𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

5.

Catalina

Jakmile Emilio zastavil, vystoupila jsem a šla jsem si pro své nové nakoupené oblečení do kufru, zatímco má mamka telefonovala s Alejandrem. Neviděli se od snídaně a mamka z toho byla úplně hotová, jako kdyby závisel její život na kyslíku, který dýchal její nový muž.

Otevřela jsem kufr a chtěla jsem si vzít do rukou své čtyři tašky plné oblečení, ale Emilio byl rychlejší.

Když jsem polovinu věcí vycházela ze skříně, tak mamka trvala na tom, abych jí opět doplnila a souhlasila, že tentokrát si budu moct vybrat cokoliv, co budu chtít já sama. Navíc jsme stejně potřebovaly mít šaty na dnešní večer.

„Slečno Cat," oslovil mne náš osobní řidič. „Říkal jsem vám, že vám všechny věci přinesu do pokoje, že se s tím nemusíte tahat."

„Pár tašek bych zvládla, Emilio," odvětila jsem mu.

„Tohle je má práce," namítl a přátelsky se na mne usmál.

„Stačí že jste mi první den donesl do pokoje kufr, nemusíte mi všechno nosit až pod nos," trvala jsem na svém a pokusila jsem se mu je sebrat, ale Emilio se pohyboval jako ninja. Nakonec jsem si povzdechla a ustoupila jsem.

Má mamka mezitím už stoupala po schodech ke vstupním dveřím, které se rozletěly dříve, než k nim došla a Alejandro jí objal, jako kdyby se neviděli celou věcnost, a nejen pár hodin. Přišla jsem za nimi a nepatřičně jsem se na něj usmála.

„Užily jste si nákupy?" zeptal se mne a já přikývla, jelikož bylo fajn strávit nějaký čas jen s mámou, ale po hodině procházení obchodů dala telefon z ruky jen, když si zkoušela šaty na dnešní charitativní akci. „Někdo na tebe čeká v obýváku," řekl mi Alejandro a já se na něj nechápavě podívala.

„Kdo?" zeptala jsem se jej.

„Tvůj doprovod přeci," odpověděl mi. „Říkal jsem mu, že to budete mít na dlouho, že klidně může jít k bazénu, najíst se nebo si jít lehnout do svého pokoje, ale on trval na tom, že je v pohodě, a už čtyři hodiny kouká na zdi a čeká na tebe."

„Rodrigo měl ale přijet až večer," namítla jsem. „Měl přijet hodinu před odjezdem na tu akci, tak proč přijel ta brzo?" nechápala jsem. „A říkal jsi do jeho pokoje? On tady bude jako spát?"

„No, myslel jsem, že bys nechtěla, aby hned odjel, tak jsem mu nabídl, aby tady zůstal na víkend a on to přijal."

„Na víkend?" zaúpěla jsem.

„Je něco špatně?" zeptala se mne má mamka. „Já myslela, že když jsi ho pozvala, tak jste se znovu dali dohromady."

„Ne tak úplně," odvětila jsem jí, ale dál jsem to nechtěla rozebírat. „Fakt celou dobu seděl jen v obýváku?" zeptala jsem se pobaveně a Alejandro přikývl.

„Ani si nepustil telku," odpověděl mi. „Asi bys za ním měla jít."

Přikývla jsem a vlezla jsem dovnitř. Mířila jsem přímo do obývacího pokoje, kde ke mně zády na sedačce seděl černovlasý kluk. Kdyby byl opálený a měl by na sobě bílou, značkovou a na míru ušitou košili, klidně bych řekla, že je to Gabriel, ale ten by na mne tady nečekal. Popravdě jsem s ním od toho dne u bazénu ani nepromluvila. Vyhýbal se mi a přišlo mi to divné, tak jsem se začala i já vyhýbat jemu. Párkrát jsme se pozdravili, když u toho byli naši rodiče, ale jinak jsme se na sebe ani nepodívali a nijak jsme spolu nekomunikovali.

Cítila jsem se stála hrozně za to, jak jsem celou tu situaci s bazénem nezvládla, a jak jsem se zhroutila. Gabriel mne měl nejspíše strašnou blbku, která se bojí vody, ale neměl mi to jak říct. Většinu dne nebyl v domě a podle jeho táty pracoval nebo byl na nějakém večírku, ale já ho nehledala a zůstávala jsem zavřená tady v dom.