Who are you? I'm your found woman.

Kámen

,,Jdi domů." Vytrhl Susan z myšlenek Caleb, ani nepostřehla, že stojí vedle ní. ,,Jsi myšlenkami úplně jinde."

Věděl to už přes týden a začal se s tím nějak srovnávat, velký vliv na tom měla rezavá prvačka, ale bylo to dost těžké.

,,Nemůžu, musím za Poppy na ošetřovnu." ,,Co se děje?" ,,Bojím se co se ještě stane a doma malinko složitější s Jenny." Povzdechla si a zase pokračovala v cestě.

,,Kam jdeš ty?" Odvedla řeč jinam. ,,Za Pansy do knihovny." Nepřítomně přikývla. ,,Asi ne kvůli nějaké eseji co vám zadal Lockhart." Chlapec vedle ní se zasmál. ,,Ne to fakt ne, madam Pinceová má rozum a žádná jeho kniha v knihovně není." Kousek cesty šli spolu, než se jejich cesty rozdělily.

Zrzka došla na ošetřovnu. ,,Zdravím, co potřebujete." Usmála se na Poppy, která stála u Ginny, kterou Percy nutil vypít nějaký lektvar, podle barvy typovala životabudič, bylo to dobře, vypadala hrozně vyčerpaně.

,,Jsem moc ráda, že jste přišla." Mírně se usmála Poppy a propustila ty dva. ,,Potřebovala bych vás požádat jestli by jste tady nemohla tento týden zůstat místo mě. Musím sehnat přísady do toho lektvaru z mandragory, aby z těch nebožáku nebyl kámen napořád."  Obě se rozhlédly po ošetřovně, už tady měli hodně žáků, Justina Finch-Fletcheye, Colina Creeveyho, Penolepu Crearwaterovou a Hermionu Grangerovou, byla tam i paní Norrisová.

,,No moc se to nehodí, dcera je nemocná a manžel už nemůže zůstat doma." Zajela si prsty do vlasů, byla to pravda, Jennifer něco chytla a měla už třetí den teploty.

,,Vy máte dceru?" Vyhrkla zdravotnické překvapeně. ,,Proto tady bývám tak málo, musí chodit do školky." Lékouzelnice byla dost překvapená, stočila pohled k její ruce. Susan to viděla, takže ji mírně zvedla, aby ukázala i prstýnek.

,,Ale asi nemám moc na výběr, ty suroviny jsou potřeba, vezmu si ji sem." Představa Jenny v Bradavicích se jí moc nelíbila, ale co mohla dělat jiného, Jess zůstane doma s Charliem. ,,Kdy budete chtít jít?"

,,Co nejdříve, mandragory budou správně velké během pár dní." Vysvětlovala.

,,Tak já si pro Jenn asi zajdu rovnou." Přikývla. ,,Myslíte, že bych ji mohla nechat tam vzadu?" ,,Samozřejmě." Usmála se Poppy.

Susan několik měsíců prolézala knihovnu, aby našla nějaké kouzlo, které by ji usnadňovalo cestu domů. Jednu našla, ale bylo to nelegální, doufala, že to nezjistí nežádoucí osoby.

U svých kamarádů na ministerstvu si ověřila, že se to nikde nezjistilo, přesto ten Letax používala málo.

Objevila se u nich doma v obýváku a hned přiletěla Jessica, aby ji mohla obejmout. ,,Ahoj." Zvedla ji do vzduchu. ,,Jak si se beze mně měla co?" ,,Nudila jsem se, Jenny pořád spí." Postěžovala si. ,,Bude v pořádku?" ,,Neboj se, zase bude s tebou běhat." Uklidňovala ji Susan.

Jess sice byla klidnější, ale vzhledem k tomu, že s Jenny byla pořád, hodně se jí přizpůsobila.

Už to bylo přes rok co Emily umřela, Jessica už si zvykla, že je u nich a už se po mamince neptala, dokázala se naučit celkem dobře mluvit a ve školce neplakala. Charlieho a Susan přijala jako své rodiče.

Jessica si Thomase nepamatovala, takže velmi rychle přijala Charlieho jako svého tátu a začala mu tak říkat, nevadilo mu to, pro něj to byla druhá dcera, ale přišel si hrozně kvůli jeho přátelům, když mu tak poprvé řekla, ani na to nezareagoval, nenapadlo ho, že by mu tak mohla říct, později začala i Susan říkat mami, ale tam to trvalo mnohem déle.