Who are you? I'm your found woman.

Potvrzení

Prázdniny začali a Caleb i Harry byli u tety a strýce. Harry byl někde venku, Dudley s jeho kamarády pravděpodobně někoho venku šikanovali, strýc Vernon byl v práci a teta Petunie v kuchyni. Caleb využil chvíle, že je sama.

,,Teto?" Upoutal její pozornost. ,,Co chceš?" Vyštěkla, ale on si z toho nic nedělal. ,,Vím, že o tom nechceš mluvit, proto tě prosím jenom o odpověď ano, ne." Začal opatřeně, nepřátelsky si ho měřila, ale její mlčení vzal jako svolení, že může pokračovat. ,,Nevíš, jestli jsme měli sestru?" ,,Proč se na to ptáš?" Zamračila se. ,,Objevila se ve š-, jedna žena, představila se jako Evansová je o deset let straší a podle fotek, které jsem našel, je úplně stejná jako naše máma a vím, že její i tvoje příjmení bylo Evansová."  S rychlým opravením vysvětlil, nedokázal rozpoznat emoce své tety.

,,Pokud by si chtěla, mohu ti ukázat fotku." Zkoušel hranice její trpělivosti. ,,Je to jen nabídka." Zase rychle dodal, když se zamračila.

,,Jmenovala se Susan." Prskla, v Calebovi hrklo, vážně asi mluvila pravdu. ,,Viděla jsem ji jen jednou, mohla mít tak tři roky." ,,Moc ti děkuji." Usmál se na ni jak nejmileji to šlo a otočil se k odchodu, s plánem nechat ji tak s jejími myšlenkami.

,,Stůj." Přikázala mu, než stihnul úplně opustit místnost. Překvapeně se vrátil zpět. ,,Co ještě řekla?" Mračila se, neměla ráda kouzelníky, ale ani se jí nelíbilo, aby si někdo hrál na její rodinu.

,,No moc toho nevím, zjistil jsem to chvilku předtím než ze mně byla socha a Harry to ani neví." Dodal zahanbeně. ,,Říkala, že jí bylo deset a prý mohla bydlet u kmotra." ,,Ještě že tak, ještě aby tady byla i ona, to tak." Odfrkla si naštvaně.

,,Věděla Dudleyho jméno, neměla ho jak jinak vědět, něco mi dala, prý to patřilo mamce." Dodal a snažil se vypozorovat, jestli to chce vidět nebo ne, netvářila se vyloženě nepřátelsky jako vždy, když  promluvil a ještě ke všemu o něčem takovém, bral to jako úplně zájem.

Natáhnul před sebe ruku a vložil do její hubená ruky starý, ošoupaný náramek, byla to jedna korálka ve tvaru květu petunie.

,,Je to její." Odpověděla a stále si to prohlížela. ,,Zřejmě to bude vaše sestra." Vrazila mu to zpět do dlaně. ,,Myslela jsem, že i ona zemřela." Byla opravdu ráda, že u nich není, už tak jí vadili oni dva.

Původně neměl žádný vedlejší plán, ale když si uvědomil její rozpoložení rozhodl se toho využít.

,,Mám něco udělat?" Zeptal se milým tónem, přimhouřila oči a podala mu utěrku. Bez jakéhokoliv dalšího slova začal s nádobím.

Petunie byla dost rozhozená, kouzla nesnášela a všechno s nimi spojené, ale nemohla cítit smutek z toho, že Susan žije, ať byla jakákoliv, smrt žádnému dítěti nepřála.

Kolikrát přemýšlela co se s tou holčičkou stalo, v tom dopise o ní nebylo ani slovo.

Skoro celý život chtěla nenávidět svou sestru za to co byla, přesto jí její smrt hodně zasáhla. Mohla se snažit jak chtěla, ale byla to její mladší sestra, kterou milovala.

Caleb jí byl dost podobný, ale dělal věci z nějakého důvodu, když v situaci viděl něco dobrého pro sebe, využil toho.

Lily, do doby než jistila kdo skutečně je, vždy uměla s Petunii jednat a on to po ní zdědil, uměl říct přesně to co chtěla slyšet.

,,Přijede zase teta Marge?" Přerušil ticho v kuchyni. ,,Nejspíš, pokud jo, opovažte se něco udělat." Rovnou ho varovala.

,,Budu moct být nahoře? Říkám si, jestli by to nebylo lepší, nemá nás ráda, měli by jste klid." ,,Pokud to odsouhlasí Vernon já budu ráda." ,,Děkuji, myslím, že ti rád vyhoví." Teta se načepýřila se a potěšeně se pro sebe usmívala.