𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

20.

Gabriel

Probudilo mne ostré slunce, které zářilo přes okna mého auta. Ležel jsem na zadních sedačkách, jelikož jsem se včera večer tak moc opil, že jsem se jen potácel, takže jsem nemohl řídit.

Ava odjela se svou kámoškou Addison okolo druhé hodiny ráno domů a já zůstal v klubu s Ethanem, se kterým jsme probírali všemožné filozofické otázky.

Klub se zavíral ve čtyři a nás doslova museli vyhodit, jelikož jsme odmítali odejít. Chtěli jsme dál pít, i když jsme už měli dost. Nejhorší ale na tom všem bylo, že jsem v noci Catalině volal a vzbudil jsem ji. Mluvil jsem moc rychle a opile na to, aby vůbec pochopila, co jsem jí chtěl sdělit a jen mi řekla, abych ji nechal spát a ukončila hovor. Zněla dost rozespale a naštvaně, takže jsem ji nechal být.

Překvapilo mne, že odjela tak brzy, když se s Ethanem tak moc bavila, ale nevadilo mi to, jelikož jsem alespoň nemusel vidět, jak se s ním líbá a jak s ním tančí. Nejvíc absurdní ale na tom večeru bylo, jak Ava kvůli Catalině vyváděla, když moc dobře věděla, že mezi námi nic není. A tím myslím sebe a Avu, ke které jsem se nehlásil a nemusel jsem se jí zpovídat o tom, jak se na někoho dívám nebo nedívám. Byla to má věc, ale kdyby Ava něco svým rodičům řekla, tak by se to určitě dostalo i k mému otci a ten by mne začal vyslýchat a pozorně sledovat. Nechtěl jsem být doma jako pod mikroskopem, a tak jsem Avě řekl to, co chtěla slyšet, i když to byla lež.

Vystoupil jsem z auta a šel jsem přímo k restauraci, která byla odsud asi deset minut pěšky. Potřeboval jsem se najíst, než se vrátím zpátky. Objednal jsem si jídlo a pak jsem zavolal svému otci, který mne překvapivě vůbec neseřval, jelikož Catalina řekla našim rodičům, že jsem se domluvil s kamarády od Avy, že přespíme ve městě v hotelu, a také řekla, že byla už unavená a jen chtěla jet domů, a přitom mi nekazit zábavu. Byl jsem za tuhle verzi událostí rád, protože jsem nechtěl další přednášku o tom, že jsem nechal Catalinu jet samotnou v taxíku nebo o tom, že jsem se nikomu doma neozval.

Najedl jsem se a vrátil jsem se do auta, které jsem nastartoval a doufal jsem, aby mne po cestě nechytli policajti, jelikož bych určitě nafoukal. Už jsem se necítil opilý a vnímal jsem na sto procent, ale člověk nikdy neví.

Přijel jsem domů ve chvíli, kdy ostatní obědvali. Jen jsem se s nimi přivítal a zamířil jsem do koupelny, abych si dal sprchu a abych se trochu zkulturnil. Cítil jsem se strašně a potřeboval jsem restart. Jakmile jsem se převlékl a cítil jsem se opět jako člověk, tak jsem se vrátil dolů, kde se Anita na terase slunila na lehátku stejně jako můj otec a Catalina schovávala použité nádobí z oběda do myčky.

„Zbylo něco?" zeptal jsem se jí, když jsem se opřel o kuchyňskou linku a pozoroval jsem ji, jak se k myčce ohýbá. Neměl jsem hlad, ale Anita opravdu vařila skvěle a klidně bych si její jídlo dal.

„Ne," odvětila mi Catalina stroze a ani se na mne nepodívala.

Klasicky na sobě měla kraťasy a prosté tričko, ale stejně jako vždycky vypadala skvěle. Byla jedna z těch mála holek, které jsem znal, jenž se ani nemusí snažit, a přitom vypadají půvabně.

„A dojela jsi včera večer v pohodě?" zeptal jsem se jí a ona mi neodpověděla.

Zamračil jsem se, jelikož jsem vážně netušil, co se stalo. Byla na mne naštvaná a já nechápal proč. Když se včera líbala s Ethanem, tak já se líbal s Avou. To ona si začala, tak o co jí teď šlo?

„Ty mne vážně ignoruješ?" zeptal jsem se jí pobaveně a její odpovědí bylo zabouchnutí dveří myčky a její následné spuštění. Ani se na mne neotočila a začala odcházet ke schodům, které vedly nahoru k ložnicím. „Catalino?" oslovil jsem ji, když jsem za ní šel. „Co je?" nechápal jsem.