14.

1.4K 53 8
                                        

Catalina

Gabriel se domů od toho dne, kdy odešel, nevrátil. Zkoušela jsem mu párkrát volat, ale on mi to nezvedal a já z toho byla docela nervózní. Vždycky když se vytratil z domu, tak to trvalo přibližně dva dny, ale dnes to byl přesně týden, kdy jsem o něm nic nevěděla. Alejandro říkal, že měl jeho syn v plánu se jet podívat na kolej a zařídit si nějaké věci do školy, ale kdo by to sakra dělal na konci července? Já se snažila působit normálně a v pohodě, takže jsem se účastnila všech debutantských tanečních zkoušek a s Danielem nám to už začínalo pomalu jít. Dneska večer jsme měli jít na nějakou akci, kde každá debutantka zastupuje nějakou charitu a svým úsměvem získává sponzory a peníze. Já se rozhodla zastupovat matky samoživitelky, které nejsou finančně zajištěné a jejich život je až příliš těžký. Vybrala jsem si tuhle charitativní organizaci kvůli mámy, která to po smrti mého táty měla taky náročné.

Má osobní kosmetička Linda mi opět pomohla, abych se cítila na dnešní večer skvěle a přitom, abych to stále byla já. Začínaly jsme si čím dál více rozumět, přestože byla ve věku mé mamky a sama měla děti. Ale doopravdy jsme se spolu dokázaly zasmát a pobavit se. Dnes večer jsem měla na sobě červené šaty se spadlými rameny, dlouhými rukávy, výstřihem a vršek šatů rozděloval od dlouhé sukně až na zem tenký pásek posetý malými kamínky, které se při každém dopadu světla rozblyštěly stejně jako můj náhrdelník a decentní náušnice. Vlasy jsem měla perfektně vyžehlené a ve vysokém copu, takže mé klíční kosti naprosto vynikaly. Měla jsem na nohou stříbrné sandály na jehlovém podpatku, a přestože nebyly zrovna pohodlné, tak byly naprosto perfektní. Na tohle jsem nikdy nebyla – na pozlátka a extravaganci, a přesto jsem se cítila krásná. Ve chvíli, kdy jsem se na sebe podívala do zrcadla, jsem si uvědomila, že se pomalu začínám tomuto životu přizpůsobovat a nebyla jsem z toho dvakrát nadšená, jelikož jsem chtěla pokračovat ve svém odporu proti všemu, do čeho nás má mamka zatáhla. Nikdy jsem se předtím tak neopíjela, nechodila jsem tak často na večírky, neměla jsem v rukou zbraň a rozhodně jsem předtím nikdy nechodila na tak formální akce.

„Chceš opět náplasti nebo si tvé nohy už na podpatky zvykly?" zeptala se mne Linda a já se na ni otočila. Prohlížela si mne a vypadala se svou prací naprosto spokojeně.

„Minule jsem měla jen jeden puchýř a od té doby, co jsem začala v lodičkách tančit valčík, tak jsem si docela navykla," odpověděla jsem jí a ona se jen usmála. „Ale možná pro jistotu," dodala jsem a Linda přešla ke své kosmetické taštičce, kde měla krémy, pinzety, manikúrní nůžky a laky. Vyhrabala v ní dvě sady náplastí a dala mi je do lesklého psaníčka, kam se vlezl jen mobil, debetní karta a klíče od tohoto domu.

„Daniel ti bude dělat doprovod?" zeptala se mne Linda, když mi podávala psaníčko a já si jej od ní vzala.

„Ano," přikývla jsem. „Máme se tam sejít."

„Tak si to užij," řekla mi, když jsme se vydaly ke dveřím mého pokoje. „A s těmi šaty vybereš miliony. Žádný mužský sponzor ti neřekne ne."

Zašklebila jsem se, jelikož jsem si už představovala, jak mi staří dědci a tátové budou koukat na prsa a strkat za šaty bankovky. „Užiju," odpověděla jsem jí jen a následně jsme se rozloučily.

Byla jsem jako první připravená na dnešní večer, a proto jsem se rozhlodala, že zaklepu na dveře ložnice své mamky a Alejandra, které jsem se od svého příjezdu vyhýbala, jelikož jsem nechtěla zaslechnout, jak ti dva spolu budou šukat a má mamka u toho bude volat Alejandrovo jméno. Měli ložnici v levém křídle a s každým mým krokem se ozýval chodbou zvuk mých podpatků. Chtěla jsem na ně zaklepat, ale dveře byly pootevřené, a tak jsem tam jen nakoukla. Byla to dost větší místnost, než jak byl velký můj pokoj. Mohutná a vysoká postel byla na jednom konci vedle dvou otevřených dveří po stranách zdi, které vedly do koupelny. Na druhém konci byla sedací souprava a krb a průchod do dvou šaten – jedna pro mou mamku a druhá pro jejího muže. Všechno bylo v blankytně modrých barvách a s bílými a tmavě dřevěnými prvky a byla to opravdu nádhera.

𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥Kde žijí příběhy. Začni objevovat