Who are you? I'm your found woman.

Návrat

,,Děkuji vám," ,,Doufám, že to zvládne, ale je vám jasné, že s tím nemusí souhlasit?" ,,Jsem, ale myslím, že nakonec bude,"

,,Jak já ji nesnáším," nadávala Hermiona, když se jí do ruky vrýval nápis, že nebude vyrušovat v hodině a bude dělat zadanou práci. ,,Ale stálo to za to," zasmál se potichu Caleb, který tam byl s ní. ,,Jo, asi jo, ale stejně ji nesnáším,"

Hermiona a Caleb měli celou učebnici přečtenou, Hermiona, protože Umbridgeovou chtěla naštvat a donutit ji tím, použit hůlku, když nebude mít co dělat a Caleb se prostě jen nudil. Takže když zadala, že mají číst další kapitolu, Hermiona začla s tím že už to má on se prostě přidal, protože ho bavilo ostatní vytáčet.

,,Co to bylo s tím Harrym?" mnul si ruku když konečně odešli z kabinetu.

,,Obviňuje mě z toho, že mu nevěřím, kope kolem sebe, jsem jeho terč a Ron je klasicky na jeho straně. Myslí si, že mu chci škodit," vysvětlovala smutně. ,,Tak už se na ně vykašli, nezaslouží si tě," ,,Jak je možné, že jste tak rozdílní?" ,,To že vypadáte stejně neznamená, že musíme mít stejnou povahu, mám ho rád, ale chová se jako pitomec, ale jen tady, když jsme v Kvikálkově, není takový," pokrčil rameny a popohnal ji, protože Brumbál k nim chtěl během večeře mluvit.

,,Rád bych vám oznámil, že lidé z ministerstva se dohodnuli, že nám sem přidělí ještě jednoho profesora," Velkou síni to vyděšeně zašumělo i profesoři se po sobě překvapeně podívali. ,,budeme vám muset předělat rozvrhy," ,,To néé," ozvalo se hlasitě, poslední co chtěli byla další hodina. ,,Mám to chápat, že se nechcete vzdělávat?" ozval se sladký hlas profesorky Umbridgeové, která se usmívala, všichni do jednoho měli znechuceně protažený obličej. ,,Od zítra tady nový profesor bude, takže kolejní profesoři vám rovnou rozdají nové rozvrhy," to byl povel aby se zvedli a šli to žákům rozdat.

,,Víte kdo to je?" zeptal se Caleb svého ředitele. ,,Nikoliv," odsekl a šel dál. ,,Zkusili jsme to," povzdechl si a zavrtěl hlavou směrem k Ginny, která ho pozorovala, smutně přikývla a znamení poslala dál.

,,Kouzla?" Nechápavě přečetl Theodor, jeden ze spolužáků Caleba. ,,To sem zvědavý," ,,To asi my všichni," přidal se Blaise.

,,Mnohé z vás zajisté zajímá kdo to je, ale nemohu vám to povědět, protože to sám nevím," s tím jim popřál dobrou chuť a šel se posadit.

,,Skutečně to nevíte?" zeptala se Minerva. ,,Skutečně ne, jenom mi dneska Popletal řekl, že od zítra tady bude,"

Dolores se potěšeně usmívala, věděla, že tam nebude sama a moc ministerstva ve škole se ještě zvětší.

,,To nebude dobré," řekla tiše Minerva, už teď se o studenty bála. ,,Studenti musí pochopit, že nesmí vyrušovat, aby neměli trest," souhlasil s ní.

Velká síň byla plná, byli zvědaví, i většina profesorů tam byla, včetně ředitele, který se na snídani prakticky neobjevoval, byla tam hustá atmosféra ve která byla poznat nervozita.

Všichni začali utichat když k nim začínalo doléhat klapaní bot, které nemohlo být nikoho z žáků, takové boty neměli.

Osoba konečně vkročila do síně, teď už všichni žáci utichli úplně. Odhodlaně a bez jakýchkoliv emocí kráčela mezi stoly, přímo k tomu kde bude sedávat.

Žáci se probrali a začali nadšeně jásat, Susan samozřejmě potěšilo, že ji mají rádi, ale nechtěla to na sobě nechat znát, i v obličejích profesorů spatřila jakousi úlevu.

Pořád byla naštvaná na Maisona, že to za jejími zády domluvil s ředitelkou nemocnice a na Charlieho, že to za ní odsouhlasil Stephanie a ta to skutečně prosadila.