𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

23.

Gabriel

Rozespale jsem se šoupal do jídelny jen v tričku a v trenýrkách, a ještě jsem si mnul oči. Bolelo mne celé tělo, jelikož jsem usnul v sedě a s knihou v ruce. Vstoupil jsem do jídelny a uviděl jsem, jak můj otec, Anita a Catalina seděli u stolu. Můj otec si četl nějaký příspěvek na telefonu a Anita spokojeně popíjela svou kávu, zatímco si Catalina skoro kousala nehty na rukou. Vypadala dost nervní a oči měla přilepené na displeji svého mobilu, který ji ležel bez života přímo před ní místo talíře s bagelem.

„Dobré ráno," popřál jsem jim a posadil jsem se vedle Cataliny. Můj otec a Anita mne pozdravili nazpátek, ale Catalina byla úplně mimo. Dal jsem si na talíř plněný bagel vajíčky a s jarní cibulkou a Solana ke mně ihned přispěchala s čerstvě osmaženou slaninou. „Děkuju," řekl jsem jí a ona se na mne překvapeně usmála. Můj otec se na mne podíval zpoza svého mobilu a Anita se malém utopila ve své kávě, jak se rozkašlala – nikdo nebyl zvyklý, že jsem za něco děkoval, ale nikdo z nich mi na to nic neřekl.

Všichni byli zamlklí a měl jsem pocit, že je to právě kvůli mé nevlastní sestře, takže jsem se na ni podíval a otevřel jsem ústa, abych něco řekl, ale v ten moment Anita rychle řekla: „Tak už se těšíte na tu firemní akci?"

„Firemní akci?" zopakoval jsem po ní. „Jakou?" zeptal jsem se udiveně a můj otec si frustrovaně povzdechl.

„Tu, o které jsem vám už říkal. Probírali jsme to ještě před našim výletem na chatu," upřesnil mi, ale já tuhle informaci úplně vypustil z hlavy. Podíval jsem se na Catalinu, jelikož mne překvapilo, že neměla ani jednu připomínku ke slovu chata.

„Někdo umřel nebo co?" zeptal jsem se a postupně jsem se na všechny nechápavě podíval, ale nikdo mi neodpověděl. „A kde je ta tvoje kámoška?" zeptal jsem se směrem ke Catalině a ta sebou cukla. „Co se děje?"

„Jade se ještě nevrátila z toho večírku debutantek," odpověděla mi Anita. „Nezvedá Cat mobil a nevíme, kde je."

„Tak asi ještě vyspává kocovinu, ne?" navrhl jsem pobaveně a Catalina mne sjela příkrým pohledem, takže jsem zmlkl.

„Určitě," přitakal můj otec. „Ještě není důvod se stresovat."

Catalina v ten moment prudce pohlédla na mého otce a viděl jsem na ní, že má strach i vztek zároveň. „Není důvod se stresovat?" zopakovala po něm. „To si děláš jako srandu? Moje nejlepší kámoška je nezvěstná a já se jako nemám stresovat?"

„Ale, kočičko," oslovila jí Anita konejšivým hláskem. „Víš, jaká Jade je. Je jako neřízená střela a neber si to vůbec špatně, já ji mám moc ráda, ale ona vždycky dělala všechno po svém a svým vlastním tempem."

„Jenže já mám za ní zodpovědnost," vyhrkla Catalina. „Je to můj host, který za mnou přijel, a já ji nechala na té party, protože se chtěla dál líbat s Miguelem."

„Takže zaprvé," oslovila ji Anita přísně, což jsem ještě nezažil, jelikož ona nevypadala jako rázná matka. „Za Jade mám zodpovědnost já, protože jsem dospělá a má dcera ji pozvala k nám domů. A zadruhé... Kolikrát už se Jade vytratila s klukem?" zeptala se své dcery. „Vím, že když takhle naposledy Jade zmizela, tak to bylo s jejím přítelem a to proto, že se její rodiče hádali."

Catalina místo odpovědi sjela svou mamku hnusným pohledem, vstala od stolu a těžkými kroky odešla z jídelny. Můj otec si opět povzdychl a Anita položila svůj šálek kávy na malý talířek. Všichni jsme se u stolu odmlčeli a já si ukrájel kousek bagelu, který provoněl celou místnost, zatímco můj otec odložil mobil a podíval se na svou ženu – mluvili spolu beze slov.