𝗠𝗜 𝗔𝗠𝗢𝗥

10.

Catalina

„Za jak dlouho pojedeš?" zeptala se mne má mamka u snídaně, ve které jsem se jen nimrala, jelikož jsem byla stále smutná z rozhovoru s Jade.

Když Jade v neděli odjela o několik hodin dříve, zamknula jsem se ve svém pokoji a snažila jsem se sama sebe nějak ospravedlnit, ale nešlo to. Udělala jsem chybu, jak s Rodrigem, tak i u bazénu, když jsem byla na svou nejlepší kamarádku hnusná. Nezasloužila si to, ale nejhorší na tom bylo, že jsem si ani neuvědomovala, jak jsem jí ublížila.

V pondělí jsem jí zkoušela volat, ale ignorovala mne a já na ni nijak víc tlačit nechtěla, jelikož jsem si to zasloužila. Pravděpodobně mne tím trestala, protože věděla, jak jsem bez ní v koncích, a tak jsem si řekla, že jí dám tolik času a prostoru, kolik bude chtít. Napsala jsem jí dneska zprávu, aby věděla, že až bude mít na mne náladu si se mnou promluvit nebo mne bude chtít jen seřvat, tak kdykoliv může.

Byla jsem tak zabraná do dramatu s Jade, že jsem dokázala vypustit ze své mysli Gabriela a celou tu událost se zbraněmi. Ale kvůli hádky s Jade jsem i zazdila Daniela, který si myslel, že jsem na něj naštvaná. Jenže já nevěděla, co bych mu přesně měla říct, a tak jsem mu jen napsala, že mi je zle a že se mu ozvu, až se budu cítit lépe.

„Do hodiny," odpověděla jsem své mamce a napila jsem se čerstvě vymačkaného pomerančového džusu.

„Už sis našla partnera?" zeptala se mne mamka, zatímco Alejandro s někým telefonoval na chodbě a já jen pozorovala, jak chodí sem a tam.

„Ne," odvětila jsem a všimla jsem si koutkem oka, jak se Gabriel na druhé straně stolu pousmál. „Ale je to jen první zkouška a tam není taneční partner potřebný, alespoň podle Rosalind," dodala jsem. „Půjde hlavně o základy."

„Takže na ostatních zkouškách už budeš muset někoho mít?" ujišťovala se má mamka a já na její otázku jen přikývla. „A víš, koho bys chtěla pozvat?"

„Asi ne," odpověděla jsem stroze a mamka se na mne zamračila. „Zdá se, že jsem si zatím moc přátel, kteří by obětovali své nohy, nepotkala."

„Ale prosím tě," řekla mamka. „Tak hrozná určitě nebudeš a kdyby sis nikoho nenašla, tak s tebou Gabriel určitě rád půjde," napadlo jí a ihned se rozveselila. Obě jsme se podívaly na Gabriela, který se na nás pobaveně šklebil a já ho jen propichovala pohledem, zatímco má mamka z té představy byla nadšená. „Ty jsi už dělal doprovod na debutním plese, ne? Všechny ty kroky už znáš a mohl bys Cat pomoct."

„Samozřejmě," přitakal ve stejnou chvíli, kdy jsem chtěla něco namítnout, a pak se na mne lišácky zašklebil. „Klidně s tebou půjdu i dneska, mám volné dopoledne."

„To je nápad!" zaradovala se má mamka ve stejnou chvíli, kdy jsem hlasitě a rázně řekla: „Ani náhodou!"

Obě jsme se na sebe podívaly a jednu druhou jsme zpražily pohledem, zatímco Gabriel pobaveně kýval hlavou. Nemohla jsem jít s Gabrielem, když jsem chtěla pozvat Daniela, a navíc tam bude Rosalind. Ale možná proto chtěl jet – aby si mohl dát rychlovku s jednou z jeho mnoha žen, které okouzlil.

„Můžete se alespoň více sblížit," řekla mi mamka a svým pohledem na mne tlačila. „Vidím, že je mezi vámi stále napětí a prospělo by vám, kdybyste strávili nějaký čas spolu, nemyslíš?"

„Nemyslím," odvětila jsem jí s falešným úsměvem a mamka se na mne příkře zadívala. „Mami," zaúpěla jsem.

Nakonec jsem na nátlak mamky souhlasila a ona se opět rozzářila. Měla jsem ale jednu podmínku – šaty na debutní ples si vyberu já sama a nebude mi do toho kecat.