Who are you? I'm your found woman.

Štěstí

Následují den se Susan domluvila s ředitelkou, že ji umožní přemístění z nemocnice k nim domů, ta s tím neměla problém, byla ráda, že se její doktorka zase usmívá.

,,Znáš to tady?" ,,Přijde mi to povědomé," potvrdil, když se rozhlédnul po místnosti. ,,To jsem ráda," usmívala se. ,,chtěla bych zrušit kouzlo na přemisťování v domě, aby si se mohl alespoň trochu pohybovat a nebyl fixovaný na mou pomoc, co ty na to?" ,,To by bylo super," ,,Ale budu potřebovat tvou pomoc, musíme to udělat oba," přikývnul a podle jejích instrukcí zrušili kouzlo.

Susan měla radost, že je doma, třetí večer seděli spolu na posteli, opření o zeď a povídali si.

O holky bylo postarané, další den neměla vyučování ani službu, konečně klid.

Všimla si, že když se spolu baví a nepřemýšlí nad tím, zvládá mluvit i o věcech které mu zatím neřekla.

Zase to byl její veselý manžel.

,,Co se tak tlemíš?" protočil oči. ,,Vzpomeň si co si teď říkal," pobídla ho a klekla si, aby mu viděla do obličeje. ,,Nevím co se to nelíbí,"
,,To, že si mluvil o věcech o kterých jsem ti neřekla a to se mi moc líbilo, všechny ty vzpomínky máš, jen musíš zničit tu barikádu," šťastně se usmívala a naklonila se k němu. ,,řekla jsem za vzpomínku," zašeptala mu do rtů. ,,Bylo jich víc," připomněl jí. ,,Jsem si toho vědoma," sedla si na něj bez toho aby přerušila polibek. ,,Aspoň nemůžeš říct, že jsem těžká," promluvila zatím co se snažila uklidnit svůj dech. ,,Můžu, já bych to poznal, cítím to," prohlédla si ho. ,,Opravdu?" ,,Myslím že jo," ,,Zavři oči," neochotně ji poslechl, to nebylo to co chtěl, chtěl její rty.

,,Kde jsem?" zeptala se a dotkla se jeho kotníku. ,,Daleko," naštvaně si  odfrkl. ,,Ale no tak, nech si to nebo se ani nepřiblížím," řekla tichým provokativním hlasem. ,,Kotník," ,,Která noha?" ,,Neumíš strany," otevřel oči. ,,To není pravda," hájila se ale zajímalo jí co řekne. ,,Ale je, kolikrát jsem na tebe musel během zápasu křičet, že pravá je ta druhá," ,,A pak že si tu paměť ztratil," ušklíbla se. ,,a teď mě poslouchej to byla podmínka toho že tě pustí domů, že mě budeš poslouchat," ,,Pravá," ,,To si viděl, to se nepočítá," dotkla se druhé nohy. ,,Levá holeň,"  Susan se pomalu posouvala nahoru po jeho nohách a usmívala se při každé správné odpovědi.

,,Já jsem dostala nápad, ale nechtěla bych to udělat bez tvého svolení," zůstala sedět na jeho klíně a položila jeho ruce kolem sebe. ,,Víš, že ti vyhovím," ,,Nechce se to hádat?" ,,Nemá to cenu," vysvětlil. ,,co tě napadlo?"

,,Mohu zkusit Legilimens? Ty ty vzpomínky jednoznačně máš a při tom kouzle by si měl vidět to co já uvidím,"

,,Chci si vzpomenout na svůj život, na tebe, na holky, na všechno, udělej co uznáš za vhodné," pobídl ji. ,,Věřím ti,"

Potěšeně mu dala ruce na spánky a ponořila se do jeho vzpomínek, bylo to zvláštní, skutečně tam byla nějaká barikáda, přes kterou se nemohla pořádně dostat, přehrála vzpomínky o kterých mu řekla a nebo to zvládl sám, k jejímu potěšeni jich bylo dost a zároveň málo.

,,Hned přijdu," zvedla se a zmizela z ložnice, byla ráda, že má spoustu nepotřebných lektvarů.

Konečně našla co hledala a smíchala tři dohromady, věděla, že se nic nestane a vyběhla schody zpět k němu.

,,Vypij to, je to trochu upravený paměťový lektvar," klekla si zpět na postel a podala mu lektvar s dost hnusnou barvou. ,,To už někdo před tím měl?" zhnuseně si to prohlížel. ,,Jistě už jsi pátý kdo si to dá," protočila oči. ,,No minimálně desátý," čichl si tomu a nadějně se na ni podíval, že to nemyslí vážně. ,,Prostě to vypij," pořádně se nadechl a vyklopil to do sebe.