𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

26.

Catalina

Gabriel tu záležitost s Emiliem a Solanou očividně vyřešil, jelikož ani jeden z nich neřekl ani slovo, ale oba se na nás dva dívali, jako kdyby nás chtěli při něčem nachytat. My jsme si ale s Gabrielem dali odstup a snažili jsme se jeden na druhého dívat jen, když jsme byli sami, i když to byl skoro až nadlidský úkol. Gabriel mi neřekl, co přesně mému řidiči a naší hospodyni pověděl, a já to upřímně raději ani nechtěla vědět, jelikož bych se cítila ještě trapněji, než jak jsem se cítila teď.

Už jsem u něj ani jednou nepřespala, ale pořád jsme si byli na blízku. K dalšímu polibku už sice nedošlo, ale letmé dotyky pro nás byly jako ta největší výhra ze všech.

Ale i jeho přátelé si začali pomalu všímat, že je něco jinak. Jeden den jsme strávili u Esme na pláži, kde se Gabriel ani jednou nevytratil s Rosalind a jen seděl blízko mne na písku, zatímco se jeho kamarádi koupali v moři. Esme se mne ptala, jestli se s Gabrielem něco neděje, a já hrála naprostou blbku, která si vůbec nevšimla, že je něco jinak, přestože jsem moc dobře věděla, o co jde. Když jsme byli s nimi včera odpoledne na obědě v El Lago, seděli jsme s Gabrielem naproti sobě a oba jsme po sobě pokukovali, což opět Esme zaregistrovala, ale když se mne na to zeptala, opět jsem hrála hloupou.

Oba jsme s Gabrielem věděli, že musíme být ještě obezřetnější, ale čím víc jsme se skrývali, tím víc jsem měla pocit, že děláme něco špatného. Začínala jsem se cítit hrozně a připadala jsem si jako naprostá lhářka, kterou jsem být nechtěla. Chtěla jsem být upřímná a vykřičet do světa, že jsme si s Gabrielem blízcí, ale moc dobře jsem věděla, jak by na to společnost zareagovala. Navíc se to za žádných okolností nemohla dozvědět má mamka nebo Alejandro, jelikož mi bylo jasné, že bychom je naprosto ranili, a to jsem nemohla dopustit.

Začínala jsem mít pocit, že si musím vybrat, zda se budu kolem Gabriela plížit a budu se snažit krást jeho letmé pohledy, nebo zda přijmu prohru a budu hledat něco... skutečného. V takových chvílích jsem myslela na Daniela, se kterým jsem se nemusela schovávat a mohla jsem s ním chodit na rande. Mohla jsem jej políbit na ulici, a přitom si nelámat hlavu s tím, kdo nás uvidí. Ale vždycky, když jsem začínala Daniela přirovnávat ke Gabrielovi, došlo mi, že ani s jedním z nich to nebylo perfektní. A navíc byl pro mne Daniel už ztracený. Nenapsala jsem mu od té doby, co jsme se pohádali na večírku debutantek a on mi taky ne. Jeden druhého jsme odřízli a předstírali jsme, že se neznáme, což nebylo zas tak těžké, když se naše cesty nijak nekřížily.

Opalovala jsem se zrovna na lehátku a nenápadně jsem se dívala zpoza slunečních brýlí na Gabriela, který přeplavoval bazén. Měl docela dobrou techniku, ale dával příliš velký důraz na nohy, což mělo za následek, že spotřebovával hodně kyslíku, a přestože měl dobrou kondičku, tak se rychleji unavoval.

Přišla jsem k okraji bazénu a posadila jsem se na něj do tureckého sedu. Kdysi bych se takto blízko ani nepřiblížila, ale nohy jsem do vody nedala a kdybych náhodou spadla, tak by mne Gabriel určitě vylovil. Zkrátka jsem se cítila jistější.

Když se na jednom konci zastavil, aby se vydýchal, řekla jsem mu: „To bylo docela slušné."

Otočil se na mne a zašklebil se. Následně ke mně připlaval blíže, ale ne moc, abychom si dali odstup.

„Docela?" zeptal se mne pobaveně. „Zapomněla jsi, že jsem vyhrál mistrovství v surfu?"

„Ne," odvětila jsem mu a pousmála jsem se. „Ale tam tě surf nadnáší a nepracuješ jen se svým vlastním tělem," poučovala jsem jej. „Měl bys ubrat na intenzitě nohou. A všimla jsem si, že máš problém se správným načasováním nádechu i výdechu a pak se to snažíš dohnat při každé příležitosti nad vodou a tím dochází hyperventilaci."