𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

39.

Catalina

S Felisou a Martínem jsme se právě loučili ve vstupní hale. Felisa nás všechny už tak pětkrát objala a měla slzy na krajíčku, jako kdyby nás neměla vidět deset let. A její muž na ni celou dobu pobaveně koukal a čekal, až se budou moct přemístit do auta, které na ně čekalo společně se zrzavým řidičem Josém.

„Nezdržuj," řekl své tetě Gabriel, když ho opět objímala.

„Ale vy mi budete tak chybět!" vyhrkla Felisa a já se pousmála, protože vypadala opravdu dojatě.

Když Gabriela pustila, podívala se na svého muže a on kývl směrem ke dveřím, jelikož už chtěl být na cestě. Felisa jen přikývla a pak se otočila na mne, natáhla ke mně ruku a já se přizpůsobila, když začala se mnou odcházet z domu. Před námi šel Martín, který nám otevřel dveře, a ostatní nás následovali, jelikož jsme měli odjíždějící návštěvě zamávat na rozloučenou. S Felisou jsme spolu scházely schody dolů, zatímco se její muž bavil s Josém a má mamka, Alejandro a Gabriel zůstali na vstupním schodišti před otevřenými dveřmi.

„Dávej na něj pozor, ano?" požádala mne Felisa tiše, když jsme se postavily naproti sobě u auta. „Jsi to nejlepší, co ho potkalo, Cat," řekla mi vážným hlasem, který jsem u ní neznala.

Přikývla jsem a řekla: „Budu." Můj obličej byl vážný stejně jako i můj hlas. Felisa mne pohladila po vlasech a láskyplně se na mne usmála.

„Děkuju," řekla mi upřímně a zadívala se mi do očí. „Má veliké srdce, i když ho moc dobře skrývá. Nikdy mu nedovol, aby tě od sebe odstrčil – má sebedestruktivní sklony."

„Dobře," odvětila jsem jí a pousmála jsem se. Felisa mne opět objala, zatímco ji její manžel otevřel dveře na zadní sedačku auta. „Já moc děkuju tobě," řekla jsem jí, když jsme se stále držely. „Za tvé pochopení a podporu."

Odtáhly jsme se od sebe a Felisa se na mne zářivě usmála a tvářila se opravdu polichoceně. „Co na to můžu říct? Jsem ta nejlepší teta na světě," odpověděla mi vesele a já se na ni zaculila. „Měj se, Cat," rozloučila se se mnou a pak se otočila čelem k ostatním, kteří stáli nad schody u vstupních dveří. „Miluju vás!" zahulákala a já se tiše zasmála.

Dívala jsem se, jak Felisa nasedá a její muž za ní zavírá dveře. Následně obešel auto a se posadil se na zadní sedačku vedle své ženy. Za okamžik se dalo auto do pohybu a já jim začala mávat. Byli tady jen jeden den, a přitom se toho tolik stalo. Už jsem se nemohla dočkat, až Felisu znovu uvidím a budeme si moct popovídat jen my dvě, protože jsme měla opravdu pocit, že si budeme rozumět.

Když auto vyjelo z honosné brány, otočila jsem se a všimla jsem si, že má mamka a Alejandro zachází zpět dovnitř do domu, zatímco se Gabriel opíral o stěnu s překříženýma rukama a díval se na mne. Pousmála jsem se na něj a vyšla jsem schody nahoru k němu.

„Co ti říkala?" zeptal se mne zaujatě a já jen mávla rukou.

„Holčičí věci," odbyla jsem jej a on se na mne zamračil, ale já dělala, že jsem si toho nevšimla.

Zalezla jsem dovnitř, kde se má mamka právě bavila s Alejandrem. Gabriel šel přímo za mnou a zavřel za sebou dveře. Zamířila jsem ke schodům, abych šla do svého pokoje, zatímco jsem slyšela útržek jejich rozhovoru a koukala jsem na ně, zatímco jsem stoupala nahoru.

„Tak já pojedu s tebou," řekl Alejandro mé mamce.

„To nemusíš. Vím, že se musíš stavit do práce, když jsi tam včera nebyl," odvětila mu má mamka, ale on zakroutil hlavou.