𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

6.

Catalina

Seděla jsem s Rodrigem na posezení na zahradě a stále jsem byla oblečená v černých šatech, stejně jako on byl v obleku. Přijeli jsme domů krátce po půlnoci, ale Gabriel se s námi nevrátil, jelikož trval na tom, že se musí ještě stavit za Rosalind a podívat se, jak jí je, jelikož našim rodičům řekl, že nemohla dneska večer přijít, protože jí nebylo dobře. Věděla jsem, že to je lež.

„Není ti chladno?" zeptal se mne, přestože venku bylo tak milion stupňů.

Zakývala jsem hlavou a on se zhluboka nadechl a vydechl. Řekla jsem mu, že má příležitost mi říct cokoliv, co chce, a že víc takových možností nedostane. A teď tady seděl a mlčel nebo se mne ptal, jestli nemám žízeň nebo jestli mi není zima.

„Chci se ti omluvit," řekl mi zničehonic. „Že jsem tě podváděl."

„Aha," odpověděla jsem mu. „Ale tuhle část jsem už slyšela několikrát."

„Jo, ale nevíš, proč jsem to dělal a chtěl bych ti to říct," začal a já pozvedla obočí. „Strašně moc jsem se do tebe zamiloval a bál jsem se toho. Snažil jsem se tě od sebe odstrčit a ublížit ti dřív, než bys ty mohla mi."

„No, to je fakt skvělý důvod k tomu, abys mne půl roku podváděl. Nemohl jsi mi raději zlomit nohu?" obořila jsem se na něj. „To by bylo méně bolestivé a rychleji bych se z toho vzpamatovala."

To, co jsem řekla, jsem myslela vážně, jelikož vztah s ním byl ten nejdelší, co jsem měla, a byla jsem kvůli tomu celá pokřivená, jelikož jsem už odmítala věřit nějakému klukovi v tom, že by mne mohl mít opravdu rád. Úplně mi zkazil představu o lásce, jelikož jsem si myslela, že se oba moc milujeme, přestože to nebyla pravda.

„Neuvědomoval jsem si v té době, co dělám," omlouval sám sebe. „Došlo mi to až ve chvíli, kdy jsem tě ztratil a nenávidím se za to, že jsem ti ublížil, ale vím, že my dva k sobě patříme a chtěl bych tě požádat o druhou šanci."

Jeho slova mne pobavila a popudila zároveň a já se uchechtla. „Druhou šanci jsi dostal, když jsi flirtoval s tou barmankou na našem rande," upozornila jsem jej. „Takže ty teď chceš už třetí šanci, Rodrigo," řekla jsem mu a postavila jsem se. „A tu ti už fakt nedám."

„Tak proč jsi mne sem zvala? Myslel jsem, že jsi otevřená tomu mne vyslechnout a vzít mne zpátky," říkal mi zoufalým hlasem.

„Byla jsem otevřená tomu tě vyslechnout, ale ani jednou jsem ti nedala najevo to, že bych se k tobě vrátila," namítla jsem. „Měl bys jet domů," zakončila jsem naši konverzaci. „Je mi jedno jestli ještě teď v noci nebo ráno, ale měl bys odjet."

„Opravdu?" podivil se. „Nechceš si to rozmyslet? Měl jsem tady být na celý víkend. Možná kdybys mi dala více času a já bych ti mohl ukázat, jak jsem se změnil, tak bys na mne mohla změnit názor." Zakývala jsem hlavou a vstala jsem, otočila jsem se a už jsem se měla k odchodu, ale jeho slova mne zastavila. „Nechceš ani vědět, s kým jsem byl?"

Podívala jsem se na něj a uvědomila jsem si v tu chvíli, jak je mi Rodrigo lhostejný. „Znám ji?" zeptala jsem se.

„Myslím, že ne," odvětil mi a já pokrčila rameny. „Takže nechceš?"

„Je mi to popravdě úplně jedno," odvětila jsem mu. Když jsem se znovu dala do pohybu a odcházela jsem od něj, přes rameno jsem mu řekla: „Odjeď. A to nejlépe hned."

✽ ✽ ✽

Po naléhání své mamky jsem nakonec souhlasila s účastí na plese debutantek vyšší třídy. Zahrnoval několik lekcí etiky, morálky, tance a čajových dýchánků v Club de los Caballeros, což byl kdysi jen pánský klub, ale momentálně z něj byl prostor na výjimečné události a akce, které pořádali muži pro své drahocenné manželky a dcery. Působilo to na mne až příliš maskulinně a patriarchálně, ale nic jsem neřekla a nechala jsem se obléct a upravit podle matčiných představ, což znamenalo mít na sobě zbytečně drahé šaty, hloupý fascinátor, módní podpatky a perfektně upravené vlasy a make-up. Linda ale byla tak hodná a dbala na mé přání, abych to byla stále já. Dokázala najít dokonalý kompromis mezi tím, co má mamka požadovala a tím, co jsem si já přála.