Who are you? I'm your found woman.

Setkání

Zbytek týdne utekl hodně rychle, proto Susan už zase stála na ministerstvu, aby se mohla dostat do školy, věděla že si bude muset najít jiný způsob, nebavilo jí to.

Výhoda byla posun času, takže ráno viděla holky a mohla je odvést do školky než musela jít do Anglie.

,,Dobré ráno." Pozdravila ji Minerva, Susan musela dozývat než ji mohla odpovědět. ,,Jdete na snídani?" Zrzce chvilku trvalo, než pochopila na co se jí ptá, potom ale přikývla a po jejím boku se tam vydala.

,,Paní profesorko, kdy se vám bude chtít jít do toho lesa tedy pokud to ještě platí." ,,Ale no tak, už nejste studentka, nechte si to paní profesorko pro někoho jiného, myslím, že zrovna vy nemáte problém se jmény kantorů." Zasmála se starší žena. ,,Dobře teda, ale s podmínkou, už nechci slyšet své příjmení." ,,To bychom se mohly domluvit a teď zpátky k vaši otázce, zatím jsem nestihla nikomu dát trest, takže by se to dalo kdykoliv, bude to na vás." ,,Takže pokud to drahému Zlatoslavovi bude vyhovovat, mohli bychom jít dnes v noci, chci totiž vidět jeho výraz na les v noci." Ušklíbla se zlomyslně. ,,No já se tam přes den nevyznám a navíc to bude děsivější." Vysvětlila když viděla pochybovačný pohled své kolegyně.

To se jí zalíbilo, byl jí totiž dost nesympatický a mezi ostatními profesory vznikla sázka kdo z nich má větší šanci na výhru, Susan vedla.

,,Ještě mám toto." Sáhla do kapsy a vyndala přeložený dopis, který s Charliem vymýšleli a pak ho dali i Yannisovi, který to mile rád podepsal, protože nechtěl, aby někdo kazil pověst rezervaci.

,,Ne, že bych Zlatoslavovi nevěřila, ale myslím, že si to nepřeloží." Konstatovala Minerva, když se na dopis podívala, Susan ji rychle podala ten druhý, který si prozíravě přeložila do angličtiny.

Mezitím co si to četla, došly do Velké síně a obě dvě se vydaly ke svým místům. Minerva byla velmi potěšená, když zjistila, že skutečně měla pravdu Susan, tím si alespoň ona vybojovala klid od jeho příběhů.

,,Pane kolego jsem moc ráda, že vás vidím, přesně na vás totiž čekám." Usmála se sladce Susan jen co Lockhart vstoupil do síně.

,,Opravdu? To mě velmi těší věděl jsem, že budeme přátelé." Usmíval se svým zářivým úsměvem. ,,A kdepak jste byla celý ten týden?" Mluvili na sebe přes celou Velkou síň, všichni je slyšeli a to byl Susanin záměr.

,,To není podstatné, ale podstatná bude vaše odpověď, jestli chcete, abych dopis s odpovědí od svého přítele přečetla přede všemi a nebo si to necháte napotom, protože jste prohrál, mýlil jste se a hodně." Falešně se usmívala a po celé síni bylo ticho, většina studentek ji probodávala pohledem, protože si něco takového dovolila k jejich bohovy, jiní se tvářili nadšeně a to včetně jejich kolegů.

Zlatoslav zrychlil krok ke stolu, když šel kolem Susan vytrhl ji dopisy, co držela přes rameno ve zvednuté ruce a dal se do zběsilého čtení, nevěřil tomu a už vůbec, že by ho konfrontovala před celou školou.

Susan se po jídle spokojeně zvedla od stolu a vydala se pryč, ještě zahlédla jeho nespokojený výraz.

,,To se vám povedlo." Obejevili se vedle ní rezavá dvojčata, typovala, že to jsou Fred a George. ,,Sice nevíme o co šlo, ale i tak." Střídali se a smáli se, spolu s nimi vyšla ven.

,,Děkuji, šlo o to, že se se mnou hádal o věcech o kterých neví vůbec nic, vybral si špatnou osobu a téma." Pokrčila rameny.