𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

27.

Catalina

Dala jsem si do úst nakrájenou okurku a snažila jsem se sama sebe přesvědčit, že nemusím být přešlá, ale nemohla jsem si pomoct. Cítila jsem se naštvaně, sklesle a smutně a perfektně nachystaná a dobrá snídaně mi vůbec nevylepšila náladu. Solana se mne ptala, zda mi jídlo nechutná, ale v tom nebyl můj problém.

Všichni jsme byli dnešní ráno zmlklí a čekali jsme na Gabriela, až se k nám přidá, jelikož jsme byli zvědaví, co nám řekne. Včera večer odjel domů sám a s nikým z nás nepromluvil. Měl pocit, že jsem jej s mou mamkou podrazila, ale tak to vůbec nebylo myšleno a já si pokaždé frustrovaně povzdechla, když jsem nad tím přemýšlela.

Věděla jsem, že se ostatní už nejspíše chystají na odlet do Monaka, ale ten se nekonal, a já se pořád nemohla přesvědčit k tomu, abych jim to řekla, jelikož jsem stále doufala, že se to změní.

Alejandro se u stolu podíval na své hodinky a pak nám řekl: „No, do půl hodiny budu muset vyrazit."

„Nechceš na něj zaklepat, než pojedeš?" zeptala se jej má mamka, když vstal od stolu. „A zjistit, jestli je furt naštvaný?"

„Kdo je naštvaný?" ozvalo ze dveří do jídelny, ve kterých stal Gabriel v bílé košili s ohrnutými rukávy a rozepnutými knoflíčky u krku, takže mu šlo vidět tetování. Ke snídani vždycky chodil jen v trenýrkách a tričku, a tak jsme se na něj všichni v jídelně udiveně podívali, protože tohle byla novinka.

„Někam jdeš?" zeptala jsem se jej příkře a sjela jsem ho pohledem.

„Myslel jsem, že někam letíme," odvětil mi a já na něj překvapeně zamrkala. „Přemýšlel jsem a pět dní v Monaku mi nezní jako špatný nápad."

„Opravdu?" zeptala se ho má mamka a vstala rychle ze své židle. Běžela ho obejmout a málem u toho převrhla stůl. „Určitě si to moc užijete! A musíte mi posílat fotky! Milion fotek!" radovala se a já se už chtěla usmívat od ucha k uchu, ale stále jsem se na něj zlobila.

Má mamka Gabriela pustila a přišel k němu Alejandro. Podal mu svou ruku a když si s ním potřásl, řekl: „Všechno nejlepší, synu."

„Díky," odvětil mu Gabriel a pousmál se.

Seděla jsem tiše u stolu a dívala jsem se, jak se ti tři spolu baví. Nebo spíše jen má mamka mluvila a muži Riverovi ji poslouchali, jelikož jim nedala ani jednu příležitost se vyjádřit. Mamka mluvila o Monaku a o tom, co bychom tam mohli dělat a plácala páté přes deváté, ale vypadala naprosto vesele a Gabriel na ni pobaveně zíral.

Alejandro se po chvíli opět podíval na hodinky a oznámil nám, že už opravdu musí jít, takže se s námi rozloučil a svou ženu políbil tak dlouze, jako kdyby se neměli vidět dva roky. Ptala jsem se mamky, jestli bude v pohodě, když bude od Alejandra tak daleko, a ona mi řekla, že si na to musí zvyknout, když je žena slavného podnikatele. Ale naštěstí měla své plány, a to dokonce i s nějakou kamarádkou, kterou si našla na plese debutantek, za což jsem byla ráda, jelikož jsem ji tady s nikým jiným, než s jejím mužem neviděla.

Moje mamka šla s Alejandrem, aby jej doprovodila ven, kde na něj čekalo už auto se sbalenými kufry. A Gabriel se podíval na mne a přišel blíže ke stolu. Cítila jsem na svých zádech, jak nás Solana za kuchyňským pultem pozorně sleduje a připadala jsem si jako pod mikroskopem.

„Nevypadáš moc nadšeně," řekl mi Gabriel a ukradl si nakrájenou okurku z mého talíře, za což si ode mne vysloužil úšklebek. „No tak, co je?" zeptal se mne pobaveně a já přimhouřila oči.