Who are you? I'm your found woman.

Vánoce

Nadešly Vánoce a Susan se těšila na relativní klid, místo celé školy bude poslouchat jen své dvě děti, nebo spíš tři když vezme v potaz svého manžela a jeho pitomé nápady.

Jedna z mála věcí co jí dělali starosti byly dva dárky, pro většinu věděla, ale neměla tušení co dát svým bratrům, nechtěla to nechat jen tak, i v loňském roce jim poslala dárek, Caleb dostal právě ten přívěšek, který ukazoval tetě Petunii a Harry dostal fotografii jejich rodičů.

Hnědovlasá holčička se jí držela za ruku, zatímco čekaly, až se otevřou dřevěné dveře.

,,Moc ráda vás vidím." Vřele se usmála starší paní, když je poznala. ,,Pojďte dál, jsem moc ráda, že ji mohu zase vidět." Rozplývala se když viděla Jessicu. ,,Přeci vám nebudeme bránit vidět vaši vnučku." Povytáhla stydlivou dívku před sebe.

Maminka Emily Jessicu milovala, hrozně plakala když její dcera zemřela a ještě její jedinou vnučku odvezli do cizí země, přišla o obě dvě.

Byla přesvědčena, že svou vnučku už nikdy neuvidí, proto byla neuvěřitelně překvapená, když se, ani ne dva týdny po té události, objevili Susan a Charlie i s Jessicou a otázkou zda by ji chtěla vídat. Monique se rozbrečela štěstím, nepřišla o obě dvě.

Sice ji zamrzelo když zjistila, že jim začala říkat mami a tati, ale došla k tomu, že je pro ni hlavní, aby je její vnučka šťastná a byla jim hrozně vděčná, že se o ni tak starají, ona by to ve svém věku už nesvedla.

Susan ani Charlie nechtěli aby vypadla z jejího života, proto vždy když byla příležitost nebo jen Moniqoe chtěla a bylo to možné, Jessicu k ní brali. 

Susan tam chvilku zůstala, než se musela vrátit domů, protože Jennifer nemohla být doma sama a Charlie už musel do práce.

Jessice se z hnědých očiček dostalo pár slz, ale Susan ji uklidnila tím, že to tam zná. Nikdy se to bez toho neobešlo.

Ženy se domluvily, že Jessy ve Francii zůstane do Vánoc. Susan měla v plánu Monique přesvědčit, aby šla s nimi do Rumunska, alespoň na Vánoce, nechtěla, aby žena byla sama a oni, ani jeden, s tím problém neměli.

Doma na ni čekalo skleslé dítě, obě dvě těžce nesly když nebyly spolu. 

,,Co by si řekla tomu, že bychom šly sáňkovat?" Malinká zrzka se úplně rozzářila a po smutku nebylo ani vidu, nadšeně začala přikyvovat a rozběhla se ke dveřím. ,,Musíme se, ale převléknout, byla by nám zima." Zasmála se Susan a pobaveně sledovala jak se Jennifer rozběhla na druhou stranu a vybíhá schody.

Za chvilku už Jennifer seděla na sáňkách a nechala se táhnout ke kopci, který ji přišel hrozně velký, Susan ne, jen ve chvíli kdy ji musela táhnout nahoru, aby ho spolu mohly sjet.

Po několika dalších jízdách se objevila žena, Susan ji od vidění znala její dcera chodila do stejné školky jako její holky, ale do jiné třídy. Jenny ji, ale znala a tak začaly jezdit spolu a Susan stála dole, aby ji mohla chytat kdyby náhodou letěla do keře.

Zjistila, že Mirela, tak se druhá žena představila, je jí sympatická, byla energická a Samantha byla dost po ní, takže holky blbly spolu a ony měly klid a mohly si povídat.

Rozloučily se až když se k nim přiblížily dvě, na kost promrzlé, děti.

Susan klečela vedle vany ve které se prohřívala Jenny a foukala na ni pěnu, díky tomu se celým patrem rozléhal dětský smích.

,,Tatínek." Ukázala Jennifer prstem ke dveřím, o které se Charlie opíral a sledoval je, hned se začala zvedat, Susan ji pohotově posadila zpět do vany.