𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

31

Gabriel

Jakmile jsem dostal Catalinu k sobě na pokoj, začala nekontrolovatelně tančit a pak obdivovala dlouhé béžové a těžké závěsy. Byla naprosto mimo a vůbec si neuvědomovala, co se jí dneska málem stalo. A tuhle domněnku mi hlavně potvrdilo to, jak se na mne v jednu chvíli vrhla a doslova mne nutila k sexu. Naprosto mne citově vydírala a chtěla, abych jí buď ošukal nebo abych odešel. Neudělal jsem ani jedno a ona začala vyvádět, ale po několika hodinách se zklidnila, a to jen proto, že na ni začaly dopadat nežádoucí účinky – bolest hlavy, na hrudi, měla sucho v ústech a strašně moc se potila. V tenhle moment jsem začal vyvádět já a zavolal jsem Esme, aby za námi přišla, přestože bylo pět hodin ráno. Ta ji začala uklidňovat a dávat do pořádku, a díky toho jsem se dal do kupy nakonec i já.

Snídani jsem nechal přinést, až do svého pokoje, ale Catalině bylo tak špatně, že nedokázala nic sníst a já strávil několik hodin na internetu, abych přišel na to, co bych měl dělat. Nakonec pár soust přeci jen snědla a pak se válela v mé posteli, zatímco naši přátelé šli k moři. Carlos mne přemlouval, abych šel s nimi, ale nehodlal jsem se od ní hnout, takže jsem s ní strávil celý den.

Překvapivě byl její dojezd to nejklidnější období, jelikož byla naprosto emocionálně i fyzicky vyčerpaná a chtěla jen spát. Seděl jsem na posteli vedle ní a hladil jsem ji po vlasech. Bál jsem se té chvíle, kdy se probudí a bude úplně při vědomí, jelikož jí určitě dojde, co se všechno za tu jednu hloupou noc stalo.

Měl jsem jí vyhovět, když nechtěla do kasina jít. Neviděl jsem v tom žádné riziko, jelikož jsem jí důvěřoval, ale nedošlo mi, že bych spíše měl podezírat všechny okolo. Všichni byli pro ni i pro mne hrozbou a já se cítil ohroženěji než předtím.

Byl čas na pozdní oběd, když se konečně probrala. Já zrovna vylezl ze sprchy a převlékal jsem se, když jsem uslyšel, jak se na mé posteli posadila a zděšeně se dívala okolo sebe. Otočil jsem se na ni a zapnul jsem si pásek u riflových kraťasů.

Mlčky na mne hleděla a já si k ní opět přisedl jako jsem to dělával celou noc, když se kroutila v posteli. Nechtěl jsem k ní jít příliš blízko, protože jsem nevěděl, zda by vedle sebe ještě nějakého muže chtěla vidět, ale když na mne pohlédla těma svýma velikýma hnědýma očima a rozplakala se, objal jsem ji a ona sebou ani trochu neucukla. Pevně mne začala svírat a její slzy mi dopadaly na mou hruď. Byla u mne skrčená a mačkala mi tričko.

„Promiň," řekla mi mezi vzlyky a já ji chytil tvář do svých dlaní. Nechápal jsem za co se omlouvá, když nic z tohoto nebyla její vina. „Promiň, promiň, promiň," opakovala a já zakýval hlavou.

„Neomlouvej se," řekl jsem jí konejšivě a utíral jsem jí svými palci slzy. „Neudělala jsi nic špatně, Catalino," snažil jsem se ji přesvědčit, ale viděl jsem na ni, že tomu ani trošku nevěří. „Myslím to vážně – nebyla to tvoje chyba."

„Ale kdybych nebyla tak hloupá," kňučela a já si ji opět přitáhl k sobě blíže. „Ani jsem si nevšimla toho, že mi dal něco do pití."

„Já vím, já vím," odvětil jsem ji. „Ale nemáš si to proč vyčítat. Je to moje vina," řekl jsem ji zcela vážně. „Neměl jsem tě tam brát a nechat tě o samotě."

Catalina mi na to nic neřekla a ponořila se do svého pláče, který trval několik dlouhých minut. S každým vzlykem jsem cítil tupou bolest na hrudi a měl jsem strašnou potřebu jí nějak pomoct, ale nebyl jsem si jistý, jak bych to mohl udělat. Přestala plakat až ve chvíli, kdy opět usnula a já ji opatrně položil hlavu na polštář. Vstal jsem a díval jsem se na ni, jak s opuchlou tváří a rozmazanou řasenkou klidně oddechuje v mém černém tričku.