Who are you? I'm your found woman.

Zase

,,To ne, ne, ne, ne, ne." Opakovala Susan pořád dokola, Sean se z ní snažil dostat nějakou kloudnou odpověď, ale ona jen koukala na svou dlaň, která byla z půlky černá.

Vyděsilo ho to když to uviděl, to v žádném případně není běžná barva, kterou by její ruka měla mít.

,,Promiň, musím-" Nedořekla to protože jí tělem projela ostrá bolest vycházející z podbřišku.

,,Vydrž." Pomohl ji vstát, aby ji mohl posadit na lehátko, zatím co si držela břicho.

,,Musím za Nadiou na žen-" Zasyčela, ale pochopil co chtěla říct, rychle odběhl ke stolu a napsal zprávu doktorce aby přišla.

Susan ho vůbec nevnímala, jen stále opakovala něco v angličtině. Doktorka došla během chvilky, když viděla zrzku, modlila se, aby to nebylo to co myslí. Sean stál opodál, aby nezavazel, netušil co by měl dělat.

Nadia se narovnala a smutně se otočila ke kolegovi. ,,Potřebuji ji u sebe na oddělení." Susan mezitím ztratila vědomí. ,,Co se stalo?" Sledoval svou kamarádku jak leží v bezvědomí.

Jako doktorka se mohla v nemocnici přemisťovat, takže je přenesla na volný pokoj. ,,Potratila, nevím proč, samozřejmě, že bývají samovolné, ale udělala jsem všechny opatření abychom tomu předešly. Co přesně se stalo?" Zajímala se.

,,Nevím, byla v pořádku, povídali jsme si." Pověděl jí všechno co se dělo, ale nebylo to nic neobvyklého.

Poprosila ho, aby odešel, nemohli nechat ambulanci dlouho prázdnou a musela pořádně vyšetřit Susan.

Sean nevěděl nic o těhotenství, nezmínila se o tom, bylo mu jí líto, sice chtěl u kamarádky zůstal, ale poslechnul svou kolegyni.

Doktorka se až teď podívala na její ruku, měl pravdu, polovina byla černá. Sledovala výsledek kouzla, netušila, jak je možné, že se to dříve neukázalo, celá tady ta věc byla zvláštní, protože to monitorovací kouzlo, co měla na ruce, o sobě dá vědět, hned když se něco stane a vždy je čas se k tomu nějak postavit, není to tak rychlé a nevěřila tomu, že by to Susan nehlídala. Už stihla zjistit, že dívka je divoká a ztřeštěná, ale byla zodpovědná. 

Zamumlala kouzlo, aby ji probrala z bezvědomí a podala jí lektvary. Zmateně se dívala kolem sebe, než pohled upřela na Nadiu, která musela na její nevyřčenou otázku odpovědět, v očích se jí objevily slzy smutku.

,,Susan je mi to moc líto, nevím proč se to stalo, ale-" Byla přerušena otázkou jestli to někdo ví. ,,Ne neví to nikdo, kromě Seana, ale věřím, že on to nikomu neřekne." Sledovala jak beze slova přikývla. ,,Susan já nevím jak je to možné, předtím to nebylo vidět, ale-" ,,Nechci to slyšet, můžu prosím jít pryč?" ,,Není to dobrý nápad, měla by si zůstat tady, alespoň do zítra-" ,,Mám být na ambulanci." ,,Tam rozhodně nepůjdeš."  ,,Ale-" ,,Susan, prosím chvilku mě poslouchej." Už skoro zoufale žádala doktorka. ,,Ty jsi potratila, ale jedno dítě, druhé je v pořádku." ,,Druhé?" Zaskočeně se k ní konečně otočila. ,,Nevím jak to je možné, že se to nikdy neukázalo předtím, je možnost, že jsem kouzlo na počet děti neudělala, protože jsem se zaměřila na komplikace a nenapadlo mě, ale čekala si dvojčata. Jedno to přežilo."

Doktorka musela odejít a nechala dívku samotnou s jejími myšlenkami. Chtěla brečet, ale nešlo to, takže zírala na svou dlaň, která měla celou spodní půlku zčernalou, bylo to neuvěřitelně depresivní, ale zároveň ta světlá ji dodávala naději. Přišla si neschopná, že ani těhotenství nezvládne.