𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

28.

Catalina

Všech nás osm sedělo u velikého dlouhého stolu, na kterém bylo plno jídla a pití. Popíjeli jsme spolu ovocné víno, které bylo naprosto perfektní a dokázala bych jím nahradit čistou vodu. Jelikož bylo tak dobré, tak jsem ho pila skoro pořád a začínalo mi lézt do hlavy, takže jsem potřebovala zpomalit, abych neodpadla ihned po jídle, jelikož jsme dneska měli slavit Gabrielovy narozeniny.

Esme mi půjčila své saténové, lesklé, krátké, červené šaty a já si k nim vzala své sandálové podpatky a vlasy jsem si stáhla do vysokého copu. Vypadala jsem vážně skvěle, ale nebyl to zrovna můj styl. Nakonec jsem ale byla ráda, že mne Esme přemluvila, abych si je na sebe vzala, jelikož všichni byli podobně oblečení. Kluci měli na sobě košile, kalhoty a mokasíny a holky na měly večerní šaty v podobném stylu, jako jsem měla já. Teď už jsme tady mezi tu smetánku dobře zapadali, a přestože jsem se necítila úplně komfortně, tak tři skleničky alkoholu mi dodaly sebevědomí a já se smála přes celý stůl.

Pojídali jsme typické monacké pokrmy, pili víno, bavili se a posezení na venkovní terase blízko fontány bylo naprosto epické. Všichni jsme si užívali skvěle strávený večer, což mne docela překvapovalo, jelikož jsem se obávala, že mne bude Rosalindina přítomnost popuzovat, ale seděla na druhé straně stolu, že jsem ji skoro ani neslyšela.

„Takže po večeři směr kasino?" nadchl se Carlos a všichni jsme na něj vrhli pohled. „No co?" ozval se pobaveně. „Hrát umím, a to sakra dobře."

„Proč zrovna kasino?" ozvala se Theresa. „Chceš přijít o všechny své peníze hned první večer?" ptala se jej a kývala nesouhlasně hlavou. „Navrhuju noční klub Jimmy'z."

„A co třeba ten klub na střeše Fairmont?" napadlo Esme. „Je to na střeše s výhledem na město a je tam i bazén," říkala nám nadšeně a začala horlivá konverzace o všech místech v Monaku.

„Nechce vybrat oslavenec?" skočila jsem jim do řeči a všechny oči se strhly na mne. Všimla jsem si, že se Carlos spokojeně usmál a já nechápala proč. „Je to Gabrielův večer, tak ať vybere on, co budeme dělat, ne?"

„Ano," souhlasila se mnou Rosalind a já překvapeně zamrkala. Rosalind se podívala na Gabriela, který seděl blízko mne. „Ať Gabby vybere," dodala a Gabriel se na ni příkře podíval za tu přezdívku.

Všimla jsem si, že skoro všem lezlo na nervy, když jim Rosalind komolila jména. Jen mne a Esme neříkala jinak, než jak jsme byly zvyklé a Therese oslovení Tesso nevadilo, ale kluci ze svých přezdívek byly pohoršení. Tomu jsem se ale nedivila, jelikož bych nechtěla, aby mi někdo říkal Samíku nebo Carlíku.

„Fajn," ozval se spokojeně Gabriel a pohodlně se opřel o židli, na které seděl. Podíval se na mne a řekl: „Tak bar Neptune," rozhodl a pár z nás se zašklebilo. „Je to bar na pláži, kde si můžeme dát dýmku a tam se můžeme domluvit, jestli půjdeme ještě do nějakého klubu."

„Fajn," souhlasila Esme vesele. „Dala bych si dýmku na pláži."

Nakonec souhlasili i ostatní a my dojedli a zvedli jsme se k odchodu. Protože jsme pili a měli jsme v plánu pít i dál, tak jsme si zavolali taxíky. Do prvního vlezla Theresa, Matías, Esme a Samuel a já, Gabriel, Rosalind a Carlos jsme čekali na ten druhý.

„Už sis otevřel dárek, co jsi ode mne dostal?" zeptala se Gabriela Rosalind, která měla tak vysoké podpatky, že byla vyšší než on, a to už bylo co říct, jelikož já ve svých šteklech stále byla oproti němu malinká.

Gabriel se na ni otráveně podíval a ledově jí jen řekl: „Ne."

„Měl bys," mrkla na něj. „Jsem si jistá, že z něj budeš nadšený. A pochybuju, že by ti někdo něco dal, tak alespoň vidíš, že jsem si na tebe vzpomněla."