𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

48.

Catalina

Byla jsem v nemocnici už třetí den a u mého nemocničního lehátka se střídaly samé přátelské tváře. Když nepočítám Gabriela, který se ode mne ani na chvíli nehnul, a svou mamku a Alejandra, tak mne nejčastěji navštěvovala Esme. Byl za mnou i Martín s Felisou a dokonce i Samuel, Alicia a Theresa a díky všem můj nemocniční pokoj voněl jako rozkvetlá zahrada. Všude byly květiny, přáníčka s brzkým uzdravením a balónky. Všichni to trochu přeháněli, ale moc mne potěšilo, že si na mne vzpomněli a chtěli mi udělat radost.

Hned po tom, co mne v lese Gabriel našel, jsme zavolali našim rodičům a všechny události nabraly rychlý spád. Většina členů Sombras chinescas byla zatčena nebo převezena k ošetření, ale pár lidí při přestřelce zemřelo.

Moje mamka s Alejandrem za mnou a za Gabrielem přijeli stejně rychle jako policajti a zatkli i Daniela, který byl postřelený do nohy a přestože jsem byla ráda, že nezemřel a že mu kulka nenapáchala žádné nenapravitelné škody, měla jsem až děsivě uspokojivý pocit, že musel na operaci stejně jako já. Viděla jsem v tom spravedlnost a chtěla jsem, aby stejný pocit měl každý člověk, co se s nimi nezáměrně zapletl.

Ihned, jakmile jsem se dostala do nemocnice, mi udělali tak milion testů a poslali mne na sál. V mé krvi byly stopy po různých drogách a všichni mi říkali, jak jsem statečná, ale pravda byla, že jsem se celou dobu neuvěřitelně moc bála. V takových chvílích jsem myslela na svého otce, jak se u mne zjevil a dodal mi sílu i odvahu. Můj táta mne znovu zachránil a já jen doufala, že budu mít ještě někdy v životě, nebo klidně i po něm, možnost mu to oplatit.

Gabriel dostal imunitu díky napomáhání policii, se kterou spolupracoval a všechno jim řekl stejně jako já, ale ani jednou jsme se nezmínili o tom, co mezi námi dvěma je nebo není. Ale našim rodičům to začalo docházet, když spal na křesle u mé postele a vyváděl kdykoliv jsem měla nějaké bolesti. Byla jsem ale ráda, že se nás na to zatím nevyptávali, protože jsem za poslední dny podstoupila tolik výslechů, že bych už další otázky nesnesla.

Dneska jsem už konečně měla dost síly na to, abych neprospala celý den a Gabriel mi konečně dořekl všechno, co jsem zatím nevěděla.

Po našem telefonátu Gabrielovi došlo, kde mne má hledat a když odcházel z domu, aby jel za mnou, zastavil jej jeho otec, který ho donutil, aby mu řekl, na co má Gabriel všechny ty peníze a co má v plánu udělat. Když na něj Alejandro trochu přitlačil, Gabriel mu nakonec pověděl pravdu a celé to zopakoval i Matínovi.

Alejandro se tajně sešel spolu s dalšími lidmi, kterým věřil, zatímco se Gabriel vyplížil z domu a jel za mnou. Když dorazil a obhlédl si místo, ihned poznal, že v té staré budově, kde mne drželi, je až příliš živo, jelikož tam byla opravdu spousta členů Sombras chinescas. V ten moment Gabriel kontaktoval svého otce i Martína, od kterých se dozvěděl, že už jsou společně s policií na cestě a také, že přišli na to, kdo byl u nás doma špeh.

Byla to naše hospodyně Solana, která celou dobu nalévala policajtům a vyšetřovatelům kávičky a mé matce nosila jídlo až pod nos do ložnice, kam se má mamka zavřela a odmítala z ní vylézt, dokud se nenajdu. Popravdě byla jen náhoda, že ji odhalili, protože celá nervózní sto padesát krát za krátký čas s někým telefonovala a hlavní vyšetřovatelka s ulízaným copem a přísným pohledem si toho samozřejmě všimla.

Díky Solaně se přišlo na to, proč Pascual původně chtěl, aby Gabriel jel do Itálie s tolika penězi. Na Gabriela tam čekala popravčí četa Italské mafie – Armando se tak chtěl zbavit mne ale i jeho. V Itálii museli být hodně překvapení, když se místo černovlasého dvaadvacetiletého studenta vysoké školy objevil Interpol. Díky přestřelce na území nikoho nikdo neměl čas na to, aby Italy někdo varoval nebo aby je nějak kontaktoval, takže se za několik hodin nedostala za mříže jen jedna mafie ale ihned dvě.