho kolegům co se mohl, dal jim zprávu do práce a oni ji následovali, ale stoupli si jen do dveří aby viděli jak vážně to je.

Sledovali jak se Susan zdrceně svezla na židli vedle nehybného těla svého manžela. ,,To nemůže být pravda, to nejde, to se neděje" zašeptala a sledovala jeho tvář.

Celou hlavu měl ovázanou a krk zpevněný límcem, aby si míchu nepoškodily ještě víc. Měl tržnou ránu přes obličej až dozadu do vlasů a celkově měl obličej víc fialový než béžový. Levou ruku měl také zpevněnou, jelikož ji měl zlomenou ve všech třech dlouhých kostech a v zápěstí. Kvůli celkové vážnosti jeho stavu, ruku si zranil když si ji celým tělem přimáčknul ke skále tam ho to odhodilo, nebylo možné mu tu ruku dát hned do pořádku a pravou ruku měl pohmožděnou od toho jak na ni později dopadnul.

Co Susan alespoň malinko utišilo, bylo, že neviděla, žádné zranění na jeho nohou.

Sorin zase poslal Susan na chodbu, stále tam s ní byla i Lucy a Tobias, kterému to bylo docela nepříjemné, protože si to dával za vinu.

Trvalo to dlouho, než se zase vrátil zpět na chodbu a už jeho výraz Susan říkal, že to není dobré.

,,Je při vědomí," ,,Ale?" zašeptala. ,,Ale ztratil paměť, neví kde je a neznal ani své jméno," a zase ji přidržel, odmlčel se aby ji dal prostor. ,,A mícha?" nebyla skoro slyšet. ,,Necítí a neovládá spodní část těla," Susan se zoufale zasmála, to jediné zvládla. ,,Moc mě to mrzí, udělám co se bude dát, to ti slibuju,"

Opatrně otevřela dveře. ,,Ahoj," pozdravila Charlieho potichu, bála se na něj podíval. ,,Jak ti je?" ,,Ahoj?" zeptal se s otázkou, to ji donutilo zvednout hlavu, napůl seděl v posteli a nechápavě si ji prohlížel. ,,Nepoznáváš mě?" ,,Nevím kdo jsi, promiň,"

Dneska je kapitola dřív než obvykle, ale tak když už má Jennifer dneska ty narozeniny.