𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

3.

Gabriel

Snažil jsem se Catalinu dostat ze svého auta, ale ona spala tak tvrdě, že by ji nevzbudila ani atomová bomba, která by vybuchla vedle ní. Podíval jsem se na ni a pak na vchodové dveře do domu a přemýšlel jsem nad tím, co bych měl udělat.

Neměl jsem totiž v plánu jet domů tak brzy a už vůbec ne hned po party, jelikož jsem se měl stavit za Pascualem, ale nebyla to formálně domluvená schůze, takže by nemuselo zas tak moc vadit, když nepřijedu včas. Jenže bych z toho měl problém, to je mi jasné. Ale nemohl jsem Catalinu vzít s sebou, a když teď přijdu domů, tak bych mohl potkat otce, a to už bych se nemusel dostat nikam.

Podíval jsem se na hodinky. Bylo krátce po jedné hodině ranní, což znamenalo, že otec bude ještě v pracovně a nebude se choulit v posteli ke své nové ženě.

„Kurva," sykl jsem, jelikož jsem stále nevěděl, co bych měl dělat. Podíval jsem se zpátky na ni a bylo mi jasné, že když ji nechám před barákem, tak z toho bude mít problém stejně jako já.

Nakonec jsem Catalinu odpásal a vzal opět do svých rukou. Celou cestu chrápala a děsně mě to iritovalo, ale hudbu jsem si nepustil, abych ji nevzbudil.

Nesl jsem jí domem a mířil jsem k jejímu pokoji. Tiše jsem otevřel dveře a bylo to poprvé, co jsem vešel do jejího pokoje. Kdysi to byl pokoj pro hosty, ale teď vypadal úplně jinak. Ani tady ještě nespala a už se tu válely její ponožky po podlaze a tričko, ve kterém dnes přijela měla přehozené přes okraj židle u kosmetického stolku, kde byl ledabyle položený nějaký štěteček.

Opatrně jsem Catalinu položil do její postele a sundal jsem ji boty. Ani si toho nevšimla a byl jsem za to rád, jelikož jsem nepotřeboval další přednášku o tom, jaká je feministka a zvládne všechno sama. Teď tady jen ležela a lehce podřimovala. Vypadala tak nevinně, až mi to bylo nepříjemné. Nikdy jsem nepoznal holku, jako je ona, a trochu mne to znervózňovalo.

Dneska se chovala jako blbka a já měl pokaždé chuť ji posadit do auta a odvézt domů, aby mne už tak nesrala, ale zároveň mne to bavilo – to, jak odmlouvá a neposlouchá. Bylo to jako výzva, jenže problémem bylo, že stejně vždycky muselo být po mém. A tak to i dnes večer dopadlo, jelikož je doma ve své posteli a spí jako hodná holka. Ale ne proto, že jsem jí to řekl, ale protože jsem to já sám musel zařídit.

Doufal jsem, že dnešní den byl jen nějaká vzpoura proti její matce a jejím rozhodnutím si vzít mého otce a že je Catalina doopravdy poslušná a nebude mi dělat problémy, jelikož to bylo to poslední, co bych teď potřeboval.

Přikryl jsem jí peřinou, která byla zmuchlaná v rohu postele a znovu jsem si ji prohlédl. Možná kdyby mne tak nesrala, tak by byla i fajn. Měla pravdu v tom, že ji znám asi tak pět minut, jenže to mi nedělalo problém v tom, abych si o ní udělal obrázek.

Nakonec jsem odešel z jejího pokoje a zavřel jsem za sebou dveře. Šel jsem zpět ke schodům, abych se vrátil do auta a jel za Pascualem, ale otevřely se dveře od pracovny mého otce.

„Gabrieli, pojď sem," přikázal mi a zmizel za dveřmi.

Následoval jsem jej a zavřel jsem za sebou. Můj otec seděl za svým psacím stolem, kde měl rozložených několik papírů. Pravděpodobně šlo o jeho podnik, ke kterému se tak nějak pomalu přidávám, jelikož je to rodinná záležitost a měl bych následovat jeho příklad.

„Vrátil ses nějak brzo," řekl mi a opřel se pohodlně o svou židli za několik tisíc. „Jak jste se měli?"

„Catalina chtěla jít domů a vybil se jí mobil, tak jsem jí řekl, že ji odvezu a vrátím se tam teď zpátky," zalhal jsem mu.