Who are you? I'm your found woman.

Ztracená

,,Ty nemusíš do práce?" Zajímalo Charlieho když se chystal do té své, Susan stále byla u něj.

Během zývání zavrtěla hlavou. ,,Já mám ještě šest dní nemocenskou, dostala jsem jí hned potom, abych se dala do pořádku." Vysvětlila, zatím co pozorovala jak si obléká bundu. ,,Kdy se vrátíš?" ,,Až večer, měl bych končit v šest, ale ještě jsme s klukama a Lucy chtěli někam jít, zvládneš to tady sama?" Zajímalo ho a zvednul koutky když uraženě přikývla, jeho nedůvěra se jí nelíbila.

Nesouhlasně zamručela když jí dal pusu na nos, zasmál se nad tím a udělal to co chtěla. Potěšeně se usmála a oplatila mu lehký polibek.

Seděla u stolu a čekala než její kafe bude mít lepší teplotu na pití a u toho uždibovala kousky své snídaně, slíbila Charliemu, že to sní.

Přemýšlela co bude dělat, byla tam déle než předpokládala, už u něj byla více než týden a ještě neměla odvahu vyjít ven z bytu, netlačil na ni a nechal ji, ať se rozhoduje sama.

Nesouhlasně mlaskla když prolézala kuchyň, aby našla něco z čeho by se eventuálně dal uvařit oběd, ale vypadalo to, že už dlouho na nákupu nebyl.

Už jí to přestávalo bavit, šla pryč z Londýna protože potřebovala změnu a ta nebyla jen aby seděla mezi jinými stěnami.

Vrátila se do ložnice a v kabelce našla nějaké slušnější oblečení než bylo její pyžamo, v předsíňce si vzala klíče které měl jako nahradí a vyrazila ven.

Naštvaně si odfrkla když došla do obchodu, nebylo těžké nějaký najít, ale nedošlo jí, že je v mudlovském obchodě a má jen galeony, takže musela najít nějakou banku, kde by je mohla přeměnit, nebo najít kouzelnický obchod a hlavně by se hodilo vědět kde je, protože to netušila.

Byla čím dál tím naštvanější a aby toho nebylo málo, skoro nikdo angličtině nerozuměl a ona rumunsky neuměla ani slovo. Až teď si uvědomila jaké měla štěstí, že v rezervaci odchytala někoho kdy ji byl schopen anglicky říct kde najde Charlieho.

,,Vypadáte ztraceně." Ozval se za jejími zády přívětivý hlas, zmateně se otočila, stál za ní pán staršího věku. ,,Potřebujete pomoct?" Zoufale se pousmála, netušila co po ní chce. ,,Nerozumím vám." Zkusila to jediné co kromě úprku mohla udělat. ,,To už jsem dlouho neslyšel." Rozzářily se neznámému muži oči. ,,Odkud jste?" Začal vyzvídat. ,,Teda omlouvám se pokud o tom nechcete mluvit, ale už jsem dlouho neměl příležitost použít angličtinu, vlastně od té doby co jsem se sem přestěhoval, už to bude dvacet tři let, no věřila by jste tomu?" ,,Ne?" Pobaveně ho sledovala. ,,Že jo, já taky ne, ten čas tak letí." Kroutil hlavou. ,,Zase jsem začal moc mluvit, že ano? Omlouvám se vám, spousta lidí říká, že teď pořád mluvím, ale dříve to nebylo, věřte mi." Zrzka se smála, určitě by si nevšimla, že pán pořád mluví, ještě se nedostala ke slovu. Pán se zhluboka nadechl. ,,Nevíte na co jsem vás nejdříve ptal?" ,,Netuším, nerozuměla jsem vám." ,,Ajo, vypadáte ztraceně." ,,To jste trefil, nemám ponětí kde jsem." Potvrdila mu jeho domněnku. ,,Nejdříve jsem hledala obchod a pak banku, mám jenom anglické peníze." Vysvětlovala proč se tak zmateně rozhlížela. ,,Ach tak, jestli chcete mohu má ukázat kde je banka." Vděčně nabídku přijala. ,,Vy tady nejste dlouho viďte." ,,Ne nejsem, jsem tady jen pár dní." ,,A kde pracujete?" Vyzvídal a vedl ji ulicí. ,,Učím se na lékařku kousek za Londýnem." Odpověděla mu lehounce upravenou pravdu, oči se mu zase rozzářily. ,,Vážně? To je úžasné, já taky léčím." Náhle se zarazil. ,,Vy jste tady jen na dovolené?" ,,Tak nějak, šla jsem za přítelem." Usmála se, ani ji nepřišlo divné, že mu tak řekla, nebavili se o tom jak na tom vlastně jsou. Neznámí muž se zarazil. ,,Nerozumím tomu, máte tady přítele, ale zůstavte v Anglii, vím, že je to vaše věc, ale je to zvláštní" ,,Já vlastně ani nevím jestli spolu jsme, před pár dny jsem se tady objevila a zatím jsem tady zůstala, nevím co bude potom, až mi skončí volno." Susan netušila proč mu to říká, vůbec ho neznala.  ,,Anglie a Rumunsko, jsou dost vzdálené na cestování." Podotkl smutný fakt, kterého si byla vědoma.