𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

34.

Catalina

Seděla jsem ve svém pyžamu v křesle v pokoji a byla jsem na svém mobilu, kde jsem projížděla sociální sítě své nové školy, kam nastoupím. Procházela jsem i lidi, kteří byli v příspěvcích označení a všichni vypadali stejně nafoukaně, arogantně a nesympaticky. Sice se na fotkách tvářili jako ti nejšťastnější studenti na světě, ale když jste najeli na jejich profil bylo to všechno jako přes kopírák falešné.

Měla jsem otevřené dveře na terasu a přímo na mou tvář dopadal příjemný teplý letní vánek, který rozmíchával na moři chaos a vytvářel obrovské vlny.

Snažila jsem se nějak zaměstnat svou mysl, jelikož jsem stále přemýšlela nad včerejší hádkou s Gabrielem. Nemohla jsem si pomoct, ale byla jsem do toho až tak ponořená, že jsem naprosto ignorovala vnější svět.

Má mamka za mnou včera byla a vyptávala se mne, co to mělo znamenat, ale já ji jen odbyla, jelikož jsem ji nemohla říct, proč jsme rozhádání. A jelikož jsem mamce nic neřekla, tak se na mne naštvala a řekla mi, že z domu budu moct odejít, až se s ní rozhodnu promluvit. Ale to mi vůbec nevadilo, jelikož já se stejně nikam nechystala. Jen jsem se válela u sebe v pokoji nebo na lehátku u bazénu a celou dobu jsem měla v uších sluchátka, abych s nikým nemusela mluvit.

A dnešní den nebyl o nic jiný kromě toho, že za mnou přišla Esme a snažila se mne přimět mluvit o tom, co se stalo po tom večeru, kde jsme se koupali na Adama a Gabriel tam přerušil mou chvilku se Samuelem. Řekla jsem jí všechno a zanadávala jsem si, ale stále jsem v sobě cítila hořkost a zlost a tyto pocity se umocňovaly pokaždé, když jsem Gabriela uviděla.

Měla jsem sice v mysli připravenou svou řeč o tom, jaký je to kretén, ale nikdy jsem ta slova nedokázala vyslovit, když jsem jej uviděla. Zkrátka jsem pokaždé hodila zpátečku a vyhýbala jsem se mu stejně jako on mně.

Narazila jsem teď na Instagramu na profil nějaké Luciany Navarrové, která podle všechno chodí do stejného ročníku jako já a odpudila mne jen z fotek, jelikož vypadala strašně povrchně a namyšleně. Byla sice moc hezká – výrazné oči, ostré rysy, malý nos, opálená, vysoká, štíhlá a s medově hnědými vlasy, ale byl to ten typ holky, které bych se vyhýbala obrovským obloukem.

Z mého slídění na Instagramu mne vyrušil hlas z venku, který patřil Gabrielovi. Slyšela jsem jej, jak s někým telefonuje ze své terasy a já vstala, odhodila jsem telefon na křeslo a vykoukla jsem ven.

„Já ale v pondělí nebudu mít čas," řekl do mobilu a pak se odmlčel, jelikož poslouchal, co mu ta osoba na druhé straně říkala. Gabriel nakonec se svým otcem souhlasil, že bude doma, aby viděl svou tetu, ale narušilo mu to plány a mi bylo jasné, že právě mluví s tou osobou, se kterou je měl. „Jo, já vím, ale..." pokračoval a prohrábl si své černočerné vlasy. „Taky se na tebe těším," povzdychl si a znovu se odmlčel. Stále mi jen vykukovala hlava, aby si mne nevšiml, a pozorovala jsem jeho profil. Pousmíval se a zíral před sebe do tmy na moře. „Jo, udělám si na tebe čas, neboj se," řekl té osobě a já se zamračila. Neměla jsem už žádné právo na něj žárlit, ale nemohla jsem si pomoct. „Ne, s tou holkou to už skončilo. Ne, ne, ne," říkal a já jej teď propalovala pohledem. „Vím, že jsem ti o ní říkal, ale mezi námi už fakt nic není." Měla jsem chuť vylézt a zakřičet na něj, aby si šel flirtovat někam jinam, ale nemohla jsem se hnout z místa. „Já tebe taky," řekl nakonec Gabriel a ukončil hovor.

Následně se otočil a zamířil do svého pokoje, zatímco já přemýšlela nad tím, které asi tak řekl, že ji miluje. Mi ani neřekl, že mne má rád a on už nějaké jiné vyznával lásku?